Kmotr

Dánský závodník Rasmus Quaad svádí neustálý boj o první místo v cyklosvětě nejenom se soupeři, ale i sám se sebou a svojí psychikou. Jeho urputná touha porazit především sebe a poslat své tělo do cílové roviny je patrná z množství natočeného materiálu, který je prokládán řadou dobových rozhovorů a zpovědí. Pro fanouška cyklistiky bude dokument jistě zajímavým především díky komentářům, kterými závodník doprovází archivní videa. Nicméně pro někoho, komu tento sport není blízký, může osmdesát minut sestříhaných závodů připadat dvakrát tak dlouhých.

Vizuálně podmanivý dokument zachycuje krásy přírodní scenérie, kterou proplouvá skupina vědců spolu s Danielem Dencikem. Dobrodružná expedice na konec světa je proložena řadou zajímavých vědeckých poznatků, jejichž odbornost odlehčuje unikátní humor. Až hypnotický účinek přírodních obrazů je zesílen netradičně vybraným hudebním doprovodem. Rozhodně jde o dokument, který si zaslouží velké plátno a kvalitní zvuk, není totiž založený na upovídaných hlavách zírajících do kamery, ale na úchvatné meditativní podívané.

Syrové sociální drama dvou přátel mění dětský svět na bezútěšný svět dospělých ze sociálně bídných podmínek. Mladí sběrači elektrických kabelů bojují za každou ušmudlanou libru a navzájem si pomáhají vymanit se ze šedivého industriálního okolí, kterým jsou obklopeni. Vyspělé přátelství a životní boje dětských postav jsou postaveny na autentických výkonech hlavních představitelů a právě díky nim se zhlédnutí filmu stává silným zážitkem.

Opuštěný dům na pláži jehož zatažené závěsy nahrazují vězeňské mříže, tentokrát nahradí režisérův hlučný byt v centru města z předchozího filmu Tohle není film. Jde již o druhý ilegální snímek, který Panahi spolu s kolegou natočil ve svém domácím vězení. Zákaz tvorby je opět porušen a film se i tentokrát povedlo vyvézt mimo íránský stát. Režisér opět využívá uzavřenosti prostoru ať svého osobního, kterým je obklopen nebo tvůrčího, jehož možnosti jsou značně omezeny. Tentokrát však autor více experimentuje s narací a dává větší průchod imaginaci, jež nepodléhá žádnému omezení. Samotný příběh, který se začíná postupně rozpadat drží tak pohromadě neustále přítomný strach, nedůvěra a sklíčenost, kterou Panahi již několik let prožívá. Zatažený závěs představuje opět boj proti oficiální ideologii íránského státu, proti nesvobodě a představuje osobní boj autora se sebou samým.

Mladí intelektuálové, jejich typické problémy, tisíckrát jinde viděné epizody. Nenáročná zábava ve změti depresivních témat festivalového programu občas vyvolá mírné pousmátí, ale stejně rychle, jako na plátně těchto svižných osmdesát minut uteče, se i film z paměti po pár hodinách vytratí.

Německý debut mladé režisérky je mrazivým příběhem o sebeobětování, které v případě hlavní postavy nezná míry. Zarputilá víra v lepší svět, budoucnost bližších a nenapravitelná touha po nastavení druhé tváře je pro diváka nepříjemnou podívanou, která se v případě identifikace s postavou stane o to víc vyčerpávající. Napětí doprovázené bestiálním násilím v obraze nebo mimo něj začne postupně na obětním beránkovi uplatňovat většina postav, která se marně snaží zlomit slepou víru. Naposledy jsem tak nepříjemný pocit při sledování filmu zažila u snímku Bennyho video, tehdy jsem ještě netušila kdo je Michael Haneke a jsem si jistá, že i jméno Katrin Gebbe se po uvedení tohoto filmu v širší distribuci rozšíří a její další film bude bedlivě sledován. ROZHOVOR s režisérkou zde: http://www.indiefilm.cz/2013/07/15/tore-tanci-rozhovor-s-reziserkou-katrin-gebbe/

Sarah Polley skrz výpovědi blízkých zprostředkuje příběh svojí rodiny, na který je díky různým pohledům na skutečnost, pomíjivé paměti a odlišným zážitkům nahlíženo několika způsoby. Důležitější než konkrétní linie příběhu jedné aféry, jejíž odhalení vede k nalezení biologického otce, je zamyšlení nad možnostmi, jak vyprávět příběh a proč se vůbec o svůj intimní život dělit. Velmi dojemná rekonstrukce složená z výpovědí, archivního i hraného materiálu může někomu velmi jednoduše nastavit zrcadlo, které nabízí za obecným příběhem a různým stylem vyprávění vidět svůj vlastní příběh našeho života, o který se s nikým nedělíme.

Film, který se podle anotace věnuje červům, magnoliím, prasatům a tajemnému únosu zaujal na festivalu Sundance i Berlinale. Snímek komunikuje spíše vizuálně a pocitově, nicméně staví na základní dějové lince, která je mnohovrstevnatá. Příběh je ponořený do pocitu strachu, lásky, naděje, zneužití a zaměřuje se na ztrátu osobnosti. Je to vynalézavý film s prvky sci-fi, který nabízí poetický obraz a meditativní styl. Více o filmu na webu Indiefilm.cz

Závislost na hambatých filmech je pořád menší problém než závislost na Scarlett Johansson. Slibný režisérský počin mladého herce pasoval posedlost pornem na skvělou zábavu. Nic víc než herecké obsazení, trefné dialogy a vybraný sexuální apetit v tom sice není, ale zajímavá je i hra se stereotypy, klasickým žánrem, situačním opakováním. No a sexuálně vyhladovělá žena středního věku Julianne Moore taky potěší. Více o filmech na Berlinale zde: http://www.indiefilm.cz/

Po shlédnutí kompletní minisérie v kině, jsem dokonce uvažovala, že si snad budu muset předplatit HBO. Bohužel Hořící keř producenti neplánují uvádět v kině, což je škoda, jelikož jde o sérii hodnou velkého plátna. Projekt spojil několik generací dohromady, mladého autora scénáře (Štěpán Hulík), režisérku (Agnieszka Holland), která v době ,,palachiády" studovala na Famu a sama působila ve studentském hnutí a aktéry o niž film je (bratr Jana Palacha, dcera Dagmar Burešová...). Několik generací s různými pohledy a jedním výsledkem. Skvěle vystavěné drama s detailní analýzou tehdejší společnosti. Hořící keř ukazuje příběh, který si myslíme, že známe, ale nakonec zjistíme, že nám ho ukazuje z jiného pohledu. více o filmu: http://www.indiefilm.cz/2013/01/23/horici-ker-nalehavy-hlas-z-plamenu-ktery-neni-pouhou-ozvenou/