Curunír

Geniální romantická komedie s bohem Peckem a s nádhernou a mladinkou Audrey Hepburnovou. Nelze ani zapomenout na okouzlující černobílý Řím, jemuž se dostalo prostoru jako snad žádnému městu ve filmu a jehož pohodová atmosféra sálá z každého filmového políčka tak silně, že by jste nejraději všecho nechali a přesunuli se do něj, aby jste vše zažili na vlastní kůži... A ten závěr musí odrovnat úplně každého, byť má jen kousíček srdce, já se za ty slzy, které se mi draly do očí, nestydím. Zvuky kroků Gregoryho Pecka odrážející se na mramorové dlažbě, mi budou znít v uších ještě dlouho...

Jeden z nejlepších a nejpůsobivějších filmů, co jsem viděl. Skvělá zápletka, mistrovsky budované napětí,které Hitchcock neváhá proložit tenisovým zápasem, který v první chvíli působí sice až civilním a uklidňujícím dojmem, ale ve skutečnosti vše ještě mnohem umocní a připraví půdu pro velkolepé finále.... Hitch byl génius a zde je to vidět na každém záběru a když k tomu přidáte bezchybného Bruna, kterého bych nenazýval pouhým označením záporák, jako zde ostatní. Tato charakteristika jeho osobnosti je naprosto nevyhovující a zcela povrchní, neboť on není záporákem v klasickém slova smyslu, je velmi psychologicky složitou osobností, která je především velmi osamělá a řekl bych, že nešťastná. Ale o čem není pochyb - ten člověk není normální a Robert Walker ho zahrál takovým způsobem, že se musím uctivě uklonit. Jen je škoda, že předčasně zemřel už v roce 1951, tedy v roce, kdy Cizinci šli do kin. Drogy jsou holt svinstvo a nebojím se tvrdit, že kdyby k tomu nedošlo, mohli jsme se od toho člověka dočkat ještě hodně věcí.... Zkrátka všem tenhle film doporučuju, je to jedna perfektní napínavá jízda bez slabšího okamžiku....

Poslední Astairův muzikál. Co k tomu lze dodat?...... Snad jen to, že se jedná o velmi důstojné rozloučení se žánrem, který Fred pomáhal utvářet a proslavit , a který na oplátku proslavil jeho takovým způsobem, že se nesmazatelnými písmy vryl do mysli několika generací diváků a stal se již za svého života legendou a nejhlavnějším představitelem žánru, který lze výstižně charakterizovat jedním slovem Entertaiment. Ale zde se jakoby z počátku zdá, že to není ten typický Fred, který uchvacoval diváky svým kacířsky dokonalým tanečním uměním, oblečený ve fraku s na hlavě nasazeným cylindrem. Ale opravdu jen na první pohled, neboť v jádru je to ten starý dobrý sebeironický Fred, kterému jde jen o jedno,aby se divák dobře bavil. A to se daří a nic na tom nezmění ani skutečnost, že rekvizity jsou v Divotvorném hrnci poměrně jiné, než bylo zvykem a ani to, že stárnutí prostě člověk nezastaví a tanečně to Fred už nemůže rozbalit tak jako za mladších let. Ale když si uvědomíme, že mu v době natáčení bylo 69 let, tak je v neuvěřitelné kondici a nezbývá nic jiného než smeknout klobouk a hluboce se uklonit...... Divotvorný hrnec je výpravný pohádkový muzikál s krásnými písničkami, se skvěle zpívající Petulou Clarkovou a s nestárnoucím Astairem a s rasovým a sociálním poselstvím. A úplný závěr mě samozřejmě oddělal, kdo viděl a má rád Freda, tak asi pochopí..... GOD BLESS YOU, FRED, AND THANKS FOR THE MEMORIES!

Krištálově geniální pohled do doby, ve které bylo středobodem každé americké rodiny rádio. S rádiem lidé vstávali, s rádiem usínali, rádio podněcovalo jejich fantazii a spojovalo je se vzdáleným i blízkým světem. Vlastně tak suplovalo dnešní funkci televize a počítače, ale bylo mnohem kouzelnější a romantičtější. Opravdu krásný a nostalgický výlet podbarvený nesmrtelnými jazzovými a swingový šlágry, které byly i životním stylem. Nebo si myslíte, že je dnes možné, aby si někdo na bruslení vyrazil oblečen v dokonale padnoucím obleku, s tak tehdy typickým kloboukem na hlavě? Ne, a proto bychom měli být vděční za snímek, který tak dokonale evokuje "časy prachem dávno zaváté" a je schopen nás vytrhnout na hodinu a půl z reality dnešního světa. Opravdu skvělá záležitost a rozhodně z Allenovy tvorby mému srdci nebližší.

Godard tímto film přivedl na svět hned 2 fenomény- francouzskou novou vlnu, která ovlivnila tvář nejen francouzské kinematografie a Jeana Paula Belmonda, který zde ve své první hlavní roli přináší nový typ hrdiny, není to žádný elegantní krasavec, jenž byl dotuď zvykem, ale charismatický zločinec, který není typicky krásný, je šarmantním sukničkářem a rozhodně žádný gentleman. Tento typ postavy ztvárnil Belmondo mnohokrát v budoucnu, ale zde jakoby poprvé a opavdověji. Místo děje zde není důležité, nebýt záběrů na některé pařízské pamětihodnosti, mohl by se příběh klidně odehrát kdekoliv jinde. Levný s monotónní a skřípavou hudbou, neučesaný, oprostěný od jakýchkoliv příkras, konverzační s promyšlenými dialogy a s nenavazujícím střihem, takovým filmem U konce s dechem je. Vypráví o životě o lásce, pokud můžeme vůbec takhle nazývat ten zvláštní vztah mezi Patricii a Michelem, který je plný nedorozumění, způsobené jejich odlišnou národností. Tato jejich odlišnost vrcholí ve strhující závěrečné scéně, která je jedním velkým nešťastným omylem... P.S. Bylo fajn slyšer Belmonda v originále, má mnohem jemnější hlas než Krampol či Tříska a co mě rozhodně potěšilo bylo úplně zaplněné kino, což je u takového filmu rozhodně povznášející ( viděl jsem to v rámci festivalu francouzských filmů ve Světozoru jako předpremiéru než to bude uvedeno v rámci Projektu 100.)

Leoneho monumentálního western, který je už dnes legendu. Vychvalovat genialitu Leoneho a Morriconeho fakt už nemá cenu, je to holý fakt a navíc to už tady udělali mnozí přede mnou. Je vůbec někdo takový, kdo ne? Protože tohle je dokonalé od úvodních titulků až po obligátní titulek THE END. Svižnější, vtipnější, ne tak košaté a hlavně s mnohem přímějším tahem na branku a pro mě přece jen o fous lepší film než Tenkrát na Západě, takové je Buono, il brutto, il cattivo, Il. Teď si vzpomínám, že je vlastně zázrak, že píši tenhle komentář. Při závěrečných minutách na hřbitově mi totiž reálně hrozil infarkt myokardu. Tak dokonalý a nervy drásající závěr má málokterý film.

Žrout Tom podstrčí Spikymu kuře, následně je Spiky paníčkem vyhozen z domu. Jerry ale inkrimovaný okamžik vyfotí a spravedlnost nakonec vítězí. Holt, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Malé káčátko se bojí vody a neumí plavat. Proto požádá Jerryho, aby ho to naučil, zatímco Tom ho chce sníst.

Mládě lachtana uteče z cirkusu a co čert nechce, usadí se u Toma a Jerryho na dvorku. Zatímco Jerry se mu snaží pomoci, Tom ho chce s vidinou velké odměny vrátit do cirkusu. Ale dopadne to úplně jinak, než zamýšlel....

Animovaný kraťas s naší oblíbenou dvojicí. Tom ztrácí pamět a myslí si, že je myš a Jerry se mu snaží vrátit jeho pravou identitu.