Tuttovka

Spectre je fragmentárně dobrý film. Je zde hodně míst s kvalitní akcí i vtipných momentů. Reklama je poměrně vkusně schovaná a až na výjimky neruší dojem z filmu. Hudba kamera střih jsou na vysoké úrovni a nepotřebují dalších komentářů. Naprosto zásadní problém, ale nastává s hlavním padouchem. Waltz se v roli opravdu snaží, ale jeho počínání je poměrně nelogické. Jonathan Pryce v roli hlavního antihrdiny bondovky "Zítřek nikdy neumírá" řekl, že nejdůležitější na dobrém článku není, kdo, kdy, kde, jak, ale proč? Motivace hlavního antihrdiny ve Spectre je skutečně groteskní. Když jsem byl malý, tak mě také štvalo, že příbuzní měli raději mojí sestru, ale přiznám se, nepovraždil jsem je a dodnes ji nepronásleduji. Důvody hlavního padoucha pro jeho konání jsou skutečně retardované. Pokud bychom jim měly uvěřit, musely by být lépe vysvětleny. Když přišla věta,: "Já jsem zdrojem veškeré tvé bolesti," tak jsem málem vyprskl smíchy. Při představě, že by spolu byli předchozí padouši v jedné organizaci je velmi těžko uvěřitelná. Film není špatný, je možná trochu dlouhý, ale hlavně nechává na řadě míst zásadní pochybnosti, které většině diváků nabourávají zážitek z jeho sledování.

Pořad je určitě spíše shrnutím základních faktů o daných historických událostech. Padesát minut mluveného slova nemůže určitě nahradit kvalitní odbornou literaturu. Myslím si, že je užitečný pro řadu lidí, kteří se chtějí rychle dozvědět o určitém tématu to nejdůležitější. Přesto je to asi to nejkvalitnější, co na našich obrazovkách máme. Mnohdy je obsah pořadu relevantnější než dokumenty nebo knihy z populárně - historické produkce.

Rivalové (Rush) 2013 - recenze Rok 1976 nám dopřál řadu sportovních zážitků, které jsou dosud živé. Nemám však na mysli úspěchy našich fotbalistů ani hokejistů. Zřejmě nejdramatičtější boj v dějinách Formule 1 se odehrává v průběhu téhož roku. Dlouhý čas uplynul, než se ho kdokoli odvážil zfilmovat. Rivalové (Rush) ukazují svět plný velkého ega, odhodlání, ale i překonání sebe sama. Sedmdesátá léta a pach spálené gumy jsou nebezpečné prostředí. Strašák v podobě smrti číhal na každém kroku. Přesto se našla celá řada odvážných i lehkovážných mužů, kteří chtěli překonat to, co bylo považováno za nepřekonatelné. Jak jste poznali z mého oslavného tónu, jsem velkým obdivovatelem těchto mužů z dnes již dávno vyvanulých časů. Na rychlých kolech se rozvíjí příběh soustředěného génia a adrenalinového lamače srdcí. První, který nese na své ohnivzdorné kombinéze jméno Niki Lauda, proslul svou genialitou za volantem i technickými dovednostmi. Jamesi Huntovi, jeho rivalovi v tomto souboji, dala příroda do vínku onen potenciál rozeného bojovníka a odhodlanost neslučující se s pudem sebezáchovy. Zároveň mu nadělila i velkou míru nespoutanosti a přímočarosti. Rozdílnost jejich povah stejně jako různé společenské poměry, z kterých se vypracovali na vrchol, z nich učinily jedinečné herce tohoto představení. U snímků s takto silným nábojem je zcela nutné odlišit od sebe příběh a provedení. Na plátně cesta obou jezdců rozhodně nesrší akcí a rychlostí. Slabší tempo může řadu diváků zklamat. Je to způsobeno zaměřením na postavy protagonistů, které není pouhou sondou do závodnického světa. Osobní život rivalů hraje nezanedbatelnou roli. Střídání rovin vede ke zpomalení děje a místy až k jeho zadrhávání. Vytčený cíl tvůrců tkvěl přesně v této kombinaci a podařilo se jej splnit, byť vyvstaly problémy. Ron Howard si vybral velmi vhodný prostředek vyprávění. Značnou část událostí zprostředkují média a sportovní komentátoři. Souboj špičkových jezdců je velkým magnetem, ale rivalství bývá to, co sdělovací prostředky přitahuje a mnohdy je jimi i uměle vytvářeno. Rozhodnutí rozdělit vyprávění mezi novináře a protagonisty, bylo chytrým tahem, jenž dodal dílu opravdovost. Dialogové pasáže nejsou příliš dlouhé. Postavy konají a hovoří přímočaře. To je způsobeno koncentrací na děj. Tento minimalistický projev děj zrychluje, vytváří prostor divákově představivosti. Obraz Formule 1 se vším všudy odpovídá její reálné historii. Objevují se i skutečné závodní monoposty. Pozorným divákům je však nabídnuto několik těžko uvěřitelných záběrů. Samotných akčních sekvencí není velký počet a mnohdy vypadají poněkud amatérsky. Za všechny bych jmenoval záběry doprovázející předjíždění na „rovince“. Zejména pobavi pohled na Nikiho Laudu, který předjíždí svého stájového kolegu, jenž řídí totožný vůz a míjí jej rozdílem dobrých čtyřiceti kilometrů v hodině. Tato zakolísání nemůže zachránit ani svižná kamera připomínající skutečné natáčení závodu. Realistické průhledy skrze šasi vozů kombinované se zběsilými mechanickými zvuky navozují dobrou závodní atmosféru. Jejich větší koncentrace ale může rušit. Hans Zimmer vytáhl vkusný a mimořádně nápaditý soundtrack. Rockově laděná hudba velmi dobře koresponduje s prostředím i dobou, kdy se příběh odehrává. Na závěr je třeba říci, že Rivalové (Rush) skutečně nejsou čistě adrenalinovou akční podívanou ani doslovným životopisem. Kombinování více prvků má za následek jistou malátnost a nedá se hovořit o nějaké přílišné zábavě při jeho sledování. Emoce jsou však natolik silné, že přenesou i lehká zakolísání režiséra. Pravdou je, že Ron Howard se stal jakýmsi specialistou na životopisná vyprávění. Chtěl vytvořit film pro automobilové nadšence i zcela nezasvěcené publikum. Takové rozhodnutí je výzvou, která se ale neobejde bez kompromisů. Tvůrci jich učinili několik a pravděpodobně vytvořili jeden z nejpůsobivějších snímků o tomto sportu. Historie kinematografie rozhodně podobnou tematikou nepřetéká. I to možná svědčí o její náročnosti. Lze dodat jediné. Ať už závodění milujete či zatracujete, budete se těšit na plápolající šachovnicovou vlajku.

Vím, že Tarantino má pověst onoho kultovního režiséra. Nerad bych se dotkl některých zdejších komentátorů, ale toto označení z celého srdce nesnáším. Díky němu se velmi často stává to, že je každý jeho film automaticky považován za prostě úžasný a geniální. Django není výjimkou chápu, že hodnotíte film podle toho, jak se vám líbí a ne podle jeho kvalit. Já bohužel patřím mezi velmi pozorné a náročné pozorovatele a tenhle film mě opravdu nestrhl. Film je fragmentárně velmi dobrý. Uchvátila mě skvělá hudba i velmi slušné dialogy a také výtečný Christoph Waltz. Ten je jednoznačně charakterem, který celý tento střelným prachem zavánějící kolotoč roztáčí. Poté se však chce svést jeden jižanský snob a celý kolotoč se zastaví. Nyní přijde část, ve které budu tento film značně kritizovat. Na rozdíl od většiny lidí, vysvětlím důvody proč tomu tak je a rozhodně se nejedná o výkřiky do tmy. Do poloviny filmu je zde velmi nadprůměrný rozhodně čtyřhvězdičkový western. Ten s příchodem Leonarda DiCapria ztrácí veškerou dynamiku. Najednou se kolečko polámalo a nic nefunguje. Najednou tu máme skoro konverzační drama, které je velmi strnulé. Pokud se tohle stane po hodině a půl ve filmu, který má dvě hodiny není to tak hrozné. Tady je to velký problém, a to díky dlouhé době vyměřené režisérem. Tato retardace, což je odborný výraz nikoliv mentální či duševní porucha, rozhodně není způsobena hercem. Hlavní chybou je zde scénář. Ona samotná cesta na ranč trvá mučivou dobu. Já vím, že pokud natáčíte western, který má přes dvě a půl hodiny nemusí být prošpikován přestřelkami. Tady je viditelné na první pohled, že chybí. Velmi krvavé efekty odkazující na další Tarantinova díla jsou dle mého názoru velmi nevkusné a filmu škodí. Z filmu se na téměř hodinu vytratí jakákoli dravější kamera a detaily tváří prostě film utáhnout nedokážou. Quentin Tarantino si ode mě zaslouží minimálně jednu pochvalu. Pokusil se natočit western, v dnešní době kdy se jedná o ne příliš oblíbený žánr. Bohužel nebyl sto obsáhnout klasickou metodiku westernového příběhu. Velmi rád bych dal filmu lepšího hodnocení, ale prostě si ho nezaslouží. Příběh je v druhé polovině značně malátný. Dřív než se tu ozve nějaký znalec Tarantinova díla a dostane se mi kázání, že zpomalení bylo provedeno záměrně, bych něco pověděl. Je zcela jasné, že bylo provedené záměrně. Pokud ne tak by to svědčilo o jistém fušerství režiséra. Bylo provedeno velmi brzy a nevhodnou formou a příběh se z něj až do závěru nevzpamatoval. Jamie Foxx je zde v hlavní roli, která se bohužel vytrácí vedle skvělého výkonu velmi zručného zubaře. To se stává a není to chyba. Někteří herci zkrátka vládnou schopností propůjčit si plátno. Problém nastává po úmrtí pána s šedivým kloboukem, kdy Django není schopen táhnout příběh. To je pouze několik nedostatků tohoto jinak velmi nadějného filmu. Pokud by film měl pouze dvě hodiny byl by rozhodně více nabitý emocemi. Pokud chcete natočit film, který má takovouto délku musíte mít co sdělit. V tomto případě jsou charaktery ve stejné konstalaci téměř od půlky filmu a nikam se nevyvíjejí. Quentina Tarantina mám rád, byť to tak možná nevypadá, ale tímto snímkem si mé srdce rozhodně nezískal. Režisér chtěl možná posunou western dál, a dát mu šanci znovu získat místo na výsluní. Buď se mu nepodařilo obsáhnout základní techniky tvorby westernu, a nebo neodhadl míru onoho posunu v před.

Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem. Pro mě velmi oblíbená replika z tohoto jinak skutečně grandiózního filmu považovaného i v Rusku za kýč. Je velmi těžké odpovědět na otázku, zda režisér myslel svůj záměr vážně či jako pouhý žert. To ovšem není důležité. Po shlédnutí tohoto filmu budete lidem co žvýkají na jedné straně říkat Marfuška a všem hlupákům Medvěde. Film je místy značně tragikomický a řada filmů ho paroduje. Jedna z vrcholných scén je, když Ivánek proskakuje mezi stromy, opírá se o ně a vyhlíží svou nevěstu. Kouzelná je také čarodějnice i loupeživý loupežníci, kteří neztrácejí dech ani bez kyjů. Zde se nám ukazuje čas jako tvůrce. Ten zcela změnil důvod, proč se lidé na tento snímek dívají. Člověka jistě rozesmějí skvělé kostýmy a ještě lepší scénky se zápornými hrdiny. Heslo "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak" přineslo i dobré ovoce. Nejvíce šokující je, že na natáčení tohoto filmu se nepodílel Vladimír Putin, Nikita Chruščov a ani žádný jiný ruský prezident, což je pro "demokratické" Rusko velmi netypické. 75%

Pro studenta historicko-literárních studií, který v odborném předmětu porovnával knihu i film, je velmi těžké podlehnout znovu kouzlu tohoto zvláštního filmu. Otakar Vávra je zcela bezesporu jedním z našich největších režisérů, ať jsou na něj názory jakékoli. Tento film ukazuje jeho genialitu. Převést lyrickou skladbu do filmového příběhu je práce skutečně nelehká. Jedná se o snímek, u něhož je třeba přemýšlet. Nejedná se o večerní jednohubku u usínání. Vrcholná scéna v chalupě, kdy umírá dědeček, je nejenom tragickou tečkou. Znamená také okamžik, kdy mladý chlapec dospívá a stává se mužem. Velmi tragicky je vyveden ze snílkovství a stává se obětí svých planých nadějí i odvážných snů. Film je točen v krásných exteriérech, má také velmi výraznou a pro děj nesmírně důležitou hudbu. 85%

Je velmi těžké vybrat, který z filmů Oldřicha Lipského, v kterých hraje záporného hrdinu Miloš Kopecký je nejlepší. Jeho grandiózní vystoupení dokážou člověka zbavit slov. Pokud je někdo neviděl připravil se zřejmě o velmi podstatný kus naší kinematografie. Nyní však pojďme k filmu. Jeho příběh je originální zvěčňuje jak tvrdý marketingový boj stejně, tak nezištnou lásku žen. Člověk velmi mile překvapí zpívané scény, které většinou já v ostatních filmech podobného ražení přetáčím. Dobré je také to, že filmař si uvědomuje svou technickou omezenost. To je nejlépe vidět v nejzajímavější bojové scéně všech dob, kdy Miloš Kopecký alias Hogo Fogo chce ošálit mladou hrdinku pro to, aby ukojil své nejnižší pudy. Film doprovází výtečná hudba. Mistrně napsané dialogy velmi dobře korespondují se skvěle zahranými charaktery. Možná bych film nazval hrdinským satirickým eposem, kdyby Kolaloka nebyla břečka a včera jsem si necvaknul étheru. 90%

Je opravdu velmi těžké vytvořit takový film, kde by řada dobrých, originálních hlášek takto zapadala do sebe a tvořila příběh, který "dává" smysl. To je asi jedna z mnoha věcí, která je na tomhle filmu obdivuhodná. Simon Pegg a Nick Frost použili velmi drsný anglický humor k velkému potrénování naší bránice. U tohoto filmu stejně jako například u filmu Krvavý román je třeba přistoupit na hru, kterou nám autoři předložili. Pokud tak neučiníme film u nás nemá nejmenší šanci. Film má velmi slušnou hudbu a také kvalitní kameru. Budou se jistě líbit i zajímavé exteriéry malebného městečka. Charaktery jsou zahrány velmi věrohodně. Pro mě zcela neznámí herci mě velmi zaujali. Myslím si, že velkou zbraní je střih. Ten je velmi dynamický a mnohdy pouhým prostřihem vzniká velmi vtipná situace. Pochvalu si rozhodně zaslouží i skutečně grandiózní zápletka a s ní logicky i scénář, jejichž rozuzlení mi přidalo několik let života. Velká řada vtipů člověku na první shlédnutí ujde. Film v některých momentech až příliš barbarizuje výjevy i mluvu a myslím si, že mu to ubírá na kvalitě. Zkrátka některé vtípky překročily onu hranici mého vkusu. 85%

Musím přiznat, že tento seriál jsem si velmi oblíbil. Nicméně nemohu se zbavit několika velmi podivných pocitů. Velmi mě zklamal počet obraných bitev. Například polní Maršál Walter Model byl jedním z nejlepších stratégů co se týče defenzivní taktiky a ne nadarmo se mu přezdívalo Hitlerův hasič. To samé platí o Erichu von Mansteinovi strůjci bleskového dobytí Francie, Nizozemí a Belgie. I jeho defenzivní bitvy při ústupu Němců z Ruska ukazují obratnost velitele a také částečnou výhru v okamžiku absolutní porážky. Pochopitelně vynechání původní doktríny Blitzkriegu mě velmi zklamalo. Myslím si, že autoři se mnohdy snažili zobrazit spíše důležité dějinné bitvy. Ty jsou například jako Bitva v Kurském výběžku či Bitva o Saint Lo vybojovány pouhou materiální převahou a nikoli genialitou vojevůdců. Cyklus by se tedy měl spíše jmenovat důležité bitvy dvacátého století. Jinak je popis událostí velmi věrný a je také velmi zajímavě podán. Ukazuje taktiku boje, i když mnohdy jsou vynechány detaily, které mě jako znalce dráždí. Pro běžného diváka jsou téměř až zbytečné. PS: Tento komentář nepsal zapřísáhlý pravičák. 70%

Tento seriál mě velmi zaujal. Nicméně mému přesnému oku stíhacího pilota nemohla utéct jistá zaměřenost na americkou stránku věci. Piloti druhé strany, kteří mnohdy předváděli daleko náročnější manévry a byli daleko kvalitnější, nebyli úplně po právu ohodnoceni. Jejich um jaksi zanikl v nacionalisticky laděném obsahu. Grafika je opravdu špičková a i člověka, který se v leteckých soubojích zcela neorientuje může velmi slušně zasvětit. Seriálu by rozhodně prospěla objektivnější kritika soubojů a také komplexnějšího hodnocení. Valná většina soubojů s letci Luftwaffe připomíná střílení slepic na dvorku. Také se neobjevují žádné zásahy soupeřů nebo spíše velmi výjimečně. Nejvíce mě nadzvedla část o stíhacích esech. V té se autoři zcela bezostyšně vyhnuli "Červenému baronovi" (Manfred von Richthofen) i "Blonďatému rytíři" (Erich Hartmann), přestože se jedná o nejlepší stíhací esa obou světových válek. Jejich paměti i deníky jsou k dispozici a není těžké do nich nahlédnout. Pokud se autoři jednoznačně zmíní o stíhacích esech a chybí tam tito dva mimořádní piloti, jedná se o skutečně trestuhodný omyl. Jinak mě také místy zklamal velký počet vstupů jednotlivých stíhačů. Ty mnohdy diváka velmi matou a jinak velmi seriózní dokument mění vzpomínky starých, byť úctyhodných mužů v hospodské povídání.