U konce s dechem
-
Bout de souffle, A
-
Na konci s dychom
-
Breathless
Krimi / Drama / Romantický
Francie, 1959, 87 min
Režie:
Jean-Luc GodardObsah
-
Legendární nestárnoucí debut klasika francouzské Nouvelle vague. Pastiš filmových žánrů v originální filmové koláži-dekonstrukci. Neúnavný rebel a experimentátor Jean-Luc Godard s pomocí svého dvorního kameramana Raoula Coutarda posílá vycházející hvězdu Belmonda na osudnou štafetu v ulicích Paříže. Jednoduchý příběh o krádeži auta, následné vraždě a útěku překvapuje formální vytříbeností a bezprostředním vyprávěním a fragmentárností. Téměř závratné tempo příběhu o přitažlivém rebelovi, okouzlujícím a ležérním vrahu na útěku představuje odvetu mladé filmařské generace úzkoprsé společnosti.
Režisér si nenuceně pohrává s žánrovými klišé a hlásí se k anarchistickému okouzlení zločinem, sexem, násilím. Přitom znovu objevuje krásu filmové interpunkce, jak ji definoval Griffith nebo Feuilladův Fantomas. Nevyhýbá se kontrapunktnímu srovnání, hýří širokou paletou nástrojů, od klasického Mozarta, až po odvazový jazz. Snímek má i příznačné poslání bezstarostné jízdy a volného pádu, tak typické pro divoké mládí a bezohlednou upřímnost. Sotva se totiž Godardův hrdina nadechne, pokud mu to závratné tempo a těkající kamera umožní, již chcípá na bílé laině ulice. Vzkřísení filmové řeči a nastartování nových vyjadřovacích možností, které U konce s dechem signalizuje, má i dodnes nesmírný vliv, který je možno najít i u tak rozdílného režiséra, jako je Quentin Tarrantino. Přitom jeden z nejvlivnějších a stále svěžích snímků světové kultury není jen dílem jednotlivce. Ďábelský koktejl a manifest Nové vlny o rychlé jízdě, vraždě, bezstarostné mládeži, pop-ikonách západní kultury totiž pomáhali namíchat tehdy ještě nepříliš známé osobnosti jako režiséři François Truffaut, Claude Chabrol nebo Jean-Pierre Melville.
"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva) (oficiální text distributora)
Legendární nestárnoucí debut klasika francouzské Nouvelle vague. Pastiš filmových žánrů v originální filmové koláži-dekonstrukci. Neúnavný rebel a experimentátor Jean-Luc Godard s pomocí svého dvorního kameramana Raoula Coutarda posílá vycházející hvězdu Belmonda na osudnou štafetu v ulicích Paříže. Jednoduchý příběh o krádeži auta, následné vraždě a útěku překvapuje formální vytříbeností a bezprostředním vyprávěním a fragmentárností. Téměř závratné tempo příběhu o přitažlivém rebelovi, okouzlujícím a ležérním vrahu na útěku představuje odvetu mladé filmařské generace úzkoprsé společnosti.Komentáře uživatelů k filmu (197)
-
POMO
Pseudointelektuálny, improvizačný a filmársky nezaujímavý blábol, ktorý zachraňujú notná dávka francúzskeho šarmu, cool frajer Belmondo a krásna mrcha Seberg.(20.2.2010)
-
Houdini
Zlatý Medvěd - výběr(20.12.2005)
-
Djkoma
Existenciální romance, které nevěřím ani název...(2.9.2007)
-
Renton
Scénář: Jean-Luc Godard .. -„Kdybych měl volit mezi zármutkem a nicotou, vybral bych si zármutek.“ Co ty? -Vysleč si už tu košili… ___ Nádech Bogarta, cigareta zapálená o cigaretu, poflakování se ulicemi Pařížeza zvuku jazzových nástrojů, drobné krádeže, lovení a oblbování žen, postelové konverzace, bezstarostná jízda a jeden osudový průser. ___ Škoda, že není více rozpracována ta vražda, jde jen o fatální (i filmařskou) zkratku, aby se podtrhl pozdější existencionální vývoj děje. Jinak Godard své dílo drží pevně v rukou a formálně si s žánrovými přechody zahrává skvěle. Jean - Paul Belmondo v rané roli svého problémového šviháka zvládá bravurně a skvěle sekunduje i špatně rozumějící (pointa) přítelkyně v podání Jean Seberg.(3.9.2008)
-
Enšpígl
No i já jsem u konce s dechem po skončení tohoto filmečku. Role jako šitá Bebelovi na míru, frajer co sere na zákony a pravidla a jede si svoje, no nebýt žen. Belmondo jako mladík zde zahrál naprosto fantasticky. Tvůrci tohoto filmu rozhodně nebyli u konce s dechem.(5.9.2006)
-
Pohrobek
Jestliže se v Chabrolově rané klasice francouzské nové vlny Na dva západy Belmondo prezentoval zajímavou rebelantskou postavou, nemilosrdně kritizující a usvědčující starý buržoazní svět, jednalo se v tomto případě o Laszlo Kovacse sympatického, a přes některé mouchy rozhodně životného a přinášejícího naději do budoucna. Jean-Luc Godard svět viděl o dost složitěji a jeho stejnojmenný Laszlo Kovacs (v tomto případě se jedná navíc o druhou identitu, symbolizující přetvářku a nejednoznačnost) je sice sympaťák, milý rebel a optimista do morku kosti - jenomže jasnou alternativu do budoucna nenabízí, vlastně mu na tom ani nezáleží. Ač se v mnoha znacích jedná o typického antihrdinu, Belmondo tu nepůsobí ironickým ani karikujícím dojmem. Je životný a pravdivý ažaž. Dech mu dojít musí a poslední charakteristická otázka "Co je to sviňárna?" celkem jasně říká, co chtěl Godard filmem říci, a co ne.(11.10.2006)
-
AngelAngie
Je to takový kult, že divák ať už chce nebo ne, to musí mít při sledování na paměti a od toho se pak odvíjí to, že tu genialitu já neviděla. Úžasný film s úžasnými dialogy, herci a prostředím, ale pro mě nikterak více působivé, abych byla u konce s dechem... ale pokud bych žila v té době a dostala tenhle film naservírován, přičemž by jiné byly točeny zcela jinak a tohle by byla "novinka" s jakými přichází v dnešní době také filmaři, asi bych unešená byla mnohem více...(23.9.2009)
-
Superpero
Kdyby se Jim Jarmusch vzdal humoru, točil trochu dynamičtěji a odjel do Francie, možná by natočil taky něco takového. Belmondo je mazák a je tu nezvykle mladej.(17.11.2006)
-
T2
║Rozpočet FRF 400,000║Tržby USA $363,031║Tržby Celosvetovo $1,450,000║(17.5.2009)
-
Shadwell
Belmondo je tak trochu ona nová vlna a Patricie konzervativní filmaři z druhého břehu, ale jelikož je Patricia zároveň sexy Američanka (Godard měl přes svoji radikálnost klasické americké filmy rád) a Belmondo hulvát (oproti naleštěným elegánům v čele s Bogartem zavedl anarchista Belmondo nový étos), můžeme jasně vidět, že nová vlna je teprve na svém začátku a novátorští režiséři nejsou ještě úplně odtrženi z odkazu tradiční školy. Godardovi nešlo o to zreformovat filmový syntax, ale najít způsob, jak zachytiti civilní realitu elegantně. Proto tak dlouho trvalo, než na to někdo přišel – protože k překvapení všech se dá realita nejlépe zachytit zesilujícími formálními postupy, který můžou působit manýristicky, ale přibližují filmy všednímu životu. Tím se dává filmům švunk i přes nedějovost. I v současné filmařině se dosahuje autenticity paradoxně neautentickými prostředky přes různá zesílení obrazu a zvuku ap. Tento typ sice neodpovídá naší skutečnosti, jak ji vnímáme, ale vsugerovává nám pocit větší věrohodnosti, jak na prahu 21. století předvedl Greengrassův Bourne. Kupříkladu tradiční formuli záběr-protizáběr se Godard zatvrzele vyhýbá, místo toho rozstříhává souvislé záběry a k rekonstrukci jde přes dekonstrukci. U konce s dechem spojuje scenáristická ukázněnost Truffauta a formální radikálnost Godarda. Jistě, spousta diváků spatří ve filmu roztomilý existenciální příběh a jen nepočetná skupina stylistů bude juchat blahem nad vedením herců a použitím kamery, zvuků a střihu.(24.3.2008)
-
movie
Belmondo je úžasný, režie a zpracování taktéž. Jen film samotný je propírán jako tak dokonalý kult, že je pak velmi těžké, aby splnil každá očekávání. 4*(5.8.2006)
-
Kulmon
Francouzská nová vlna v akci aneb Jean - Luc Godard boří mýty a začíná točit filmy naprosto novým, svěže působícím, způsobem. Všechny scény, které se vážou k ději jsou vystříhány a zůstaly vlastně jen kecy o ženách a volném způsobu života. Asi nejsem zcela nadšen, ale průkopníci to měli vždy těžké.(6.7.2009)
-
B!shop
Po super sracce Blaznivy Petricek jsem od Godarda nic moc necekal. Takze nakonec docela prijemny prekvapeni, i kdyz stejne to ma svy mouchy. Jsou tu takovy dva zasadni problemy. Strihacovi obcas jebne a je schopnej udelat behem pul minuty dvacet strihu, napriklad sledujem dialog a je zaber na jednu osobu, ktera nic nedela, jen mluvi a to je desetkrat strihnuto, takze vzdy ma trochu jinak hlavu. Coz v podobnejch scenach sice pusobi lehce stupidne, ale da se to jeste vzit, jako snaha o nejaky oziveni. Horsi to je, kdyz se treba nekam jde nebo jede, to je taky jeden strih za druhym, takze auto jede po jedny ulici, strih, po druhy, strih, po treti atd. a dialog pritom furt pokracuje ten stejnej, takze to vypada, jak kdyby litali teleportem. Nastesti tenhle prisernej strih je jen obcas, jinak je film natocenej moc pekne. Druhej a zasadnejsi problem, jsou dialogy, film je totiz postavenej hlavne na nich, ale ja si nemuzu pomoct, ty dialogy jsou fakt strasne stupidni, naprosto priserny kecy o hovne a furt dokola stejny zvasty. Nicmene hodne zachranuje hlavni herecka dvojice. Seberg jako mlada americanka je roztomila a Belmondo si strihnul naprosto paradniho drsnaka, vecne s klouboukem, brejlema a cigarem, nese se po meste jako nejvetsi machr ze vsech, obcas nekde ukradne prachy, kazdou chvily ukradne auto a porad se schani po dalsich prachach, pripadne chce opichat Seberg. Ale jestli cekate, ze tu je nakej poradnej pribeh, kterej tomuhle vsemu da vetsi hloubku, to fakt ne, tady skutecne o nic jinyho nejde, pouze o Belmonda chodiciho po meste, spoustu dialogu a o to, ze ho hleda policie pro vrazdu. Slabsi 4*.(1.8.2009)
-
novoten
Belmondova upřímnost ve velmi melancholickém kabátě. Godardův přístup se po pár minutách zakousne a přestože celá půldruhá hodina plyne tempem více než pomalým, nevynechal bych z ní ani minutu. Kamera neuhýbá, melodie se zarývá do paměti a drama s několika překvapivými vtípky je na světě. Cynický příběh, ze kterého mrazí a jedinečný zážitek v jednom.(3.4.2006)
-
EdaS
Godardovo žongování s žánry má své kouzlo i po skoro padesáti letech, zejména díky lahodné lehkosti, s jakou je podáváno. Neříkám, že se ze mě stal fanda francouzské nové vlny (a kdyby, tak mám radši Truffauta), ale U konce s dechem si dám někdy klidně zase.(23.5.2007)
-
Eodeon
Existenciálně laděná romance s kriminální zápletkou, která způsobila revoluci v oblastech střihu a kamery. Bourá soudobá dogmata o natáčení filmů. Rychlé prostřihy, netradičně zvolené záběry a jejich vázání, střídání "ospalých" scén s těmi "svěžími a prosluněnými". Hlavní "hrdina" příběhu na motivy skutečných událostí Michel (Jean-Paul Belmondo) je cynický gangster a zločinec. Ale i přes to, že tento muž je postavou amorální, pro diváka je Michel nečekaně sympatický a atraktivní hoch s idolem v heroických typech jakým je třeba Humphrey Bogart. Chtěl by svět, kde není svazován svými možnostmi, a proto žije tak, jakoby jeho okolí bylo takovým světem. Nedělá si starosti s penězi, luxusní vůz má na každém rohu - pokud ho ukradne. Ani u dívek nemá potíže, tedy do chvíle, kdy se seznámí s Patricií (Jean Seberg) - krásnou půvabnou dívkou, která je zároveň přemýšlivá a naplněna ideály, ale taky docela potvora. Od začátku až do konce jsem váhal, co si mám o obou postavách myslet, nešlo jednoznačně popsat, jací jsou, stejně, jako to nelze tak jednoznačně vypovědět o nikom koho znám. Lidskost postav je totiž další z krás Godardova debutu a platí i přes časté zdání, že chování postav je iracionální. Vždyť kdo se dokáže do postav natolik vžít, že si troufá soudit normalitu jejich reakcí? Málokdo vůbec dokáže obstát na vlnách jejich kouzelných dialogů, ze kterých čiší jistá opravdovost. A neplatí to pouze o rozhovorech Michela s Patricií. Nejvíce mě totiž zasáhla scéna s interview s jedním "renomovaným" francouzským spisovatelem. K tomu nebudu dodávat nic, to je třeba vidět. V rozhovorech a také ve způsobu "nahlížení kamery na svět" se odkrývá obraz uvažování lidí jedné doby, jejich povznesenost a ideály kalené prostými lidskými tužbami, které protly v šedesátých letech Evropu a staly se inspirací tolika umělců. Lidé zde uvažují o nepoznaných věcech a smyslech a možnostech existence. Účel a důvod už zde tolik neznamená. U konce s dechem zobrazuje navenek v životě nepodstatné věci, doopravdy ale jen to nejúžasnější.(15.3.2006)
-
H34D
Godardův filmařský um je zde relativně snadno rozpoznatelný, neboť film svou kamerou a střihem připomíná mnohem víc budoucí díla kinematografie, než ta předchozí. Také forma vyprávění, kdy hlavní zápletce (krádež + vražda) je věnován pouze začátek a konec, zatímco v drtivé většině stopáže se řeší existencionální romance, je poměrně inovativní (někdo by mohl použít i slovo "podvratný", neboť film se tváří jako krimi, ale přitom řeší něco jiného). Bohužel kromě technické stránky věci a frajerského Belmonda žvatlajícího cigárko, byl pro mě film absolutně nezajímavý a nudný. Zoufale jsem se prodíral všemi stupidními kecy o tom, kdo s kým a kdy se vyspí, až mě konečně zachránila vcelku povedená závěrečná scéna a přemýšlivý poslední záběr... 5/10(12.8.2008)
-
Lynn
Absolutně famózní filmeček! Už od první scény, kdy Belmondo řídí auto a ubírá se směrem k Paříži, jsem věděla, co bude následovat - dokonale slastný divácký požitek, kdy člověk do slova a do písmene slintá blahem. A jako, že Belmonda moc nemusim, tak v tomhle filmu je fakt k sežrání. Škoda, že pak už točil jen samé filmy pro zábavu a moc se nedostal do rukou nějak více umělečtější poloze. Ale tady na sebe strhává veškerou pozornost; žváro věčně v h... a nezodpovědný přístup k životu, svému i ostatních. Takový hrdina musí být zákonitě zajímavý a přitažlivý. Navíc Godard ani na vteřinu nenudí, každá scéna, každý záběr, každé filmové políčko je zvláštní, osobité, kouzelné. Lehkost s jakou Godard režíruje je fascinující, člověk mu musí jeho hravost s formou, především ale s obsahem, prostě závidět. Pokud bych někdy chtěla stručně popsat, co je to dokonalý film, asi bude stačit říct "U konce s dechem".(17.2.2006)
-
dobytek
Tak si můžu odškrtnout, že jsem viděl další z těch 1001 filmů, který musim vidět, než umřu. Nic víc, nic míň. Mam pocit, že celej film byl u konce s dechem už tak po první čtvrthodině. Začátek se mi líbil, ale co to mělo dál znamenat? Postavy spolu vedou naprosto stupidní rozhovory, který nemaj pro děj žádnej význam. Hlavně jsem měl dost při neskutečně dlouhý postelový scéně, kdy postavy melou prostě totální hovna. To se jinak nedá nazvat. A když se tam zrovna nikdo nebaví o blbostech, tak sledujete Belmonda, kterej chodí sem a tam, čte si noviny a strká si prst do huby. Ke konci se film teda ještě trochu rozjede, ale pak Belmondo řekne, že je unavenej a za 3 minuty je konec. Podle mě je na filmu dobrej akorát začátek a pak sem tam na mě z filmu dejchla nějaká ta atmosféra Paříže 60. let. Opravdu netušim, co na tom všichni viděj.(28.6.2009)
-
Jeanne
Skutečně je to kousek zbavený všech nepodstatných scén, jak bývají filmy nové vlny charakterizovány. A je až roztomilé, jak tvůrci asi třikrát přeci jen použili - sotva postřehnutelný - záběr na Eiffelovku, Notre Dame nebo noční Paříž. Je prostě natočený tak "jednoduše." I když střih občas nenavazuje, má pochopitelnou dějovou linii. Vlastně, už tady se objevil typický belmondovský hrdina. Nezaměnitelné podání zločince, sukničkáře, šarmantního Francouze a přitom hulváta. To vše s "pečlivým" přízvukem pařížského předměstí nebo rovnou podsvětí, tak, že mu není i při největší snaze rozumět. Já jen pořád nedokáži pochopit, jak toto v roce 1960 mohli diváci, do té doby zvyklí na klasické filmy, klasických obsahů a s klasickými hrdiny typu Gérarda Philipa přijmout s takovým nadšením, které otevřelo cestu nové vlně...(15.3.2004)
