Lichty

Tak mám pocit, že tady někdo tak hrozně dlouho uchcával kerosin (buď režiséři, scénáristi nebo neškodní herci), až jsem z toho nesnesitelnýho smradu začal nenávidět starý čokly.

James Watkins poprvé stojí jen na svých nohách a pokládá světu otázku, kam až daleko může zajít současný trend vlastnoručních videí, posílaných mládežníky na internet. Na můj vkus se sice moc dlouho rozhoupává, ale od třicáté minuty se spustí tak čistá thrillerová paráda, že nezbývá nic jiného, než si užívat vypointované scény a těšit se na konec, který výborně funguje i díky bezchybným hereckým výkonům. Stačilo málo, a skutečně jsme tu měli hororový "EDEN".

Těžké mrazení a to nejen díky úžasnému Jonesovi a znamenitému Pepperovi, ale hlavně ze scénáře Guillerma Arriagy, který opět dokazuje, že skutečně lidské a zneklidňující texty dokáže napsat v současné době jedině on.

Něco tak kýčovitého, blbého a především senilně úchylného jsem skutečně ještě nikdy neviděl.

Vždy jsem Viewegha řadil spíše do tabulky méně oblíbených spisovatelů, ale v Nestydě je znát silný rozdíl mezi ním a Jarchovským. Ač jsem totiž od této taškařice nic nečekal, nakonec nabídnula tak kvalitní a skutečně zábavnou jízdu, že jsem chvílemi přemýšlel nad pověstným "zlatým fondem českých komedií". Macháček výborný, Hřebejk taky.

Svým oblíbeným tvůrcům naděluji sice čtyřku, ale nebýt několika spásných momentů (Pitt ve skříni, McDormand chodící parkem) jednalo by se možná o nejhorší dramedii kariéry těchto pánů. Počet známých herců spíše škodí (i když Brad Pitt hraje jako o život) a celý příběh je příliš zapomenutelný a nicotný. Při sledování jsem si ale tu (občasnou) genialitu užíval dokonale, i když je film stejně vyumělkovaný jako silikonová prsa. PS: Ten Clooneyho stroj je ďábel.

Člověk myslí na Útěk z New Yorku, Formanovu genialitu, Intimní osvětlení a na to, jak slizký může být Jeff Bridges. Bohužel mezi všemi myšlenkami utíká film, který jako by mluvil sám se sebou a nesnažil rozmlouvat s divákem. A to je vzhledem k ďábelské první půli velká škoda.

Elegie je film křehký jako porcelánová váza a za to, že se za těch sto osm nerozbije, může děkovat vynikajícímu hereckému výkonu Bena Kingsleyho. David Kepesh není bezchybně napsanou postavou, ale v Kingsleyho civilním projevu je to skutečně stárnoucí profesor, jemuž onu vážnost a moudrost rádi uvěříte. Potěšila mne i příjemná plynulost hlavního příběhu a režie Coixetové, která je zprvu téměř neviditelná. Pátou hvězdičku dodává znamenitý Dennis Hopper, jehož postava mi byla na celém filmu nejsympatičtější. PS: Někde jsem četl, že abyste Elegii docenili, musí vám být více, než šedesát let. Jakožto člověk, který nedávno oslavil dvouleté výročí majetnictví občanského průkazu posílám onen názor s chutí do kompostu.

Při sledování téhle téměř parodické, nezáživné a unyle zrežírované kraviny mi po celou dobu něco nepříjemně svítilo do očí. Aha! To byl asi odraz dávné hvězdy příšerného Nicolase Cage.

Příjemně krátké, dobře zahrané a přiměřeně sugestivní. Williams rozehrává neurčitou hru o šlapkách a jednom rozbitém oku a mě se na to velmi (ne)příjemně dívalo.