Kmotr

Velký sešit je příběhem dvou bratrů, kteří si postupně budují svou morálku na základě okolností a zkušeností z válečného a poválečného období. Dětský svět se promění na venkovský - výcvikový tábor u babičky, kteří si chlapci pro sebe vytvoří. Tvrdý režim a drsné podmínky využívají pro vzájemné zocelení a zesílení nutné k přežití v těžkých dobách. Výhrou filmu je především silná literární předloha, herecké výkony, sugestivní atmosféra a deníkové vyprávění.

Díky precizně vybudované a tíživě znepokojivé atmosféře je divák neustále v nejistotě, obklopený pocitem blížící se tragédie. Pravidelné střídání různých časových rovin se po čase z důmyslného přecházení stává předvídatelným prvkem, který filmu spíše škodí, ale díky precizní vybudovaným záběrům a kamerovým jízdám jde o nadprůměrnou sondu do nitra zmatené, životem poznamenané ženy.

Intimní portrét třech navzájem provázených generací nabízí upřímný pohled autora na své blízké, na okolnosti svého nešťastného dětství a na své vzpomínky. Mistrně vyprávěný příběh jednoho života je podán svižně, zábavně a díky řadě postav, jejichž charakter se neustále proměňuje, budete o této rodině a jejím osudu chtít vědět víc a víc.

Celovečerní debut ze Sundance inspirovaný skutečnou událostí, je taková stará dobrá písnička, která zazněla již tolikrát, že už by mohla působit poněkud ohraně. Není tomu tak. Film poukazuje na přežívající rasismus v americké společnosti a sleduje okolnosti a následky násilné smrti dvaadvacetiletého Oscara Granta. Oceněný debutant zdařile kombinuje zdramatizované scény s reálnými záběry z šokující události, jejíž dopad na americké obyvatele podnítil řadu demonstrací proti policejní brutalitě. Možná by z toho mohl být ještě lepší dokument, ale i jako hraný film Fruitvale funguje perfektně a to především díky důmyslně vybranému hereckému ansámblu a důrazu na všední ,,malé" okamžiky posledního dne Oscara Granta.

Někdo film považuje za vykonstruovanou ždímačku na emoce pro měšťáky, někdo za upřímné a dojemné country love. Smutek je pro mě vyjádřen skrz detaily a sentiment, který rozhodně nepovažuji za prvoplánový. Klasické melodrama o životě, lásce a smrti podané nepodbízivým stylem s letmým humorem, provázeným bluegrassovými melodiemi, je precizně odvyprávěným příběhem jedné tragédie.

Celovečerní debut vzdáleného příbuzného Larse von Triera vypráví o naději, neúspěchu a jejich dopadu na mladé lidi. Melancholicky laděný film provázaný ironickým humorem přibližuje mládež současného Norska. Svěží zpracování, punková hudba, charismatický herci, svižné tempo a nechronologický děj představuje skrytou, i když reprízovanou perlu MFFKV 2013.

Odhodlaná arabská dívka Wadja se nehodlá vzdát své touhy a navzdory pravidlům plynoucích z ortodoxního muslimského náboženství se rozhodne rafinovaně nabourat tabu a projet se na kole. První film ze Saúdské Arábie, který natočila žena prezentuje jiný pohled na omezené možnosti žen v zemi, kde je obtížné proměnit své sny ve skutečnost. Sílou citlivě natočeného film je reálné prostředí, autentické herecké výkony a odpovídající hudební doprovod.

Rozhodně nepovažuji film za provokativní, stejně tak ani otázky, které jak uvádí anotace, mají být zneklidňující. Chladný severský počin směřuje neznámo kam a distancem, který ve vztahu k divákovi zaujímá se pro mě celá podívaná stala nesnesitelně dlouhým a zcela nezajímavým, nudným zážitkem.

Jak pravil Sorrentino, je to dlouhé a jednoduché a v tom je hlavní síla Velké nádhery. Ostrovtip srší z každé výměny dialogů mezi stárnoucími intelektuály, uhrančivý vizuál a nekončicí kamerové jízdy podpořené perfektně vybranou hudbou berou dech. Sorrentino jako Fellini jednadvacátého století.

Dánský Únos, který se zaměřuje na psychologické vyjednávání mezi velkou korporací a piráty není podbízivým hollywoodským kalkulem, ale pečlivě budovaným dramatem, které dávkuje napětí postupně. Divák sleduje situaci jak zevnitř (očima uneseného kuchaře), tak zvenčí (očima podnikatele a jeho tým), čímž je docíleno střídavého přepínání mezi zoufalou situací na palubě a trpělivým vyčkáváním v kanceláři. Skvěle vystavěné charaktery umožňují dramatu stavět na pozorování na místo emociálního vydírání.