DuanBerry

Opravdu geniální psychologie... a herecký koncert všech zúčastněných, jmenovitě pánů Menšíka a Hanzlíka, neméně paní Hlaváčové.

Určitě je tam hodně symboliky a věřím, že tam je ukryto mnohem víc, než kolik jsem schopen rozpoznat. Já totiž nerozpoznal vůbec nic. Když už se mi zdálo, že se nějaké poselství rýsuje, zhatil to nevysvětlitelný zvrat a nebo prostě přechod k další zakázce. Marně jsem se snažil hledat souvislosti mezi jednotlivými zakázkami i jejich prostý význam. Asi mi chybí dostatečná znalost francouzských reálií a tvorby Leose Caraxe. Ale na to, aby mě to nudilo, byly Holy Motors až moc absurdní, surrealistické až dadaistické. Bez ladu a skladu, dysfunkční, ale zajímavé.

Jímavý dokument o velmi rozšířeném, dlouhou dobu neprávem opomíjeném problému naší země, kde sociální systém je na úrovni Konga a kde domoci se práva je jako skočit hlavou do zdi. Zálohové výživné, o kterém se toho času mluví na všech frontách, snad situaci maminek a občas i tátů zlepší, i když by bylo potřeba v první řadě neplatičům rovnou šlápnout na krk.

Dno novácké zábavy. Zábavnější by bylo koukat se na norskou televizi, na tříhodinový pořad o pletení svetrů.

Příběh z periferie, jakých napsal život tisíce. Dynamika filmu zůstává po celou dobu neměnná, čili adynamická, přesto jsem to na Kinosvětu zkouknul, aniž by mě to nějak zvlášť rozčilovalo. Herci neherci uměli být docela bezprostřední a to ve spojení s pěknou uchu lahodící moravskou mluvou aspoň lehce film zachraňuje. Dávám svoje hrubě subjektivní tři hvězdy :)

Až na určitou zkratkovitost, kterou si však zpracování knižní předlohy logicky vyžádalo, jde o špičkovou adaptaci Orwellovy knihy. Velmi působivé od první do poslední minuty, navíc prodchnuté pěknou hudbou.

Po dnešním vysílání v televizi jsem byl vlastním nervovým pnutím přinucen stáhnout hodnocení o jednu hvězdu dolů a to sice o tu rudou socialistickou. Možná pod vlivem oslav 25. výročí sejmutí pout komunismu jsem byl jaksepatří sensitivnější k projevům pokrokové demagogie, která ve filmu prostě je, ať si říká kdo chce co chce. Svazácká uvědomělost starších členů party mi občas otevírala kudlu v kapse. Možná se pletu, ale působilo to tak na mě. Nicméně dobové visuální zpracování je čistá nádhera a nápad s cestou na pobřeží praoceánu, kde se započala cesta slizu za inteligencí, která se nakonec stejně utopí ve slizu své zabedněnonosti, vyzdvihuje snímek do nejvyšší ligy československé tvorby.

Trapná intermezza Pogodové a Rajcherta činí jinak zajímavý cestovatelský seriál pro mě téměř nekoukatelným.

Přišlo mi, že osvobození ze zdánlivě bezvýchodné situace bylo inspirováno starším THX 1138. Působí velkolepě a zprvu mi vůbec neštimovalo s komorní atmosférou celého snímku, teprve po druhém shlédnutí jsem jej začal vnímat jako silné vygradování temné destruktivní atmosféry, která se mezi protagonisty v průběhu filmu nebezpečně rozhostila. Na naše poměry solidní snímek.

Po obsahové stránce to není nic světoborného, ale zároveň nic, co by vás unudilo k smrti. Geniální je ale animace, respektive loutkářské řemeslo nejtěžšího kalibru a kamera, která tomu dodává švunk a loutky zázračným způsobem oživuje. Dosud jsem neviděl žádný loutkový film, kde by záběry byly tak správně načasovány, že zdánlivě kamenné nehybné tváře loutek ožívají a projevují mnohdy více života než ti, kteří je dabovali.