Díra u Hanušovic

Loňský festivalový rok mi v české vlně přinesl překvapení v podobě Revivalu a letošní ročník má zase Hanušovice. V rámci moderního českého filmu (v mém případě neskrytě značně bojkotovaného), se jedná prostě už o jistý "standart". Ve festivalové atmosféře bylo nutkání hodit hodnocení výše, těch 60% je ale pro tuhle jednoduchou (typicky českou) a hořkou komedii akorát. Babčáková a filmový statik RULEZ. [49. MFF Karlovy Vary] (09.07.2014)

Takový částečně o ničem. Autoři se tu snaží dělat humor z toho, že si berou různé situace z venkova a sází jednu za druhou. Takže humor na účet té naší malosti. Je plesnivý chleba? Tak si z něho tu plíseň seškrab. Nebo kdo se sprchuje v poledne (plýtvání vodou)? Atd. Sice je to trošku přehnaný, ale jako proč ne. Doplnit to s nějakým příběhem, který by měl nějakou pořádnější zápletku a vyvrcholení, tak bych hodnotil lépe. Ale tohle tu chybělo. Šlo spíš jen o takový monotónní dějový popis. Párkrát jsem se zasmál, ale do paměti se mi to nevyryje. (15.01.2015)

Ano, je to přehnané, je to stylizované. Přiom si to hraje na obraz nějaké reality. I přesto mi celek přišel funkční. Viděno v naprosto narvaném velkém sálu kina Světozor. Asi životní herecký výkon Simony Babčákové. Po těch rozporuplných až negativních hodnoceních jsem nečekala mnoho, ale byla jsem spokojená. Pravda je, že to není film, který bych potřebovala vidět znovu. [editováno 25. 7. 2014] (16.07.2014)

Zase jsem o něco "pyšnější" na to, že jsem čech a jsem součástí národa, který tvoří i lidé podobný postávám v tomto filmu. Já jsem film rozhodně nevnímal jako komedii u který bych se měl hihňat, nevnímal jsem ho ani jako nějakou tragedii, bral jsem ho jako ukázku života určitého typu lidí, kterému posloužila k filmovému vyprávění nějaká prdel u Hanušovic, ale globálně podobný lidi žijou i v Praze a všude jinde. Je to docela smutnej pohled na prázdnost životů, žádná radost, žádný emoce, prostě jen existence. Herecky je ďuzna zahraná skvěle. Největší prostor dostává ve filmu Tatiana, která mě přesvědčila, že s přirozenosti hereckýho projevu nemá nejmenší problém. Mirek Krobot si pro svůj debut nevybral úplně jednoduchej náměť, protože natočit nadžánrovou lidskou existenci českých človíčků je jak jít hlavou proti zdi. Vadil mně až příliš velký důraz na ospalou atmosféru, např záběr na krajinu trval až přílši dlouho a několikrát se ten samej záběr opakoval, ale to je asi jediná zásadnější vyčítka kterou k filmu mám. (10.08.2014)

Přestože má film v sobě z člověka a vesnice víc, než všichni ti lidoví režiséři dohromady, i když Krobot ví, co a jak točit a i pokud přežijete tu bezdějovost, schází snímku nějaké to pozitivno, nebo aspoň neutrálno. Tohle ho nejvíc odkloňuje od skutečného života. Tyhle dvě věci nejsou nutné, ale hodně často je sakra potřebujeme. 50%. (13.08.2014)