DuanBerry

Skvěle potrhlá a do detailu promyšlená komedie plná montypythonovského humoru. Výkony Michaela Palina, Johna Cleeseho i Jamie L. Curtisové mě dokonale uzemnily. Ach, kde se to v těch anglických sucharech bere...

Tohle je jasná známka filmového úpadku! Nesdílím názor s těmi, kteří film vyzdvihují takřka do nebes. Nabízí jen směs nesmyslné brutality, banálního příběhu a spousty zcela pofidérních rádoby sexy a macho scének. Jasně, že má prvoplánově bavit, jenže něco v tomhle stylu tu už bylo, takže jakékoliv novinky na poli tohoto druhu "umění" jsou už pouhými prostředky, kterak vyluxovat z peněženek diváků poslední halíř. Hvězdičku dávám za senátora uškavařeného na elektrickém plotě na americko-mexické hranici. Ne, že bych se v tom kdovíjak vyžíval, ale koneckonců bylo aspoň vidět, že boží mlýny melou pomalu a jistě. Víc hvězdiček si, dle mého názoru(!!!), film nezaslouží.

Shakespearovské adaptace mají oproti historickému standardu nespornou výhodu v jazykové vytříbenosti. Od první pronesené věty cítíte, že monumentální monology stejně jako rozhovory mezi vojáky působí jako balzám na duši. Dostávají také docela jiný rozměr. Řeklo by se, že daleko přirozeněji vyzní zcela lidová mluva, která by odpovídala dobovým reáliím, jenže zaryje se taky tak hluboko do srdce? Působivý hudební doprovod pak dotvoří mozaiku mimořádného filmového zážitku. Na Branagha si budu muset dát pozor :)

Proč mě musí zklamat film, od kterého si tolik slibuji? Každý předpokládám ví, že za pět až šest miliard let se Slunce změní v rudého obra, jehož okraj bezpečně pohltí naší planetu (a kdo ví, jestli ne Mars), takže úvahy o slábnoucí intensitě sluneční aktivity jsou celkem vzato mimo mísu (ačkoli se samozřejmě periodicky opakuje doba ledová, to však není vpravdě důvod, proč se snažit v nitru Slunce zažehnout novou termonukleární reakci). Nedostatky tohoto druhu jsem byl ochoten filmu odpustit, bohužel se chybiček v jeho průběhu a zejména v druhé polovině objevilo tolik, že jsem film nakonec do závěrečných titulků doslova protrpěl. Čekal jsem výraznější známky ponorkové nemoci mezi členy posádky a naopak jsem absolutně nečekal, že se na palubě Ikaru II zjeví kapitán Pinbacker, coby zombie, která pojala za svůj "mrtvolný" cíl zpytovat svědomí lidstva a zabránit uskutečnění mise a tím zabránit i zachráně Země. Jakmile se totiž na scéně objeví , začíná být situace mírně nepřehledná, nezvykle hororová a zbývající členové posádky se vzájemně předhánějí v síle morálního poselství divákovi. Docela trapné, nemyslíte? Samozřejmě jde o věc názoru!!! Musím se přiznat, že mě celkem odvařilo vizuální zpracování, které bylo opravdu nádherné (přechod kotoučku Merkuru přes Slunce), a pak perfektní hudební doprovod. Závěrem mi nezbývá než říci, že nebýt Pinbackera a pár maličkostí, určitě bych film vychvaloval o poznání více. Je mi to líto. Opravdu!

Docela jednoduchoučkou manga pohádku bych asi ani nedokoukal do konce, kdyby nešlo v podstatě o jeden dlouhý klip ke kompletnímu a patrně nejlepšímu albu Discovery od skvělé francouzské houseové dvojice Daft Punk. Mám je moc rád, a tak jsem se nechal unést a trochu se zasnil, hlavně u skladeb Nightvision, Superheroes a Veridis Quo. Takže ty čtyři hvězdy jsou za hudbu.

Nečetl jsem sice předlohu, ale pamatuji si, jako by to bylo včera, že jsem jako malý, o trifidech od kohosi slyšel a pak jsem na letním táboře v Ivančicích na oranžový krepový papír napsal vlastní adaptaci. Hodně jsem si toho tehdy musel navymýšlet, byl jsem tím prostě fascinován. Musíte uznat, že autorův nápad je skutečně neotřelý. Všech šest dílů jsem sledoval s napětím. Vizuální zpracování je sice docela mizerné (zvláště střely protitrifidí pistole), ale pal to čert, vezmeme-li do úvahy, že seriál byl natočen na začátku 80. let, zcela jistě na tehdejších televizních obrazovkách působil dostatečně přesvědčivě.

V poslední době se klubou nové a nové animáky jako houby po dešti a jistě nikomu nemohlo uniknout, že jedna houba je jako druhá. Stejný mustr, stejná šablona. V tomto případě se přímo nabízí srovnání s nepoměrně staršími Příšerkami s.r.o. Naštěstí se v obou případech jedná o velice zdařilé taškařice, u kterých se rovným dílem nasmějete a dojmete zároveň (promiňte mi tu sentimentalitu). Neviděl jsem verzi 3D, avšak soudě podle některých záběrů to na velkém plátně a s okulárami na očích musí vypadat báječně. Tak jupí děti, vymyslíme smršťovač a jdeme si pro Měsíc :)

Lucasův režijní debut (hovoříme-li o celovečerních filmech) a hned taková pecka! Film parafrázuje téma odlidštěné, utopistickým režimem svázané společnosti, kde jediným právem a povinností zároveň je otrocká práce pod vlivem nuceně podávaných medikamentů. Téma bylo zpracováno nesčetněkrát a zjevně nachází inspiraci v Orwellovi, autor však pojal látku zvláštně minimalisticky, velice úsporně, výsledek pak udiví až mrazivě bezduchou a sterilní atmosférou (míněno jako klad, nikoli výhrada). Prostě paráda.

Poselství rovnosti, bratrství a lásky mezi lidmi všech barev pleti a všech náboženství. Nádherný film o střetu diametrálně odlišných kultur, o střetu racionálního uvažování a citů. A taky o odpuštění. Ještě se mi příliš chvějí prsty, abych byl schopen napsat něco rozumného.

Syrové realistické vězeňské drama, které má všechny potřebné atributy kvality a osobně se mi líbilo víc než oslavované Vykoupení z věznice Shawshank. Nejednalo se totiž o tuctový snímek, kterých byly natočeny mraky, kde by se hrdina musel promlátit na výsluní, aby tím získal respekt všech, včetně dozorců. V tomhle vězení bojuje každý za sebe a ačkoli se zdá, že se tu jedni tu druzí organisují v gangy, jediný kdo všem vládne a všechny ovládá je ostraha, přesněji brutální Jackson. Perfektní herecké výkony (včetně Vala Kilmera, kterého jinak příliš nemusím), spád bez zbytečných průtahů a pěkný hudební doprovod, zcela jistě nejlepší film daného žánru, který jsem doposavad viděl.