r.carlos

Po zhlédnutí tohoto filmu mám velmi rozporuplné pocity. Jako umělecké dílo ho považuju za velmi zdařilý, opravdu se povedl výběr herců do hlavních rolí, Jonathan Pryce jakoby vypadl z oka papeži Františkovi. Nicméně mám obavu, že běžný člověk pohybující se nějakým způsobem v církvi či u církve a neznalý výrazových prostředků moderního filmu (a takový se na film bude dívat) bude film vnímat spíše jako dokument a řekne si: "aha, tak takhle to bylo". Což ale takhle nebylo, skutečné epizody ze života papežů se mísí s čirou fikcí. Dovolím si přidat tři úryvky ze dvou recenzí, které mě oslovily: Tomáš Halík: "Chce-li někdo pochopit umělecké dílo, musí nejprve rozeznat žánr a být si vědom nejen „básnické licence“, nýbrž základní skutečnosti, že umění nám nepředkládá historické protokoly, ale symboly, které je třeba v klidu promeditovat, a často také nadsázky i absurdity, které nás mají vyprovokovat k zamyšlení." Robert Barron se vyjadřuje ke karikatuře papeže Benedikta: "Že se nám předkládá Ratzingerova karikatura, jasně pochopíme už v úvodních minutách filmu, kdy je bavorský kardinál představen jako ambiciózní muž, který si chce v roce 2005 pletichami zajistit zvolení papežem. Skutečný kardinál Ratzinger přitom alespoň třikrát prosil Jana Pavla II., aby mu dovolil odejít z vedení Kongregace pro nauku víry a věnovat se studiu a modlitbě. Na své pozici nakonec zůstal jedině proto, že Jan Pavel jeho prosby vytrvale odmítal." A na závěr opět T. Halík: "Z řady svých osobních setkání s kardinálem Ratzingerem a pozdějším papežem Benediktem vím, že on tu laskavou moudrost, jemnost a smysl pro humor (přinejmenším v posledních třiceti letech) má. Nevím, zda při sledování filmu Dva papežové tak nadšeně výskal jako jeho představitel při výhře německých fotbalistů, ale tipoval bych, že se spíš pobaveně usmíval, než rozhořčeně soptil."

Jak už tu někdo psal, film celkem dobře ukazuje stereotyp moravské horské zapadlé vesnice, ale jinak nic, nic, nic. Samé soulože, vulgarismy, příběh prakticky žádný. A to nářečí je hodně umělé, takhle se na Šumpersku opravdu nemluví.

Filmovou trilogii musím hodnotit pozitivně, zvláště oceňuji snahu o historickou věrohodnost a množství kvalitních kostýmů. Samozřejmě, že se to každému nemusí líbit, a hlavně ne každý musí pochopit, o čem se vlastně ve středověku baví, ale to už tak bývá. Trochu mne rušila akorát hudba, místy (zvl. elektrická kytara) nezapadající do středověku.