dita.krizova

Šestý smysl - drobné mezery ve scénáři, sem tam nejisté herectví Bruce Willise ve finále přebije naprosto fenomenální závěrečná pointa!! Konec Šestého smysl je pro mě nejpřekvapivějším a nejlepším závěrečným rozuzlením....A pro ty, kteří film ještě neviděli - pokud vám bude někdo chtít říct, jak film dopadne - honem si zacpěte uši a dotyčnému dejte facku, protože by vás tím připravil o to nejlepší, co může Šestý smysl nabídnout....

Samotáři jsou tak napěchovaní dnes již kultovními hláškami, že lze jen těžko věřit, že jsou dílem českých scénáristů. Nebudu popírat, že děj o dost pokulhává, ale pokud je proložen nějakou krutopřísnou hláškou, lze přihmouřit oči. A Jirka Macháček spolu s Ivanem Trojanem - to už je jen třešinka na dortu. Super!

Tak "tohle" nemá obdoby. Pokud bych měla říct, na jaký film mám neskutečnou averzi, tak je to slátanina Muzikál ze střední... herci - jak vyrobení z marcipánu, písničky - laciné rýmovačky, děj - jedno velké klišé. Je mi zle, že místo aby se vynakládaly peníze na skutečně kvalitní snímky, tak se točí tyto jednoduché stupidity!!! Ještě že mi není 12 a nemám povinnost toto zbožňovat...Jak někdo může tvrdit, že je to lepší než Pomáda???

Co je kniha "My děti ze stanice ZOO" mezi knihami s drogovou tématikou, je "Katka" mezi filmy o drogách. Dokonalý odstrašující případ toho, kam až drogy člověka dostanou. Helena Třeštíková opět zvolila nezaujatý přístup, tzn., byla pouhým pozorovatelem, nikoliv moralizující osobou. Katka je silným příběhem a i přestože je o drogách - donekonečná opakující se téma - diváka umí posadit, jak se říká na zadek a vyrazit dech. Ač některým může být Katky líto, já na ní při sledování měla spíše vztek...co jiného cítit, když vidíte na drogách závislou těhotnou ženu, která řekne, že nevidí motivaci proč přestat fetovat....Obávám se, že osud Katky je předem jasný - některé filmy a i osudy lidí nekončí happyendem.

Darren Aronofsky mě svým "Requiem za sen" rozložil jak lego. Nejdepresivnější filmový závěr, jaký jsem dosud viděla a pochybuji, že ještě uvidím. Aronofskému se podařilo natočit čistou depresi, která je navíc stokrát znásobená hudbou Clinta Mansella, kterou považuji za vrchol filmové hudby. Synonymum pro emocionálně silný zážitek je pro mě "Requiem za sen" Darrena Aronofského.

Zase jeden z těch filmů, kterým (vážně) nelze nic vytknout. Báječné herecké výkony, vzpoura proti společnosti, filosofie ženy a vše to spěje do šíleného a neodvratného konce. Musím zmínit, že konec ve filmu je odlišný než v knize a trochu zavání nějakým tím happyendem, abyste si prostě mohli oddychnout. Stoprocentně "must-see film" =)

Velmi nenápadně působící snímek, který vás ale po počátečním nejistém rozjezdu naplno zatáhne do nevinně působícího, čistého světa plného laskavého humoru. Postavy působí roztomile rozpačitě a vše je jak má být - samozřejmě ve francouzském stylu chápání. Je založený spíše na úsměvných situacích než na scénáři, je tam trochu něčeho smutného, trochu veselého, trochu romantického...a dohromady tato mozaika tvoří skvělý film. Možná je potřeba vidět ho vícektrát, protože teprve pak pochopíte všechny detaily a kousky se vám složí do krásné mozaiky. Podle mě patří k těm nejlepším, které byly natočeny. Yann Tiersen Amélii doplnil hudbou, která vám šáhne na duši.