Krev zmizelého

Účelově a přehnaně depresivní zobrazení ženského životního údělu napříč zlomovými etapami jednoho sudetského zapadákova, jehož obyvatelé snad neznají jediný slunečný den, místo úsměvu se obdařují nenávistnými (v lepším případě zlomyslnými) úšklebky, ošetřovatelky zde chlácholí umírající vyhlídkou ranního probuzení v pekle a všichni se vyjadřují v záhadných jinotajích... Vše dokonale spleskané a nepřehledné, pochopit by mohli jen pamětníci těchto dob nebo Standa Motl... Blábol roku 2004 /2005 (údaje se rozcházejí). (11.05.2010)

Vilma tu mladne aj starne pred očami, trápi sa aj žiari, a je jednoznačne najsilnejšou postavou filmu, aj keď sa od polovice filmu objavuje zriedkavo. Aj vďaka nej mám veľkú dilemu v hodnotení tohto výpravného filmu, ktorý má svoje muchy a má ich veľa. Spočiatku tragický vojnový príbeh, potom trpký príbeh povojnovej komunistickej reality a neskôr vystrieda ešte pár žánrov až po fantazijné snívanie, ktoré by sa ani do dvojhodinovej dĺžky nemali zmestiť. Aj pri tej skratkovitosti záveru na mňa film zapôsobil, na niektoré scény sa nebude dať zabudnúť, Ester vôbec nebola zlá, a tak zaokrúhlim nahor. (11.10.2019)

Rozmáchlá stopáž mi ani tak nevadila jako podprůměrné herecké výkony Václava Jiráčka. Jinak ten příběh o baltském šlechtici, kterého válka zavane do Sudet kde se zamiluje do ošetřovatelky a s níž zplodí dceru byl zajímavý a svým širokým pojetím z hlediska našich válečných filmů asi i ojedinělý. Vysoce hodnotím výkony Cibulkové, Geislerky a Huby. Tři kříže. * * * (20.05.2013)

Krev zmizelého je doslova beznadějný film, ve kterém nenajdu -ač jsem se snažila- nějaký zárodek optimismu či naděje. Jistě, taková válka a padesátá léta nepochybně byla, ale na mě je přesto tohle dílko až moc ubrečené a fatalistické. Takže vzato kol kolem předpoklad jisté invenčnosti tu je, tedy asi takový, že člověk zlostí skřípe zuby a svírá ruku v pěst, když se na scéně objeví pochybné lidské kreatury, tzv. paraziti režimu (jimž mimochodem s přehledem vévodí Igor Bareš coby komoušská bestie). Čímž se dostávám k problému číslo dvě ... film táhnou hlavně herci - Cibulková jako smutná sudetoněmecká žena, Huba coby holokaustem poznamenaný žid, Geislerová a její zasněná dcera komunikující s mrtvým otcem, hodný komunista Ondřeje Vetchého, vychlastaný poslouha Lábus, komouši Bareš a Stašová ... Figurky, které jsou perfektně odehrané, některé černobíle jasné, jiné mlhavě nejednoznačné. Tak trochu stranou u mě stojí Václav Jiráček, který mě se svojí hezkou tváří nepřesvědčil, že do téhle herecké suity právem patří, čímž ovšem nechci zpochybňovat jeho herectví. Režije se mi zdá formálně konvenční, to znamená žádné velké experimenty, stejně tak kamera a hudba. Pravdou je, že chtě nechtě cítím v tomto projektu televizní smrad ...Přesto se jedná o film hluboce lidský, dobře natočený a výborně zahraný. Tak proč sakra ne??? (04.08.2005)

Cieslar a Korner majú moju úctu vďaka ich odvahe zobraziť vlastné dejiny aj z inej strany. Nakoniec ale z toho je stále iba boj medzi nacistami a komunistami, kde trpia najmä civilisti. Je to rozohraté veľmi dobre, prvá tretina skutočne chytí a diváka zaujíma, čo bude ďalej, z nejakého dôvodu sa ale z filmu stane rozplzlá nuda. Čiastočne to zachraňuje záverečná desaťminútovka, pri ktorej ale zamrzí, že by možno bolo zábavnejšie sledovať osuy v Afrike ako doma. Prípadne nakrútiť jeden film o matke a detstve dcéry a druhý o dcére a jej misijnej ceste. Neviem. Každpádne zopár dobre natočených scén je "vykompenzovaných" zase zopár nepodarenými, pričom snová sekvencia na pláži je veľký trapas. (07.04.2018)