dita.krizova

Sic hlavní hrdinka není můj typ, film se mi líbil. Rozhodně mi přišel svižnější než knižní předloha. Když to s ní ještě srovnám, film nic důležitého nevynechal. (No, vlastně ani nic nedůležitého.) Knížku jsem přečetla rychle, u vět se nezastavovala, ale u filmu jsem si několik scén stopla a pustila znova, abych se mohla podívat na všechny detaily. To, jak tam zachytili vášeň, oddanost a špínu Anglie, mi skoro vyrazilo dech.

Čekala jsem jiný konec, no fakt. Pořád tam ukazovali ten balkon v jeho bytě, sám film se jmenuje volný pád. Tak proč neskočil? Já bych skočila, no fakt.

Jediné co mi v tuhle chvilku běží hlavou je, co mě sakra donutilo dívat se na tuhle pitomost? Ze začátku mě to i trošičku bavilo, ale jakmile se to zvrhlo na podivnou telenovelu spojenou s kriminálkou, klepala jsem si do čela a říkala si "Ty hloupá, ty hloupá."

Je mi z toho zláštně, divně, špatně a taky cítím úzkost. Brr

Nic moc, spíš nic než moc. Buď jsem to nepochopila, nebo je to opravdu o ničem. "Hlavní hrdinka" je nesympatická, nudná a má debilní hlas. Zbytek nějak splývá s okolím.

Už po pěti minutách se mi chtělo brečet, jak to bylo nudné a celkově špatné. Nejlepší na celém tohle filmu byly měkké sedačky a cola v kelímku.

Je mi z toho zle. Je mi z toho sakra zle, na duši i na těle. Chtělo se mi křičet "Zabte Rouska a pomocte jim!". On vážně někoho pitval a přitom mluvil o svých fantaziích v pornu? Jestli bych měla říct, kdo se mi kdy nejvíc hnusil, moje odpověď by byla Rousek. Nejvíc mi bylo líto Davida, toho mladého Davida, co působil tím milým nesmělým dojmem. Když mluvil o sobě v posteli s cigaretou, měla jsem chuť ho obejmout a šeptat, že to bude dobrý a není se čeho bát. (Na konci filmu mě napadlo, co s ním je asi teď, pak jsem si ale uvědomila, že tenhle dokument je stejně starý jako já. A jak dlouho takhle nemocný člověk vydrží?) Při počítání partnerů prošlých jejich "postelí" se mi tajil dech. Naopak mě dojalo, jak hezky každý mluvil o lásce a o své duši.

Mínus je, že chvilkama to bylo na animaci až moc nechutné. Plus ovšem je, že si můžete během sledování zopakovat slovíčka.

Asi mám natolik ráda původní verzi písničky, že mi to nedovolí vnímat zbytek videa, a jen sedím a pobrukuju si originál.

Miloš je prostě milouš, co si budem povídat. Jeho filmy hltám jedním dechem a smekám před ním.