Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Sci-Fi

Recenze (9)

plakát

Equalizer 3: Poslední kapitola (2023) 

Méně akce, více důchodu, přesto mi to nějak nevadí. Už jsem nějaký přeWickovaný a vymakaných filmových zabití už je tolik, že nedává smysl udělat film jen proto, aby se natočily nějaké ještě bizarnější. Idylka v italském městečku mi přijde místy už moc vyumělkovaná. Ano, na maloměstě se lidé docela dobře znají a komunitní aktivity tam vcelku fungují, ale tady mi to přišlo už trošku extrémní. Malebné, ale extrémní. Hobitín 2.0. A prvotní přijetí Denzela doktorem a policistou bylo dost přitažené za vlasy. Sice to bylo takové "srůstej a pak táhni", ale stejně mi přišlo, že mu toho odpouštějí podezřele moc. Na filmech o pomstě mi obecně vadí, že gauneři, kteří dlouhou dobu někoho terorizují, mučí a podobně, jsou pak vyřízeni velmi rychle. V EQ3 je to aspoň trochu kompenzováno a přeci jen si Denzel s protivníky pohrává, ale přesto mi smrt "finálního bosse" přišla taková... sice o něco delší, ale pořád ubohá. A ubozí vlastně byli i protivníci. Žádný intelekt, jen nabobství a brutalita. Nic jako Marton Csokas z EQ1. Mnoho recenzentů si stěžuje na línější atmosféru. No jo, no, takhle se na jihu Evropy žije a když tam přibyde zraněný důchodce, tak se to moc nezrychlí. Musím říct, že mně osobně ty scény "čaj, trh, nákupy" zas tak nevadily. Trochu mě místy vysírala agresivní  hudba s atonálními a disonantními prvky, která ostře kontrastovala s tou vizuální pohodou italského městečka. Hudba jako taková byla skvělá, jen ne úplně vhodně použitá. Celkový dojem z filmu je furt dobrý a dávám čtyři hvězdy. Ale už stačilo. Doufám, že název "poslední kapitola" je pravdivý a není to jako velkolepě oznámený Poslední koncert Olympicu (po němž kapela koncertuje daších 30 let).

plakát

Poslední aristokratka (2019) 

Do kina jsem šel předem orosen po přečtení recenze Františka Fuky, který dal filmu 20 % a ve své recenzi pečlivě vypsal řadu chyb a nelogičností. Z kina jsem odcházel spokojený, filmu dávám 60 % a musím bohužel konstatovat, že Franta snad sledoval úplně jiný film, nebo se prostě nevěnoval filmu na plný úvazek, protože prakticky všechny jeho výtky lze rozcupovat na fidloprčičky. Souhlasím snad jen s tím, že Vivien měla mluvit anglicky, stejně jako v knize. Ale ve zbytku se František mýlí jak snad ještě nikdy. Film roku to fakt není, dal jsem mu 60 % a myslím, že tvůrci řadu věcí zbytečně odflákli, ale 20 %? WTF?

plakát

Zpřítomnělí (2019) (seriál) 

Vynikající seriál, originální námět. Téma migrace tu rozhodně není bráno jako nějaká multikulti agitka, naopak je tu dost zdůrazněno problematické soužití různých kultur. Ale jinak to není žádné scifi, je to čistokrevná kriminálka okořeněná místy dost drsným humorem. Chemie mezi postavami funguje bezchybně, stejně jako občasné vybublání přirozenosti na povrch. 6 epizod po 45 minutách je snesitelných i pro toho, kdo nemá rád dlouhé seriály. Oceňuju, že i když má poslední díl v závěru otevřená vrátka k případné druhé řadě, tak většina linií se nějakým způsobem uzavře či vyřeší.

plakát

Luxus na talíři (2016) (pořad) 

Pořad, který pobaví hned dvakrát. Jednou při sledování, podruhé při čtení komentářů na Streamu nebo na Facebooku. Těch prasklých žilek! Té žlučovitosti a nenávisti nechápavců! Toho spílání za "vyhozené" jídlo. Nádherná sonda do mozků diváků - bohužel si pak člověk uvědomí, že stejně, jako tihle nechápavci nepochopili humor a naletěli na recesi a nadsázku, tak stejně naletí u voleb na kdejakou koblihu... Aplaus tvůrcům a aplaus protagonistovi, který toho lehounce naslizlého, ale přesto sympatického snoba hraje tak, že by se Přeučil s Trávníčkem od něj mohli učit.

plakát

Pohádky pana Donutila (2015) (pořad) 

Když někdo nazývá svého názorového oponenta "sluníčkářem" a "pravdoláskařem", tak je jasné, že hodnoty "pravda, láska, slunce" nevyznává. Tudíž vyznává hodnoty "lež, nenávist, tma". A jak je vidět na naprostém nepochopení Mikulkových pohádek, tmářští lžinenávistníci nemají (kromě jiných kvalit) ani smysl pro humor. Chudáci. Pět hvězdiček, pět sluníček a dvacet pozvaných uprchlíků k tomu. Pravda, láska, multikulti a Dominik Feri musí zvítězit nad nechápavými xenofoby.

plakát

Hobit: Bitva pěti armád (2014) 

Tenhle průser nejspíš nezachrání ani rozšířená verze a mé oblíbené DVD bonusy. Jestli jsem byl u prvních dvou filmů shovívavý, teď už to musím říct na plnou hubu: Jackson to totálně posral. Nebo možná Serkis, já nevím, kdo přesně režíroval ty akční scény, ale byla to jedna příšernost vedle druhé. Zejména to videoherní CGI - řada záběrů byla naprosto nefilmová z pohledu kvality. Místy mi přišlo, že se neobtěžovali s pořádným renderingem a použili nějakou pracovní verzi (zejména při souboji na bortících se kamenných stavbách). Akčních scén bylo příliš mnoho a přitom nebyly dobré. Ve Dvou věžích a Návratu krále se taky hodně válčilo, ale ty válečné záběry byly nápaditější, promyšlenější, zábavnější, přehlednější, funkčnější. Nejlépe opět fungovaly komornější a intimnější scény, Freemanovo herectví zachraňovalo, co se dalo, Ken Stott (Balin) taky dělal, co mohl. Závěrečné propojení s původní trilogií byl také dobrý nápad. Myslím ale, že i když rozhodnutí udělat Hobbita nedětského, nepohádkového a více poplatného filmovému Pánovi Prstenů bylo správné a Jacksonova vize Tolkienova světa je dobrá, mělo to být mnohem komornější, a to i třeba za cenu tak pitomých věcí, jako že bychom řadu těch válečných konfliktů měli zprostředkovanou vyprávěním nebo kratšími flashbacky, jako byl v prvním díle Hobita epilog o ztrátě Ereboru.

plakát

Predestination (2014) 

Totální srágora natočena pro mentálně retardované diváky. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč je vše padesátkrát dovysvětlováno tak, aby nic ani ten největší blbec na zeměkouli nepřehlédnul. Závěrečný rekapitulační sestřih to dorazil. Mělo to velký, hodně velký potenciál. A totálně ho to prosralo.

plakát

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) 

Ukázkový příklad toho, jak parta dobrých herců a skvěle napsané dialogy prakticky zajistí úspěch a kvalitu celého filmu. Když se pak díváme na soudobé blockbustery, do kterých jsou narvány stamiliony, kde se vymýšlejí složité efekty, ale scénář a dialogy odfláknou nějací neumětelové, tak je mi z toho až smutno. Tak doufám, že se zase někdy dožiju doby, kdy bude ceněna kvalitní scenáristická práce, kdy scénář bude skutečným základem filmu, na který se teprve navěsí to ostatní. K filmu samotnému není co dodat, jen bych opakoval komentáře ostatních. Dvanáct rozhněvaných mužů je filmový skvost a kdo ho neviděl, krutě prohloupil.

plakát

Zátah 2 (2014) 

Akční film může mít sebevymazlenější efekty, sebenápaditější děj, sebelepší herecké výkony, sebedokonalejší výpravu, ale jakmile hromadný souboj "jeden proti mnoha" vypadá tak, že se "jeden" pere s jedním nebo dvěma, zatímco ostatní stojí opodál a pohupují se v kolenou a čekají, až hlavní hrdina zabije ty dva protivníky, aby si k němu šli pro smrt další dva, tak tomu filmu v životě nedám víc než jednu hvězdu. Kurňa, máme rok 2014, to už bychom tohle nejdebilnější nelogické akčňákové klišé konečně mohli opustit, ne? (Za scénu "Utíkej, Eko" jsem chtěl dát hodnocení "odpad", ale nakonec jsem se slitoval a tu jednu hvězdu tomu dal)