Můj týden s Marilyn
-
My Week with Marilyn
-
Môj týždeň s Marilyn
Drama
USA / Velká Británie, 2011, 99 min
Režie:
Simon CurtisHudba:
Conrad PopeObsah
-
Film Můj život s Marilyn Monroe nabízí neobvykle intimní pohled na hollywoodskou ikonu a její spontánní emotivní vztah s mladým mužem, který jí rozuměl víc než kdokoliv jiný. Začátkem léta 1956 vkročila americká herečka Marilyn Monroe poprvé na britskou půdu. Během svatební cesty s manželem Arthurem Millerem, známým americkým dramatikem, přijela Monroe do Anglie natáčet snímek Princ a tanečnice. To samé léto se třiadvacetiletý Colin Clark poprvé v životě zúčastnil filmového natáčení. Clark, čerstvý absolvent Oxfordu, měl ambice stát se filmovým režisérem, ale zatím se musel spokojit s drobnými produkčními pracemi. O čtyřicet let později sepsal ve formě deníku svoje zážitky z tohoto natáčení a knihu nazval: „Princ, showgirl a já“. Jenže jeden týden v jeho zápiscích chyběl. Teprve po několika letech Clark prozradil proč. V dalším pokračování životopisu s názvem „Můj týden s Marilyn“ popisuje skutečný příběh jednoho nezapomenutelného týdne, který strávil ve společnosti největší světové hvězdy…týdne s Marilyn. (oficiální text distributora)
Film Můj život s Marilyn Monroe nabízí neobvykle intimní pohled na hollywoodskou ikonu a její spontánní emotivní vztah s mladým mužem, který jí rozuměl víc než kdokoliv jiný. Začátkem léta 1956 vkročila americká herečka Marilyn Monroe poprvé na britskou půdu. Během svatební cesty s manželem Arthurem Millerem, známým americkým dramatikem, přijela Monroe do Anglie natáčet snímek Princ a tanečnice. To samé léto se třiadvacetiletý Colin Clark poprvé v životě zúčastnil filmového natáčení. Clark, čerstvý absolvent Oxfordu, měl ambice stát se filmovým režisérem, ale zatím se musel spokojit s drobnými produkčními pracemi. O čtyřicet let později sepsal ve formě deníku svoje zážitky z tohoto natáčení a knihu nazval: „Princ, showgirl a já“. Jenže jeden týden v jeho zápiscích chyběl. Teprve po několika letech Clark prozradil proč. V dalším pokračování životopisu s názvem „Můj týden s Marilyn“ popisuje skutečný příběh jednoho nezapomenutelného týdne, který strávil ve společnosti největší světové hvězdy…týdne s Marilyn. Komentáře uživatelů k filmu (195)
-
Houdini
Oscar 2 nominace: Herečka HR - Michelle Williams, Herec VR - Kenneth Branagh(24.1.2012)
-
Lima
Dlouho jsem neměl takové potěšení z hereckého výkonu, jak zde v případě Michelle Williams. Ta sice postrádá tu sexy jiskru, jako měla skutečná Marilyn Monroe, ale zato dokonale odkoukala její gestikulaci, pózy a herecké manýry a ta řada filmových ocenění, kterou si Michelle za to odnesla, je zcela zasloužená.(6.3.2012)
-
Matty
Zatímco Colin v průběhu filmu díky radám zkušenějších žen dospívá, film jako takový procesu zrání bohužel uniknul. V závěru se, po několika náznacích vyzrálosti, vrací k počáteční povrchnosti. Dějová linie s dospíváním nevýrazného vypravěče navíc nezastře skutečnost, že Colin je tady jenom proto, abychom měli skrze čí oči pozorovat slavnější osobnosti. Převládající naivitu onoho pohledu to ale neomlouvá. ___ Dále než ke snaze nenechat se okouzlovat jenom vnějším leskem se tvůrci nedostali. Rádi by ukazovali Marilyn jako bytost křehkou a zranitelnou, nechtějí však opustit mýtus sebevědomé hvězdy.Úsilí o obojí vede k neúspěchu hned na dvou frontách. Vypravěč přiznává, že straní herečce, čemu odpovídá zvolená perspektiva. Chápavěji než narcistní Olivier je nahlížena Marilyn (a ženy vůbec). Jenže film není ve zlidšťování, v předkládání zidealizovaného obrázku, dost usilovný, stejně jako se odmítá nechat naplno okouzlit klasickým Hollywoodem (jako The Artist). Obojímu překáží momenty ironické sebereflexe, vědomého ztvárňování hvězdy, jakou chtějí lidé vidět a milovat (potažmo momenty dvojí sebereflexe, kdy si Marilyn zoufá nad svou ošklivou tváří, jež nepatří jí, ale Michelle Williams). Prosté okouzlení, čirá radost z bytí po boku hvězdy nefunguje kvůli realistickým momentům prozření, jejichž začlenění do děje je na druhou stranu nedůsledné, víceméně nahodilé. ___ V dáli tušené pravdě film zřejmě nezáměrně přibližuje taktéž romantická linie. Z hereččina prosazování metody „sveď a smeť“ i z týdnu v názvu je patrné, že vztah Marilyn a Colina nikam nepovede. Takto by podobný románek v realitě zřejmě dopadnul, jenže jejich společné chvíle postrádají nutný nadhled, jsou zahrány a zrežírovány příliš vážně, ač sami na rozdíl od tvůrců tušíme, že nemá smysl se jimi zdržovat. Tak co tedy, ironie a odstup, nebo nekritická podbízivost? ___ Podobný rozpor jako režisér – jak ukázat Marilyn – řeší Michelle Williams. Byť sama svou slavnější kolegyni možná poznala i z druhé strany (díky výpovědím příbuzných a blízkých), abychom jí výkon věřili, chtě nechtě musí ve scénách intimních chvilek i veřejného vystupování používat táž typická gesta. Musí být Marilyn, jakou známe nejlépe, tzn. ne Marilyn skutečnou. (Nemluvě o tom, že na ploše jednoho týdne lze nanejvýš skicovat.) Výkonu Williamsové současně dodává na přesvědčivosti, že se mimo dosah kamer a fotoaparátů nesnaží vytvářet erotično, které skutečnou Marilyn obklopovalo na každém kroku. Díky potlačení smyslnosti se může více soustředit na hereččino rozervané psyché a lépe než samotná Marilyn zahrát, kým vlastně Marilyn byla. Scénář jí bohužel pro zevrubnější rozehrání autentických situací neponechává dostatek prostoru. ___ Zatímco Williamsová usiluje o vnímavé pojetí, Branaghovo karikování Oliviera (s dosti rušivou gestickou i mimickou podobností Donutilovi) Můj týden s Marilyn akorát odklání od převážně seriózního směru. Podobnost mezi Olivierem a Branaghem přitom není viditelná, lze ji nanejvýš domýšlet z jejich sdílené shakespeareofilie (což byl zřejmě důvod, proč Branagh roli získal). S mužskými postavami je ve filmu vůbec zacházeno se sympatickou ledabylostí. Vždyť jde přece o Marilyn, tak proč řešit, co „z papíru“ hrajícího Oliviera vedlo k obsazení zatvrzelé „metodistky“, proč se zabývat tím, že Colin získává namísto dívky jenom práci, a peníze tím pádem vítězí nad láskou (leda idealista by mohl tvrdit, že namísto lásky k živé bytosti pro něj zůstává jenom trvanlivější láska ke kinematografu). ___ Rozporuplný film o rozporuplné osobnosti by měl něco do sebe, nebýt ona rozporuplnost jenom vedlejším příznakem marného snažení o něco jako jednoduchou komplikovanost. 60%(15.2.2012)
-
Renton
Scénář: Adrian Hodges(26.2.2012)
-
Cervenak
Ak tvorcovia chceli ukázať, aká bola Marilyn jedinečná, podarilo sa. Michelle sa snaží, fakt áno, a zrejme toho Oscara dostane. Ale vedľa MM je nielen škaredka, ale hlavne jej chýba tá povestná iskra, ktorá MM delila od bezvýznamnej sfetovanej kurvičky. Našťastie je to asi jediná výraznejšia vada filmu. Svižné, ľahkonohé, po povrchu (s občasnými hlbšími názvukmi) kĺžuce, ale očarujúce a príjemné. A hlavne skvele obsadené. Branagh je v úlohe Oliviera samozrejme na posratie dokonalý, už len kvôli nemu to stojí za videnie. Takisto Judi Dench a Julia Ormond aj na malej ploche strhnú.(24.2.2012)
-
Marigold
Chybělo celkem málo a tenhle film byl dobrým dramatem o ničivé aureole hvězd i cirkusu, který z lidí dělá herce i v nejobyčejnějších situacích. Monology Kennetha Branagha to v sobě místy mají, ten náboj ušlechtilé tragiky jeviště, kterou kdysi tak krásně vydechl velký William. I Michelle Williams je v roli paní s podfouknutou sukýnkou vynikající - je v ní kus sexy bytosti, která hypnotizuje svět kolem sebe i labilní a odporné trosky, s níž by si Iveta Bartošová určitě v lecčems rozuměla. Film na jednu stranu chce ukázat odvrácenou stranu showbyznysu, na druhou stranu se nostalgicky kochá a dojímá celým divadlem. Ty dvě tendence jdou proti sobě a tříští jedna druhou. The Artist zvládl tohle dvojí pnutí syndromu zlatého věku vyvážit hravou formou, do níž se vejde i ironický nadhled, zasloužilá klasicistní fasáda Curtisova filmu ale nic podobného nezvládne. Je těžká, plná zbytečného kýče a vizuálních frází. Tam, kde film začíná být dobrý (protože jde nad upocené melodrama o klukovi z davu, který se dotkl hvězdy), si vždy záhy připraví ústupovou sentimentální cestu. Je to tak velkolepá promenáda britských legend, nádherného přednesu a charakterů, které v sobě mají tolik patosu a teatrálních manýr, že nedohlédnete to jejich "druhé já", o němž občas zmateně mluví... Škoda.(14.2.2012)
-
Radek99
Možná interpretace celovečerního debutu Simona Curtise se štěpí do dvou větví, jednak lze ve filmu spatřit reflexi onoho příslovečného Kunderovského hledání nesmrtelnosti, jak se o ní přesvědčil už autor předlohy, kterému pouhý náznak milostného románku s MM zajistil místo na Panteonu nesmrtelných, s čímž je spojena i interpretační větev druhá, tedy tázání se po smyslu a hodnotách našeho konání a světa a společnosti obecně. Marilyn Monroe představuje všechno to povrchní, krásné, mladé, pomíjivé, což paradoxně v případě hollywoodské hvězdy zakonzervované v časoprostoru pouhého krátkého výseku jejího života znamená absolutní, ikonickou a nesmrtelnou slávu. Ikona MM se stala nesmrtelnou, skutečná Norma Jeane Mortenseová byla zapomenuta. ,,Když jdu spát, mám na sobě jen Channel No.5" Slzy na její tváři už se do slavného výroku logicky jaksi nedostaly...(28.2.2012)
-
Rogue
Stejna gesta, stejny look, ale.nic jineho nez sosky to neprinasi.(9.3.2012)
-
Fr
,,ŘÍKEJ MI MARILYN“..... /// Už od samotnýho úvodu to má švih a tempo. E. Redmayne je pohodovej ,,zajíc“, ale všechno je samozřejmě podřízený příjezdu héérečky. Zajímá vás, jaký to je bylo bejt nejslavnější ženou na světě? Zajímá vás sonda do duší ,,těch kolem“ (ba dokonce i samotnýho sira Lawrence Oliviera)? A samozřejmě ještě je tu Colin a jeho něžný zoufalství. Roztomilá filmová pocta (ty vole, tolik poct v jednom roce, to vypadá na konec světa!!!), návrat do časů zbožňované (a nenáviděné) Marilyn Monroe – jako filmový ,,retro“ funguje parádně! Okamžiky s Marilyn vyvolávají potutelnej úsměv (nebo pocity štěstí?) a vůbec mě nevadí, že si občas připadám jako šmírák. Podlehnout ji bylo tak snadný!!! ...(jistě i pro chlapa mejch kvalit !!!) Parádní obsazení, korunovaný hereckým exhibicionismem Michelle Williams. Je mi celkem u prdele, že ostatní TO tam neviděli. Že TO necejtili. Jsem starší osoba a na svý platonický vztahy mám už nárok. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju M. M. ale ujíždím hlavně na tomhle. 2.) Nevěřím, že může někdo ( no tak dobře – ženská!!) motat hlavu i 40 let po smrti. 3.) Thx za titule ,,Stuďo“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ *(29.2.2012)
-
StarsFan
Když se v období kolem Vánoc v kinech objeví film založený na skutečném životním osudu někoho slavného a když v tomto filmu hrají lidé jako Judi Dench a Derek Jacobi, divák očekává, že se bude jednat o snímek řvoucí v každé minutě: "Dejte mi Oscara za nejlepší film!" My Week With Marilyn se nicméně nesnaží ani předstírat, že by chtěl alespoň nominaci. Ano, Michelle Williams si ji pravděpodobně vyslouží, ale nedivila bych se, kdyby všichni ostatní vyšli tentokrát naprázdno. Ne snad proto, že by zbylé osazenstvo hrálo špatně; oni jen prostě nemají co hrát. Nová Králova řeč se zkrátka po stránce scénáristické nekoná, a i když je krásné sledovat film s podobnou koncentrací současné Shakespearovské smetánky hrající starší část Shakespearovské smetánky, nic to nemění na tom, že jejich postavy bohužel neprochází téměř žádným vývojem a jsou vykresleny až příliš plytce. Stejně tak je po režisérské stránce až trestuhodné, že nejlépe, nejambiciózněji a nejzapamatovatelněji vyznívají přetočené scény původního filmu, že pan Simon Curtis cítí potřebu umísťovat hrdiny zásadně do centra obrazu (co kdyby se divák začal ztrácet!), že si nedokáže odpustit nejen zbytečné, ale i naprosto rušivé dobové záběry (ale ony tak hezky navodí atmosféru!), že není konzistentní po vypravěčské stránce (necháme hrdinu mluvit prvních dvacet minut a pak zase až na konci) a že si nedokáže pohlídat ani některé základní detaily. Protože stejně jako z promo fotek snadno poznáte, že Ken Branagh na levé ruce většinou nosí svatební prstýnek (přitom by průměrný grafik dokázal fotku vyretušovat), tak si i ve filmu při některých záběrech zblízka všimnete, že spodní ret není tak docela jeho vlastní nebo že v jiné scéně (také close-up) mění barvu obočí podle toho, která kamera ho zrovna zabírá. Možná jsou to jen drobnosti, jenže i drobnosti nakonec určují dojem filmu. A to říkám jako člověk, který byl už jen kvůli námětu a obsazení připraven vychvalovat tento film do nebe a Kennethu Branaghovi posílat imaginárně pátou Oscarovou nominaci. Pokud ji však letos získá, pak to bude pouze jeho dokonalým napodobením Laurence Oliviera - jeho přízvuk ve scénách, kde hraje Laurence hrajícího prince, je úžasný - a rozhodně ne kvůli Oscarovému potenciálu postavy, kterou hraje. Tento film totiž nestojí na ději, ani režii, ani vývoji, ani vizuální stránce. Nýbrž prostě jen na popularitě postav, které zobrazuje, a na hercích, kteří je hrají. Nedůležitá poznámka: Když Ken recitoval v závěru filmu asi nejslavnější úryvek z Bouře od Williama Shakespeara, došlo mi, jak moc by mu za nějakých deset let slušela role Prospera. Dodatek 1. prosince 2011 Po druhém zhlédnutí přihazuji čtvrtou hvězdičku. Poté, co jsem totiž viděla původní předlohu, přečetla si více o vztazích mezi jednotlivými postavami a věděla, co mám očekávat, mě My Week With Marilyn bavilo mnohem více. Pořád bych si sice přála, aby se scénáristé zaměřili na něco zajímavějšího než obyčejný týden v životě nejobyčejného člověka, nicméně všechno mi tentokrát přišlo mnohem vyváženější, mnohem plynulejší, mnohem smysluplnější a mnohem lepší. A krom Michelle Williams už věřím Oscarovým nominacím pro Kennetha Branagha (hlasově je od Oliviera téměř k nerozeznání) a kostyméra.(26.11.2011)
-
castor
Vznikl těsně před veleslavnou hudební komedií Někdo to rád horké, nyní se na jeho natáčení odehrává „románek“ mezi božskou Marilyn a třetím asistentem (poskokem) režiséra, jenž se nepřekvapivě stává jediným prostředníkem, díky kterému psychicky nestálý sexsymbol snímek dokončí. Ono „sbližování“ trvá pár dní, na dosti omezeném prostoru se ale bohužel neděje nic zásadního. Žádná osudová lovestory, žádné zásadní dramatické scény. Marilyn jen prostě obtěžuje celý štáb svými psychickými potížemi a on jediný ji skutečně rozumí. Tvůrci se i během těch pár dní drží až příliš při zemi, jejich životopisné oťukávání je vcelku povrchní a naneštěstí i velmi tradiční. Prostě děj nikam prakticky nesměřuje (zda tedy někomu stačí samotné dokončení filmu, tak ok), postavy se nevyvíjí, navíc se vše odehrává bez toho zásadního – emocí. Jen ty pochvaly na adresu herců nejsou nepravdivé. Vedle spolehlivých stálic typu Branagh nebo Dench samozřejmě láká soustředěné představení Michelle Williams. Je výborná, a oscarová nominace je dostatečným oceněním. Rozhodně potěší i solidní výkony Emmy Watson a Eddieho Redmayna. Ve výsledku ale příliš nahodilé, smířlivé, očekávané.. škoda..(27.2.2012)
-
FlyBoy
Týždňová anekdota o randení a zbližovaní sa s Marilyn Monroe podliehajúca viacerým neduhom moderných biografií. Síce to nemožno nazývať komplexnou biografiou, kedže ide iba o výsek zachytávajúci prípravu/natáčanie konverzačného snímku "Princ a tanečnica", ale i tak je patrné, ako veľmi sa tu dbá na dôkladné zrkadlenie charakteru prominentnej M.M. V tejto súvislosti treba dodať, že Michelle Williams ikonickej bloncke hanbu rozhodne nerobí, ba práve naopak, ušľachtilo ju zastupuje a jej výber považujem za výherný. Pri vedlajších úlohach sa nebudem zdržovať, lebo tie sú tu fakt len vedlajšie a buď sú neužitočne skarikaturované (Kenneth Branagh), trestuhodne nevyužité (Judy Dench) alebo typicky deformované (Eddie Redmayne). Toť výtka č.1. Zádrheľ č. 2 vidím v neochote pridržať sa načrtnutej roviny o odvrátenej strane showbizu a priklonenie sa radšej k bezpečnejším, vzdychavým ústupkom=k patetike. Dozaista pevnejšie 3* ako pri viacmenej nezvládnutej "Iron lady" len škoda toho, vyrieknuté vety veľkého Williama boli neprávom odsunuté na druhú koľaj a to sa nepatrí.(13.3.2012)
-
Botič
Snově prchavá a okouzlující napodobenina, s kterou se nemůžou rovnat ani Iron Lady ani J Edgar. Něžné pomrknutí správným směrem.(26.2.2012)
-
Ruut
Krásné a roztomilé retro, které by si zasloužilo charismatičtější hlavní představitelku.(22.2.2012)
-
Chlupis
Drtivá většina nebude mé nekritické nadšení sdílet, osobně jsem ale v My Week with Marilyn i přes očividné žánrové mantinely spatřil film, kvůli kterému existují plátna kin. V rámci možností bezchybně odvyprávěné, s excelující Michelle Williams a Kenem Branaghem. Tuhle Marilyn si možná zamiluju víc, než tu opravdovou.(24.2.2012)
-
Payushka
Můj týden s Marilyn jde odlišnější cestou než velkolepé životopisy. Razí názor, že povahu člověka poznáte spíš z jednoho týdne, kterému se film intenzivně věnuje, než kdyby vám jako encyklopedie předkládal jednotlivé události v životě osobnosti. Tím pádem je svěží, neúnavný a v lecčems více obohacující než klasický životopis. Nemusel by ale z Marilyn dělat modlu a nejlepší herečku světa…(30.5.2012)
-
Cherish
Můj týden s Marilyn je podle mě celkem vydařeným snímkem, atmosféra byla velmi příjemná. Michelle Williams byla výborná, nikoho lepšího tvůrci prostě vybrat nemohli, je Marilyn neskutečně podobná a chvílemi jsem měla pocit, že koukám na pravou MM. Jenom doufám, že film zůstane v červených číslech, nižší hodnocení si určitě nezaslouží.(26.2.2012)
-
KatushkaK
Jak mi vzhled MIchelle málem až vyrazil dech (ta podobnost je opravdu šílená), tak mě jinak film nechal, až na určité světlé momenty, poměrně chladnou. A že Eddiemu R. je třicet, to bych vám teda fakticky nevěřila. Celkově jsem z filmu na vážkách...(23.2.2012)
-
Ant
Křehký malý film o jedné velké první lásce. Tyhle filmy vždycky dokážu docenit, protože se jim málokdy dostane většího uznání, a to i přesto, že je v kolonce producenta uvedeno jméno Harveyho Weinsteina. Není to žádné výbušné drama. Jen film o velké hvězdě, která podle všech neměla právo být nešťastná. Kenneth Branagh je zkrátka výborný, polovina jeho replik by se měla tesat - skvělý scénář. Eddie Redmayne opět nezklamal. Jeho Colin je procítěný a skvěle zahraný. Nikdy však nezastíní Michelle Williams, která je tu za největší hvězdu. Jako Marilyn podává jeden z nejlepších výkonů, jaký jsem od ní viděla. Možná i ten nejlepší. 8/10(28.2.2012)
-
Flego
Princ a tanečnica nie je príliš zábavná romantická komédia za akú sa chcela pasovať. A vlastne som nikdy nepochopil, prečo sa Laurence Olivier pustil do tohto projektu. Zrejme podľahol svetovej "marilynáde"... Prečo to spomínam ? Lebo Curtisov snímok je filmom o tomto filme, resp. poodhaľuje zákulisie pobytu komplikovanej Marilyn Monroe v Anglicku počas nakrúcania vyššie spomínanej komédie. A že dokázal dokonale vystihnúť paletu odtieňov charakteru slávnej herečky je viac ako jasné. Príbeh je až príliš intimný a poctivo natočený, aby bol len tak spláchnutý do zabudnutia. Mladá Michelle Williams v úlohe MM je skvelá a dokázala dať svojej postave punc dôveryhodnosti a nebolo to jednoduché, lebo stvárňovala svetoznámu ikonu strieborného plátna. Taktiež Eddie Redmayne bol dobrý ( páčil sa mi aj v Pilieroch Zeme ) a jeho roztomilá plachosť bola ozaj sexi. O Branaghovi netreba nič hovoriť, jeho Olivier bol ozdobou filmu. Oslnivou ozdobou bola i Judi Dench v malej úlohe. Toto masívne hodnotenie hercov má prostý význam, ich poctivá angažovanosť vo filme robí tento príbeh príbehom. Môj týždeň s Marilyn sa nezapíše do análov filmovej klasiky, ale je príjemným osviežením a bezpochyby stojí za to vidieť ho.(27.2.2012)
