Leník

Drsný a zajímavý příběh, ale celé to je tak nějak vykalkulovaně natočené, takže mě to nechalo chladnou. Snad jen postava Agrin mě zaujala, ale jinak to ve mě nevzbudilo absolutně žádné emoce.

No je to velkolepě pojaté, ale výsledek nic moc. Příběh mě moc nebavil, jednání většiny postav nemělo moc logiku, Cameron Diaz svým dvěma hereckým partnerům nesahá ani po kotníky.

Z nostalgie jsem se po dlouhých letech podívala, no není to žádný zázrak, příběh je dost nudný a v podstatě neobsahuje žádnou zásadní zápletku, spíše se jedná o slepenec několika scének. Na alespoň průměr se to dostává jen díky hezkým písničkám Ivana Hlase a Josefu Abrhámovi.

Toto mě trochu minulo. Ta citová rozervanost a osudová vášeň mi připadaly spíš legrační než dramatické.

Skvěle natočeno, skvělí herci, ale toto je další z filmů s natolik hnusným a depresivním dějem (nemluvě o tom, že skutečnost byla ještě horší, než co ukazuje film), že už je nechci nikdy vidět.

Tenhle film mě přiměl najít si víc informací o událostech z roku 1979, zjistila jsem, že historické nepřesnosti ve filmu jsou, ale to mi vůbec nevadí. Fascinovalo mě, jak Affleck dokázal vylíčit tu tísnivou atmoféru, takže v podstatě od prvního záběru na demonstrující dav v teheránských ulicích jsem se cítila napjatě a stísněně až do titulků, přestože jsem od samého počátku věděla, že akce bude úspěšná. Moc dobré. Taky mě zaujalo, že z rukojmích na americké ambasádě nikdo nebyl zabit, to by mě zajímalo, jak by to dopadlo dneska.

S velkým zpožděním jsem film viděla až nyní a chápu, že v době svého vzniku a ještě dlouho potom to musela být ve svém žánru totální špička. I přes délku velmi napínavé, dramatické a hlavně realistické. Taky se mi líbilo, že se s tím autoři moc nemazali, a klidně nechali hynout i důležité postavy. Prostě má to happy end, ale zdaleka ne pro všechny: "...Měli jsme štěstí. Mrtvých není ani 200."

Velmi povedený seriál, ve srovnání s ním je jen vidět amatérismus českých seriálů poslední doby. Moc zajímavé i z historického hlediska, člověk si uvědomí, jak moc naše společnost za posledních 50 let zblahobytněla. První dva díly trochu pomalý rozjezd, ale s příchodem Mirandy Hartové v roli Chummy seriál nabral tempo. Já na rozdíl od jiných prostě trošku těch vztahů potřebuji. Herečky všechny výborné, jen těch předvedených porodů mohlo být na můj vkus méně... ale chápu, je to seriál o porodních bábách.

Zklamání. Jako velký fanoušek muzikálů jsem si myslela, že to bude seriál přesně pro mě, ale chyba lávky. Děj je dost protahovaný a nezáživný, vleče se to, žádný z hrdinů nijak zvlášť sympatický, písničky taky nic extra. Možná, kdyby mi bylo -náct, tak by mě to bavilo, ale teď už opravdu ne. Některými opěvovaná Debra Messing v roli Julie mně připadla naprosto otřesná, obzvlášť svou podivnou gestikulací. Sjela jsem to do 8. dílu, čas se tím zaplácnout dá, ale po 8. dílu jsem si řekla, proč vlastně, když se můžu dívat na jiné lepší seriály. Dvě hvězdičky dávám za charizmatického Jacka Davenporta a překvapivě přirozenou Katharine McPhee.

Tarantino zase úplně jiný, když tedy pominu tradiční hektolitry krve stříkající ze všech stran. Postava Christopha Waltze je opravdu vynikající, nevím, jestli je to díky scénáři či herci či kombinaci obojího, ale výsledek je naprosto nezapomenutelný. Scéna s Ku-Klux-Klanem rovněž. Zároveň je to ale první Tarantinův film, který ve mně vzbudil i tísnivé pocity - dělá si z toho legraci, ale zároveň drobnými momentkami připomíná děsivost otrokářského systému. Takové fyzické nepříjemno většinou pociťuji jen u filmů z 2. světové války. Kdyby to bylo o půl hodiny kratší, bylo by to možná ještě lepší. Co se mně týče, film mohl tak nějak skončit první přestřelkou v Candylandu, pak už mi to přišlo příliš natahované. Ale třeba genialitu poslední půlky ocením až po dalším zhlédnutí, ony ty jeho filmy zrají jak víno.