ondrula

Nepamatuji si, že by na mě kdy nějaký seriál zapůsobil tak mocně. Nejůchvatnější je atmosféra antického Říma, město skutečně žije.

Jako jo, je to peckovice. Zvlášť ta atmoška 20. let 20. století (která je podle mě úplně jiná, než gangsterská doba 30. let) stojí za to. Jinak je v seriálu celá řada postav, které mě vůbec nezajímaly a byly možná i špatně obsazený, ovšem všechny je zastínil (vlastně epizodní) Richard Harrow - znetvořenej pomatenej odstřelovač z první světový.

No to čumím, 1. nejoblíbenější seriál a 2. nejlepší seriál? Možná tak v devadesátejch letech, v prvních čtyřech sériích Simpsonů. Od té doby to jde se seriálem z kopce, fóry jsou pořád ty samé, seriál se snaží parazitovat na svém někdejším úspěchu a především - už to dávno není vtipný. Buď je to záměr a tvůrci mají ozkoušené, že pořád ty samé hloupé vtipy baví hloupé Američany, anebo se tvůrci stali obětí senility. Co mě na seriálu vždycky sralo ještě víc než kvalitativní sestupná tendence, je všudypřítomné moralizování; mnohé díly mi zkazil právě nějakej mravopoučnej závěr (přitom se jedná vždy o variaci na téma "rodina je důležitá" nebo "buď sám sebou", případně "nebuď sobec" nebo "úspěch je dřina"). U komediálního seriálu mi taková přidaná hodnota závěrečné morality obvykle degraduje celou komedii. Zaplaťpámbu že třeba Family Guy nic takového nemá a podle mě je mnohem lepší než celý Simpsni.