Oxy

Každý kytarista tam má své místo. To, že tady shazujete Edge dokazuje jen to, že se o hudbu zajímáte jen povrchně (což nikomu nezazlívám). Edge má efektovou skříň velkou jako můj šatník. To co mu vychází z reproduktoru je něco uplně jiného, než hraje na kytaře, ale nutno poznamenat, že to, jak ovládl své efekty zasluhuje přinejmenším respekt. Nechci si ani představit, jak to musí být složité dostat to, co mu zní v hlavě, ven. Jack a Jimmy jsou pro mě představitelé skutečné hudby, která vyhází ze srdce. Dávají velký důraz na přirozenost a hlavně na dynamiku. Nemá cenu se tady rozepisovat o celé hudební filozofii, protože to ani nejde. Zkrátka. Pro toho, koho hudba nezajímá, je to zbytečnost a ani pro ně tenhle dokument nevznikl.

Těch pět hvězdiček jsem dal ze srandy. Doufám, že ze stejné srandy, s jakou snad tvůrci celý tenhle fenomén vytvořili :)

I přes dobře zvládnuté triky (na tu dobu) a celkový dojem nemůžu dát plný počet. Logika totiž už mezi lidmi koluje mnoho století, a proto její absenci v některých scénách nemůžu ignorovat.

Hodně silný zážitek. Všechno (příběh, herci, prostředí, hudba) má jen jedinou chybu (SPOILER!), a tou je únik Jacka z toho mražáku s "tři" metry tlustými dveřmi. Do té doby jsem si říkal, že to by se ještě teoreticky mohlo stát. Jakmile duchové opustí svět duchů a začnou otevírat bezpečně zabezpečené dveře ve hmotném světě, některé emoce, jako strach a napětí, lehce povadnou.

Tři hvězdičky za umění, s kterým byl tenhle film natočen a také za mistrně zvládnuté davové scény. Dvě hvězdičky dolů, za jakým účelem byl natočen. Nutno poznamenat, že ten účel splnil výborně. Propagandistický film, po jehož shlédnutí se musela nenávist rusů k carské rodině ještě několikanásobně prohloubit...

JDho neomezená představivost, převedená bravurně na obrazovku, jeho přátelství s Turkem, správňácký dr.Cox, věčně spocený Tedy, ovšem s vynikajícím hlasem... a spoustu dalších věcí, které dohromady vytváří jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Nepamatuju se na díl, který by mě nudil. (nepočítám sérii s novými herci)

Hudba dokáže velké věci. Třeba tenhle film vyzdvihla do pozice jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. Originálně pojaté souboje jen přidávají výborně vytvořené atmosféře komiksového světa v reálném světě. Jen jedna věc. Scotte, v tom basovém souboji jsi dostal pěkně na prdel.

Tenhle dokument je pro mě víc než jen obyčejný záznam jednoho festivalu. Úžasná atmosféra, světonázor, umělci, mír, láska... Snad největší koncentrace lidí v lidských dějinách, kteří vědí, o čem je život a prostě "jsou". Nepotřebují nikoho urážet, zabíjet, honit se za penězi a tak dál. Kdo chce pochopit, pochopí, kdo ne, budiž mu země lehká. Jediné co mě okolo tohoto festivalu štve, je datum mého narození. (Kéž bych byl to dítě narozené přímo tam)

Poprvé jsem tuhle šílenost viděl ve stavu, který se rozhodně nedá popsat slovem "střízlivost". Každopádně: jak jsem proti dabingu, tak tady je to asi rozhodující faktor, který ovlivnil mé city (kladně) k tomu filmu. Originální zvuk jsem slyšel jen na youtube, ale není to ONO. Zkrátka, téměř nevyčerpatelná studnice hlášek a ukázkové dílo dadaismu.

Můj nejoblíbenější kraťas. Do teď mám také knížkodeník s fakty a různými výroky (jsem retardovaný?). Filmek ve mě zanechal zvláštní pocit něčeho nového, ale co už jsem přitom dávno věděl. A to, že život je jako cigareta.