Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (77)

plakát

Avengers (2012) 

Tři a půl hvězdy. Docela dobře bych si Avengers dokázal představit bez Kapitána Ameriky, jehož kostým bych považoval za nejsměšnější kostým všech dob, i bez Black Widow, která tam byla jen jako taková přicmrndávačka. Původní Avengers, jakožto komiksový analfabet, neznám, mno takový Superman nebo Batman by se tam ale vyjímali daleko líp. Film i postrádal více záporáků, jenom Loki a banda bezejmenných emzáků nemůže soutěživou duši "co když se setká ten s tamtím? Kdo vyhraje?" uspokojit. Dobře, fight mezi Thorem a Iron Manem, Thorem a Hulkem, či Hulkem a Lokim (jo, tady jsem se docela zasmál) byly na pohled pěkný, ale taky jediný bojový scény, který si člověk aspoň trochu zapamatoval (a který si chtěl přetočit a podívat na rubačku ještě jednou). Sem tam jsem se od srdce zasmál, takže humor je jedna z věcí, které bych filmu nevytýkal. Ten Kapitán Amerika je ale doslova vy*írajcí a kdyby v příštích Avengers nebyl, půjde počet hvězdiček prudce nahoru.

plakát

Stůj, nebo maminka vystřelí! (1992) 

Celkem mě překvapilo dost nízké hodnocení, ale co už, klidně budu jeden z "exotů", který nesdílí názor většiny a který s čistým svědomím může říct, že mě tahle komedie upoutala a rozesmála. Byl to takovej Policajt ze školky v Sylvestrovským pojetí. Stallone možná může prohlašovat, že tenhle film byl nejhorší v jeho kariéře, ale neboj chlapče, Rocky Balboa byl tak o dvě třídy horší bejkárna a přitom navazuje na úspěšnou sérii.;) Nemůžu si pomoct, ale jeho nešťastné výrazy u snídaně, kdy mu matka navařila jídla tak na týden dopředu, mě fakt rozesmály. Nebo scénka se sebevrahem "rychle jděte nahoru, nebo skočí", taky vynikající. Myslím, že film ocení hlavně ti, kteří podobné maminky mají a dokážou se do chudáka Stallona vžít.:D

plakát

Shaolin (2011) 

Osobně jsem čekal, že film bude vzdávat hold takovým klasikám, jako Chám Shaolinu (1976) či 36.komnata Shaolinu (1978) a bude se nést i v jejich duchu, tedy aspoň polovinu filmu bude zabírat výcvik kung-fu a další polovinu bych nechal na zápletky, boje na život a na smrt, však víte. Jenže tenhle Shaolin je spíš o vnitřní přeměně člověka, kung-fu se tam téměř nerozebírá a je to tak na stejné brdo jako Tygr a Drak, Hrdina a další čínské poetické filmy. Ne, že bych vyžadoval jen tupé mlácení bez smyslu (jak bylo naopak zvykem dříve), rád se nechám uchlácholit i nějakým hlubším smyslem, ale když to dám do srovnání s Obávaným bojovníkem (2006), tam nechybí ani jedno a přesto vše působí uceleně a koukatelně. Narozdíl od Shaolinu (který se navíc motivem opičí po Obávaném bojovníkovi a Posledním samuraji). Škoda toho nevyužitého potenciálu.

plakát

Světová válka Z (2013) 

Dávám sice čtyři hvězdy, ale ve skutečnosti by si zasloužil tři a půl (tři hvězdy = průměr - to zase není, ale znám lepší "čtyřkový" filmy). Proč? Zaprvé: jakožto sečtělý fanoušek World War Z od Maxe Brookse se prostě nejde odstřihnout od knižní předlohy a během filmu si neříkat: "bylo to v té knize nebo ne?" Ovšem, kniha ve formě interview s přeživšími by se asi dala těžko zfilmovat, nicméně některé detaily se do filmu nakonec dostaly nebo jste tam cítily jejich náznak (vypuknutí epidemie v asijských zemích, Jeruzalém, hromadné stěhování na sever, používání psů ve válce Z atp.). První za povšimnutí však stojí ony tolik zmiňované rychlé/pomalé zombie. Které z nich jsou lepší? Pomalé zombie, symboly neodvratitelné zkázy, nebo rychlé zombie, symbol rychle se šířící nákazy? Toť věčné dilema. V tomhle případě bych řekl, že některé scény fungovaly s rychlýma zetkama výborně (masa zombie řinoucí se přes okraj Zdi spásy a následně do ulic Jeruzaléma), někde bych až zaplakal, jak jsem si dokázal živě představit pomalu se šourající nemrtvé, do kterých vojáci pálí o sto šest, ale místo jednoho zastřeleného zombíka se objeví deset dalších (viz úvodní scéna v ulicích New Yorku). Dále: finální vyřešení nákazy ("kamufláž") je sice pěknej nápad, nicméně dle filozofie Maxe Brookse to je totální prkotina. Zetkám je jedno, jestli jste zdraví nebo prolezlí syfilidou, SARSEM nebo čunčí chřipkou, protože v tomto světě můžete být buď živý, mrtvý nebo nemrtvý. A nemocný nerovná se mrtvý, tečka, šmitec. A proč, pro všechny nemrtvý, překřtili zetko na "zeko"? To jsem vážně nepochopil, je to jak novej druh pokemona nebo co. Taky by mě zajímalo, jakej měli důvod šoupnout Matthew Foxovi tak bezvýznamnej štěk? Pro hlavního hrdinu Ztracených je taková přicmrndávácí role nedůstojná a divím se Foxovi, že to vůbec vzal. Nicméně, až vyjde DVD, Světovou válku Z si koupím - některé věci jsou zmršený, ale přesto se jedná o mírně nadprůměrně kvalitní snímek. Zejména proto, že jako první skutečně ukazuje apokalyptickou zombickou pandemii ve všech koutech světa místo jednoho státu/obce/domu na louce u nedalekého hřbitova, jak bylo doposud (zlo)zvykem.

plakát

Cíl: Bin Ládin (2011) (TV film) 

I kdyby nebyla všechno pravda, dokument byl daleko napínavější než leckterej akčňák. Působilo to autenticky. Člověk až si říká, jak to ve zprávách zní všechno hladce, pohodička a přitom za mnohými velkými činy stojí velkej kus štěstí. Výcvik speciálních jednotek mi trochu zaváněl Expendables, až jsem se musel pousmát.:D Ale jinak mě už dlouho žádnej dokument nedokázal tak pevně přibít k televizi jako tenhle.

plakát

Hlídač č. 47 (2008) 

Na Hlídače č. 47 jsem narazil úplně náhodou v televizi. To vlakový prostředí a krapet pochmurná atmosféra mi připomínala Aloise Nebela (ve kterém si Roden vlastně zahrál taky, byť mnohem menší roli). Ale narozdíl od Nebela, kde jsem kontroloval čas a modlil se pomalu růženec, aby to už skončilo, Hlídač mě k televizi doslova ukotvil. Matně jsem si vzpomínal, že jsme na gymplu v literatuře knihu s tímto tématem brali, ale spíš se podívám na film než bych si sháněl knížku (byť se nepovažuji za čtenářskýho burana :D). Rodenův výkon byl výborný, když vezmeme v úvahu, že se neradil s nikým, jak hluchého zahrát. Nejvíc mě dostala asi zkouška balancu na jedné noze, to bylo vtipný.:) Jinak kvalitní film se zajímavou zápletkou.

plakát

Zlověstné ticho (2007) 

Horor trpí obvyklým syndromem, který je u dnešních novodobých hororů častý: dobrá myšlenka, mizerné zpracování. Připomíná mi to Kruh, 3:15 zemřeš a podobný pytloviny, kde hlavní hrdina pátrá po příčině veškerého šílenstva, což mu ale zabere kromě úvodu a konce celej film. Bez spádu, bez akcí, prostě novej fenomén zvanej hororová detektivka. Přitom panák Bill vypadal slibně, asi bych si ho neposadil na skříň nebo na křeslo. Čekal jsem něco ve stylu panenky Chuckie, žel vyklube se z toho (opět) nešťastná osoba s tragickým příběhem, která se mstí na lidech... Furt to samé dokola. Přiznám se, závěr mě překvapil, ale že by zrovna za vším stála půvabná A. Vallenta? To spíš uvěřím v existenci homuncula. Rozuzlení překvapivé, ale pak ten samotnej závěr vypadal, že scénaristům chyběly do konce A5 dva řádky a už se jim nechtělo popisovat další papír. Že bych se podíval na ten horor ještě jednou? Hah, nehrozí.;)

plakát

Princ Egyptský (1998) 

Pro mě nejkrásnější a nejoblíbenější kreslená celovečerní pohádka. Bez debat. Nádherný příběh (byť trochu upravený od originálu v Bibli) a nádherné písničky, které se dají poslouchat snad ve všech jazycích. Tohle je klenot, o který moje děti rozhodně nesmí přijít.

plakát

Lví král (1994) 

První film, na který jsem byl v kině. Jedním slovem krása, byť když jsem to viděl po asi 19 letech, tak mi připadla hrozně krátká (ono 90 minut uteče jako voda pro diváka, který je zvyklý na dvouhodinovky :)). Takový pohádky se už dnes netočí/ nekreslí, už je to samá počítačová animace a jsou více pro dospělý. Ne, že by dnešní Shrekové, Nemové, Ice Ageové a spol. byli špatní, ale chtělo by to provětrat a osvěžit tohle zapomenuté ruční kreslení.

plakát

Martha Marcy May Marlene (2011) 

Film s velkým, žel nevyužitým potenciálem. Když se film pomalu uchyloval ke konci, stále jsem si říkal, kdy "to" přijde. Nevěděl jsem, co přesně "to" má být, ale očekával jsem nějaký hrůzný zážitek, který nakonec donutil hlavní představitelku sektu opustit. Nějaký rozuzlení. Zničehonic se objevili titulky a pomyslel jsem si "dafuq?" Vlastně jsem to řekl nahlas. Dost naštvaně. Od psycho dramatu bych čekal, že se ještě půl hodiny potom nezvednu ze židle a budu kolem sebe nervózně těkat očima po všudypřítomných sektářích. Místo toho jsem rozmrzele šel spát. Ten konec byl tak nechutně uťatej, že si říkám, že jim snad došla páska. Zklamání.