Lichty

Ačkoliv rozumím většině čtyřhvězdičkových komentářů, mě k filmovému štěstí dobré automobilové honičky nestačí. Jasně, cítil jsem z toho sedmdesátá léta, Barry Newman v hlavní roli ve mě averzi rovněž nevzbudil, ale tam, kde jsem hledal alespoň náznak příběhu, byl jen uřvaný slepý moderátor rádiové stanice. Jako jediný se tedy zastávám Quentina Tarantina - jeho podání příběhu o tomhle nadupaném Dodgi je mnohem lepší.

Kiefer Sutherland dělá sto minut drsné obličeje na svůj odraz v zrdacle a Alexandre Aja si vymýšlí vlastní hororová pravidla. A to já jim nežeru. Jednu hvězdičku za slušnou scénu s blondýnou ve vaně a vtipný konec, ale jinak mě ta všehoschopná Zrcadla téměř dvě hodiny inteligenčně urážela. PS: Hory mají oči byly úplně někde jinde.

Chápu Barkerovu filozofii a mám rád i Jonesovo nakrknuté hraní, ale japonský ninja Kitamura udělal ze stylového hororu s vtipným rozuzlením trapnou akčňárnu - sic s počítačovými triky, ale bez srdce. Dobře rozjeté napětí tak nesmyslně narušuje směšně světlá krev a oči lezoucí z důlků. Nechci ani pomyslet, co by s takovým tématem vyvedl třeba Frank Darabont...

Devadesát minut vytříbeného humoru, který graduje ve výborném závěru na farmě. Chválím svěží režii, chválím fungující fóry (nejlepší byla podle mého názoru skeč s hráběmi) a chválím herce v čele s Andym Serkisem, Reecem Shearsmithem a krásnou Jennifer Ellison. A chválím v podstatě i většinu ostatního.

Bertino nevymýšlí nic nového, ale piluje to staré. Horor, ve kterém se příliš nemluví a který ve mě zůstane především pro ten vtipný detail, že není záporákům vidět do tváří.

Musím přiznat, že jsem Righteous Kill čekal ještě o třídu horší. Avnetovy hollywoodské filmy mají totiž sestupnou tendenci a předchozí akční rádoby thriller 88 minut se už potácel skoro u dna. S pramalým očekáváním bylo tedy sledování této rutinní kriminálky relativně příjemné, a i když má Avnetova "televizní" režie a Gewirtzův scénář své mouchy, konečná zápletka nakonec nebyla tak nezajímavá, jak jsem čekal. PS: De Niro potřebuje zhubnout - Al vedle něj vypadá stylověji a nakonec mu to i lépe hraje.

Zhruba tak v půlce jsem si řekl, že všechny hlavní esence příběhu (zimní atmosféra, rozličné postavy a malé městečko na ostrově) by se v Kingově podání jistě krásně četly. Jenomže Stephen má ve svém slohu cit pro hororovou nadsázku, která se ve filmové (a zvláště televizní) produkci z velké míry vytrácí. Bouře století je bohužel pro toto tvrzení správný příklad. Ale četlo by se to určitě skvěle...

Asi jako jediného mě Teorie Chaosu zklamala. Zdálo se mi, jakoby tvůrci nevěděli, co přesně chtějí natočit. Odlehčené drama, komedii s poselstvím nebo dokonce film s obsahem, připomínající Woodyho Allena? Reynolds svou hlavní roli opět zvládá s přehledem, ale narozdíl od žánrově podobného Určitě, možná, je Teorie Chaosu bídně napsaná a i přes sympatickou stopáž se neskutečně vleče.

Narozdíl od ostatních nehodlám kritizovat tu první, na pohled dosti vláčnou polovinu, v níž ústřední čtveřice cestuje Sibiřským expresem. Ta se mi naopak líbila velmi. Celou první hodinku jsem si dokonce bláhově myslel, že Anderson opět zabrousil do psychologických kalichů, ze kterých bral jak v Session 9, tak v Mechanikovi. Jenomže potom se na scéně objeví Ben Kingsley a z velkého napětí se stane směšná fraška, ve které neexistuje snad nic otravnějšího, než postavy Woody Harrelsona a Emily Mortimer. Rozjetý vlak jakoby zastavil uprostřed Sibiře a nechal diváka zmrznout nečekaným přívalem klišé a scénářem, ve němž se až příliš často opakuje věta "Jsme Američané". Škoda, Brade.

Vynikající nápad a po dlouhé době thriller se scénami, při kterých tuhne krev v žilách. Nikdy by mě nenapadlo, že na mě ten průchod nočním sanatoriem, ve kterém možná něco je a možná něco není, tak zapůsobí. Můžou za to ale i Andersonem dobře načrtnuté postavy, které jsou velmi odlišné a přitom nikoliv černobílé. Za možná trochu příliš zkratkovitý závěr (který se ale nakonec nedá považovat za zápor) strhávám jednu hvězdičku.