MARLENE.DAFT

Tento Petr Pan byl pro mě v dětství zásadní. Jedna z prvních platonických lásek :) A na to se pak s úsměvem vzpomíná. Vždycky si ho ráda pustím znova a ty časy si připomenu. Nechybí mu ta správná pohádková atmosféra a krásná hudba.

1. a 2. série 4*, ty ostatní jsou díl od dílu horší.

Příběh mne celkem zaujal až na příliš dlouhé momenty ticha nebo zvuku cinkání lžic o talíř (na který jsem alergická). Skvělá kamera a dobře zahrané. Především postava tety Wandy je excelentní. Téměř každou větou se jí podařilo narušit tu hrobovou artovou atmosféru filmu a odlehčit danou scénu. Byla to artovka, ale taková ta co dává smysl. Konec pro někoho možná překvapivý, ale já to tak nějak tušila.

Komentář uživatele Lima NAPROSTO vystihl mé pocity z tohoto filmu. V Moulin Rouge zmodernizovaná hudba možná fungovala, zde mě spíš otravovala a přišla mi naprosto nevkusná. Stejně tak kulisy večírků a toho všeho pozlátka byly jeden velký kýč, který neměl bohužel žádné kouzlo. Ani k jedné z postav jsem si nevytvořila žádný vztah a skutečně jediná scéna s emocemi byla při opětovném setkání Daisy s Gatsbym. Dialogy nedávaly valný smysl a 142 minut jen o tom, abychom zjistili, že za vším stojí Gatsbyho láska a posedlost - to je trochu chudá zápletka.

Moulin Rouge z 2001 je i za relativně krátkou dobu své existence naprosto kultovním filmem-muzikálem. Dechberoucí kulisy, kostýmy i hudba zkrátka vešly do filmových dějin a zanechaly tam po sobě dosti patrnou stopu. Skvělé herecké výkony Nicole, Ewana i dalších herců. Pusťte to dětem až vyrostou, tento film nesmí být nikdy zapomenut. A jistě také nebude.

Zvláštní, právě věc, která mi v průběhu filmu původně vadila mne vede k tomu dát nakonec 4 a půl *. Je to celé poněkud pozvolnější a tak nějak málo akční, skoro žádná výrazná dějová linie. Jako diváka mne to svým způsobem rozčilovalo a stále jsem čekala, tak kdy už se NĚCO stane. Něco ve ,,velkém stylu". Ale ono to nepřicházelo a místo toho jsem byla nucena poslouchat moudra a obsáhlé dialogy. Jakmile ale film skončil a já jej mám nyní hodnotit, právě ten fakt, že to byla zkrátka ,,jen" kouzelná vizuální podívaná, velmi obsažná a plna zajímavých myšlenek, mne donutilo si říct, proboha co my od filmu dnes chceme víc? Opravdu jsem tam chtěla něco ála Hollywood? NE! Ne a tisíckrát ne, jsme tím všichni přesyceni a bohužel tak ovlivněni, že nám již film přijde divný, když se v něm nic VELKÉHO nepřihodí. Smekám nad tímto dílkem, protože nejde s proudem.

Stejně příjemná a kouzelná podívaná jako samotný seriál. Ducha a atmosféru se málokdy povede převést i do dokumentu ,,film o filmu". Zde se to však podařilo a pro neznalého diváka by to dle mého názoru mělo obstojně zafungovat podobně jako trailer. Tak šup, to musíte vidět!

Jak já mu rozumím. Film jako dělaný pro lidi, co mají komplikované vztahy v rodině. Pokud zažíváte alespoň z poloviny něco podobného jako Hubert se svou matkou, tak všechny myšlenky tohoto filmu budou, jako by vám je Xavier četl přímo z hlavy. Už kolikrát jsem se chtěla natočit v té nesmírné agónii, tom vzteku kdy chcete všechno rozbít a vykřičet. Nikdy jí nedokážu říct to, co říkám ve tmě v koupelně na zrcadlo. Nevím, jaké to je pro diváka, který vidí v matce nejlepší kamarádku. Ale pro ty, co rozumí větě: ,,Nejde ji milovat, ale nejde ji nemilovat ", je to film přesně na míru.

Bylo to celé nějaké zmatené. Občas mi přišlo, že i sama Nicole se ztrácela, tedy podle výrazu tváře. Její pohledy se mi absolutně nehodily do daných situací ve filmu. Zato Craigovi role sedla. Nicole se podle mě do tohoto typu sci-fi ani moc nehodí. Jako dělaná je do sci-fi typu Ti druzí. Celkově mám dojem, že jsem filmem proplula, uspěchaně, skoro žádný děj jen ,,útěk". A to mi přijde škoda.

Ke snímku sedí jedno slovo, příznačné i pro skutečnou Marilyn Monroe, a to jest rozkošné. Pohledy, gesta, pózy, to vše se Michelle Williams povedlo dokonale napodobit. Jistě, byl naivní ten, kdo snad doufal, že na plátně uvidí Monroe téměř skutečnou, protože ona sama je nenahraditelná (a v tom tkví její kouzlo). Jediné co mi přišlo líto bylo, že film ji ukazuje až příliš zranitelnou a citlivou i ve chvílích, kdy si myslím, že skutečná Marilyn až tak příliš neukazovala své pravé já. Také mi tam chybělo více té neodolatelné přitažlivosti až dráždivosti, kterou byla Marilyn tehdy proslulá. Film ukazuje především kouzelný však smutný pohled, ač se rudé rty smějí, což byl jistě záměr, ukázat nitro Monroe, a tudíž nemám námitek.