swinevenca

Zlaté dědictví české kinematografie napsané géniem Zdeňkem Svěrákem za jeden den:)

Ten dlouhán se stříbrnou lžičkou v prdeli a chlápek, o kterym se ví, že sem tam něco splaší, rozehráli jednu z nejúchvatnějších partií, co svět viděl. Když jsem film dokoukal poprvý, litoval jsem, že příště už to nebude tak dobrý, když člověk ví, jak to skončí, ale ani podruhý ani nevermore mě ten film nezaujal o moc míň, naopak si vychutnávám to, jak si Andy vychutnává ředitele.

Gibson ve vrcholný formě před i za kamerou a je z toho jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Anglická zrůdnost na začátku, spontánní akt pomsty, který přeroste v boj za svobodu proti vyzbrojenější přesile a nakonec všechno zhatí ne jedna zrada. Do toho skotská příroda a Hornerova muzika v pozadí plus, budu cíťa, smutná romantická linie, táhnoucí sem tím vším až k úplnýmu, ještě smutnějšímu konci.

Hořká komedie jak se patří. I když má film dvě dost nevyvážené části, které původně měly být produkovány zvlášť, je to česká klasika, která obstojí na čele žebříčků i jako celek. První část filmu dostala moje bránice pořádně zabrat, zejména božihodové odpoledne, to si s sebou Jiří Kodet odnesl na věčnost a nikdo mu ho neodpáře. Druhá půlka už je více zaměřená na tu divnou dobu a vtipů ubylo, ale protože 68. rok je velkou bolestí v naší historii, je to pochopitelné a naopak to celému filmu dodává tu hořkost, která po jeho zhlédnutí zůstane.

Za mě jeden z nejlepších individuálních hereckých výkonů vůbec (např. vedle Jacka Nicholsona v Přeletu).Tenhle chudák s IQ 75, který mapuje americký dějiny na zastávce skrz svý veselý a smutný příběhy, to je dokonalost. Přechody z komických situací, které vznikají hlavně jeho prostoduchostí, na smutnou realitu, která se čas od času přihlásí o slovo, to je v kombinaci s titulní písní hodně silný kafe.

Úžasná, vypravná, neskutečně krásná cesta za poražením zla prokládaná excelentně vymazlenýma bitkama bez času na sebemenší oddych.

Máta mě sral, jak si vždycky poradil, i ten konec se mu poved', vzal to pěkně v klidu, Leošoj jsem fandil, ale tomu se ten konec zas tak nepoved'. Výbornej hlavní song, excelentní magor Nicholson a fuckáč Wahlberg, nezřídka vtipnej a rychlej dialog podle mýho gusta, ale s každým zhlídnutím u mě ten filmák stoupá hlavně kvůli soucitu s Leošovou situací.

Škoda, že film nebyl o rok dřív, protože je z atraktivního prostředí a "moment překvapení" mu v danej rok vyfoukli první Piráti. Právě pod jejich dojmem, jsem čekal jednu bitvu za druhou, ale jsem rád, že to tak nebylo. Fascinoval mě pohled na tu každodenní práci, na sehranost posádky, kde má každej svůj úkol a díky tomu bezmála obeplujou svět nebo jsou schopný opravit loď po úvodní kanonádě, ovšem jen když je dost rumu. Crowe nejen jako skvělej taktik a námořník, ale i vůdce, kterej ví, kdy zakročit, aby se mu posádka neservala. Bettany věčná šedá eminence, jedinej na lodi, kdo může otevřeně pochybovat o správnosti kapitánova rozhodnutí, chce tu cestu kolem světa využít i pro vědu, protože v 18. století se na Galapágy nedostane každej den a primář Sova by se od něj taky mohl lecčemu přiučit. A ve volnym čase si spolu šmidlikaj, což je hlavně na konci k pokukání. Ty dva na celej film stačej i bez jakýkoli ženský, což chce při psaní scénáře asi taky trochu rumu na kuráž. No prostě jsem byl na dvě hodiny v 18. století a s radostí se tam někdy vrátím.

Podle mě se nedá hodnotit, která je z těch původních Mayovek je nejlepší, ale Vinnetou si tady ty bandity dává úplně nejvíc a navíc si vždycky vzpomenu jak v mých útlých letech nezůstalo jedno oko suché, takže vzpomínky jsou u tohodle dílu nejsilnější

Napůl love story a napůl katastrofický film a každá z těch částí je jiným způsobem vynikajicí. Po technické stránce dechberoucí záznam zkázy Titaniku a s tim související ukázky tragických i hrdinských osudů, pod kůží zažraná hudba. A drsnost stranou, příběh Jacka a Rose je z červenej knihovny, ale strašnej doják.