Romance pro křídlovku
Drama / Romantický / Poetický
Československo, 1966, 86 min
Režie:
Otakar VávraHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jaromír Hanzlík, Július Vašek, Zuzana Cigánová, Štefan Kvietik, Miriam Kantorková, Janusz Strachocki, Jaroslav Rozsíval, Jiří Štancl, Věra Crháková, Jaroslav Heyduk, Karel Roden, Václav Švec, Marie Štrampachová, Jaroslav Kladrubský, Emanuel Kovařík, Vladimír Linka, Vladimír Navrátil, Jindřich Ocásek, Oldřich Musil, Bohuš ZáhorskýObsah
-
Byly to pouhé čtyři takty z Herkulových lázní na křídlovku, které přiměly hosta odcházejícího pozdě večer z venkovské hospody, aby si pozorněji prohlédl hráče. Tak se po třiceti letech setkají dva muži, jež před lety spojovala láska k dívce od kolotočů. Někdejší student Vojta, nyní zestárlý ředitel místní školy, žádá Viktora, který se do vesnice vrátil opět s pouťovými atrakcemi, o setkání s Terinou. Viktor ho zaveze k hřbitovu a Vojta se dovídá, že dívka zemřela. Melodie Herkulových lázní, kterou hraje na křídlovku Viktor, vrací hrdiny do minulosti. Jejich příběh se udál jedno prázdninové venkovské léto, plné vůní trav a květin a letních zvuků české vesnice. Student Vojta, který pečoval o velmi starého dědečka, hovořícího už jen s mrtvými, a který čelil svodům divoké Tonky, se setkal na pouti u kolotoče s Terinou. Mezi mladými lidmi vznikla dětsky naivní, ale osudová láska. Do příprav jejich útěku od rodin zasáhla smrt Vojtova dědečka. Student minul schůzku s dívkou, aby v rozhodné chvíli posloužil mrtvému. Terina, šokovaná myšlenkou na Vojtovu "zradu", neměla sílu bránit se Viktorovi, majiteli střelnice, který ji zatáhl jako budoucí ženu do své maringotky. Ráno zastihl Vojta vozy světských již na cestě z vesnice. Bolem oněmělá Terina seděla vedle Viktora, který se po studentovi ohnal bičem. Po létech se Vojta dozvídá od Viktora, že dívka po dvou měsících zemřela na záškrt, a také, že si přála umřít...
Film vznikl převodem stejnojmenné básně a získal kromě řady domácích ocenění i Zvláštní cenu poroty a Stříbrnou medaili na MFF v Moskvě 1967 a Stříbrnou sirénu na Přehlídce čs. filmů v Sorrentu 1969. (oficiální text distributora)
Byly to pouhé čtyři takty z Herkulových lázní na křídlovku, které přiměly hosta odcházejícího pozdě večer z venkovské hospody, aby si pozorněji prohlédl hráče. Tak se po třiceti letech setkají dva muži, jež před lety spojovala láska k dívce od kolotočů. Někdejší student Vojta, nyní zestárlý ředitel místní školy, žádá Viktora, který se do vesnice vrátil opět s pouťovými atrakcemi, o setkání s Terinou. Viktor ho zaveze k hřbitovu a Vojta se dovídá, že dívka zemřela. Melodie Herkulových lázní, kterou hraje na křídlovku Viktor, vrací hrdiny do minulosti. Jejich příběh se udál jedno prázdninové venkovské léto, plné vůní trav a květin a letních zvuků české vesnice. Student Vojta, který pečoval o velmi starého dědečka, hovořícího už jen s mrtvými, a který čelil svodům divoké Tonky, se setkal na pouti u kolotoče s Terinou. Mezi mladými lidmi vznikla dětsky naivní, ale osudová láska. Do příprav jejich útěku od rodin zasáhla smrt Vojtova dědečka. Student minul schůzku s dívkou, aby v rozhodné chvíli posloužil mrtvému. Terina, šokovaná myšlenkou na Vojtovu "zradu", neměla sílu bránit se Viktorovi, majiteli střelnice, který ji zatáhl jako budoucí ženu do své maringotky. Ráno zastihl Vojta vozy světských již na cestě z vesnice. Bolem oněmělá Terina seděla vedle Viktora, který se po studentovi ohnal bičem. Po létech se Vojta dozvídá od Viktora, že dívka po dvou měsících zemřela na záškrt, a také, že si přála umřít...
Komentáře uživatelů k filmu (99)
-
Radyo
Velice, ale opravdu velice zajímavý snímek z české produkce 60. let, kdy probíhala zlatá éra českého filmu. Tak trochu jinak natočená romance s vynikajícími Hanzlíkem, Cigánovou a Kantorkovou. Otakar Vávra je holt pan režisér a umí natočit skvěle takřka jakýkoliv námět. A i hudební part hraný na křídlovku se hodně podílí na vytvoření správné atmosféry. Nevím proč, ale ty staré filmy ze 60. let mají v sobě ještě nějaké filmařské kouzlo (ne všechny, samozřejmě, ale většina). A to kouzlo se s neustále zdokonalovanou filmařskou technikou, spoustou triků a horentními honoráři pro všechny tvůrce v posledních cca 10 letech začalo kamsi vytrácet.(15.8.2003)
-
Pohrobek
Velké věci si žádáš, ten dar je nad tvoje síly, Faëthone, tvůj chlapecký věk jej nemůže zmoci. Smrtelný jsi, však není smrtelné, čeho si přeješ." Skláním se jak před Františkem Hrubínem, tak před Otakarem Vávrou. Příběh dávné Hrubínovy lásky, prožité, protrpěné a na třicet let upozaděné kamsi do podtextů těch krásných epicko-poetických básnických skladeb let 1933 - 1961. Nehotový mladíček dvou srpnových nocí roku 1930, vyzrálejší, a o to lásky lačnivější mladý muž roku 1933. Strašnou ránou zdrcená postava června 1934 a až poeovsky magicko-osudová noční návštěva zrušeného hrobu. Já, jenž stále jen obletuji vlastní srdce. Přesný, mladičký a prozatím tak krásně nedotčený Jaromír Hanzlík, jehož osud dostal přece jen přehlednější chronologi; který svého Vojtu však nezjednodušil ani o píď. Terina. Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašlivé sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí mnoho. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsem se plaše dotkli jen jednou. Zuzana Cigánová, která nás musí uchvátit, i když si myslí, že její překrásná tvář se více podobá krásně květině než lapajícímu i lapenému živočichu mořských hlubin. Prsatá Tonka. Ze zaprášených nohou a snědých lýtek vytryskla andělsky bílá stehna. Jen kámen v řece? Jen rozvalující se balvan lající i vodnímu proudu do parchantů? Viktor. Nikdy nesundá čepici s hlavy, štítek je dlouhý, aby se neopovážilo slunce vykousnout stíny z divoké tváře. Střelnice. Puška. Čepice. Ten divoký pohled a především křídlovka a její neodolatelné Herkulovy lázně. Dědeček...Ale ne! Láska a smrt jako ústřední motiv celého díla. Láska, jako to nejkrásnější, co nám život uchystal. A smrt jako ta poslední pravda, která vyřeší všechny otázky.(22.12.2005)
-
Rob Roy
Plytké to není, spíše jen konvenčně natočené. Od 60. let, zlaté éry naší kinematgrafie by člověk čekal přece jen něco víc. Příjemný smutný poetický příběh, ale do hloubky nezasáhne. Je vidět, že Otakar Vávra je stará garda, žádná nová vlna se tady nekoná. Navíc má místy problémy s tempem příběhu. Ale dědovo putování je vážně roztomilé a herecké výkon příjemné.(22.4.2005)
-
Kulmon
Vávra ukázal svou netušenou polohu a natočil skutečně poetický příběh, jemuž vládne mladý Hanzlík. Ve vzduchu je cítit erotično a divák se dostává do svých mladých let, kde myslel na pyžmo i ližmo :-) Režisér netlačí na pilu, nechá příběh jaksi plynout, ale pouze k dobru věci. Souhlasím, že se jedná o jeden z Vávrových nejlepších filmů.(5.7.2011)
-
EdaS
"Stará škola" Vávra v šedesátých letech zjevně omládl a Romanci natočil opravdu s citem pro atmosféru horoucího léta a žhnoucího mládí.(12.3.2008)
-
sud
F. A. Brabec nebyl první režisér, který se rozhodl zfilmovat báseň. Třicet let před ním dal Otakar Vávra na čas vale svým histrorickým heroickým velkofilmům a převedl na filmový pásek Hrubínovu "Romanci pro křídlovku". A sám souhlasím s panem režisérem, že se jedná o jeho nejlepší dílo. Nová vlna se vyznačovala novými režiséry, neherci a scénáři které jsou o ničem a zároveň o všem. Otakar Vávra, ač ostřílený kozák filmové režie, přispěl do tohoto období svojí troškou do mlýna za podpory filmového štábu, který si vybral povětšinou z mladých začínajících umělců a nadějných herců. Ať se jedná o chlapecky naivního Jaromíra Hanzlíka, ještě dívčí neženskou Zuzanu Cigánovou či Zampanovsky světáckého Štefana Kvietika, všichni se dokázali do svých rolí vžít a byli výteční. "Romance pro křídlovku" plyne s tóny Herkulových lázní za zvuků letní přírody, či rozhrkoceného kolotoče volně do svého dojemného vyústění. Co říci na závěr? Často s posměšným úsměvem leckde pročítám o každém druhém lyričtějším filmu, že se jedná o filmovou báseň. A ačkoli se tomuto titulování vyhýbám, "Romance pro křídlovku" se lépe vyjádřit nedá.(20.8.2008)
-
Amarcord_1
65% - Asi jsem čekal víc než českou variaci na Felliniho Silnici a jakési předtaktí k Menzelovu Rozmarnému létu. Čekal jsem více oné poezie, více milostného příběhu. Díky retrospektivní formě víme již od začátku jak se věci mají a proto se děj zdá poněkud vleklý a co hůř - naprosto nepřekvapující. Kromě hereckých výkonů jsem si z Romance pro Křídlovku neodnesl žádný jiný extra zážitek. Možná nejsem schopen ocenit, jak byl ten film zásadní pro dobu svého vzniku. Pro mě ale Vávrovou vlajkovou lodí zůstalo Kladivo na Čarodějnice.(30.9.2011)
-
sportovec
Křehký, až snový vzpomínkový svět mladé lásky jak ženské, tak mužské je námětem i úspěchem snad nejlepšího Vávrova filmu vůbec. Básník František Hrubín, jeden z velikánů naší poezie minulého století, vtělil do své literární předlohy vlastní životní zážitek. Protože základní síla těchto citů až na nepočetné výjimky rozhodně nespočívá v pozitivním životním vyústění, ale mnohem spíš v trvalé vzpomínce, ke které se vracíme, utíkáme po zbytek své životní cesty, je i síla Vávrova filmu právě v této fikci okamžiku, jiskřičce jepičí věčnosti života. Ostře polarizovaný svět smyslného vesnického ženství na jedné a hádavých a tak trochu i kradoucích členů komediantské minikomunity na druhé straně se prolíná s otcovou oficialitou a do nenávratna okamžik za okamžikem ze života odcházejícího Vojtova dědečka; opalizuje navíc černobíle prostředkovanou bujnou zelení a květenou vrcholného léta. Víme, cítíme z této básnické Hrubínovy vzpomínky vlastní bolest i smutek nad zmařenou příležitostí, která nestačila ani vyklíčit a osudově poznamenala nejen jeho život, ale mnohem citelněji i kratičkou zbývající budoucnost dívčina bytí. Sevření do rámce uvozující i uzavírající retrospektivy propůjčilo jinak nepevné stavbě lyrického námětu dostatečně silný základ a dalo jí rovněž přesvědčivý závěr. Silnému vyznění ROMANCE napomáhají především výkony obou tehdejších mladičkých představitelů titulních rolí Jaromíra Hanzlíka i Slovenky Zuzany Cigánové. Své kouzlo má i cudně a vášnivě smyslná postava Miriam Kantorkové a strhující výkon předvádí českým divákům polský herec Janusz Strachocki v roli Vojtova dědečka. Film mládí je i mládím jeho filmového štábu, kterým a vedle nějž omládl i tehdy věkem vlastně také stále mladý Otakar Vávra. Jako film mládí vchází také dnes do našich srdcí, pokud byla s to zachovat si neokoralost i blaženou, nic netušící dychtivost a touhu do světa a do dospělosti se proklubávajícího mládí. Mládí nás všech.(28.1.2008)
-
Mahalik
Báseň Františka Hrubína je nádherná. Líbí se mi, že každý člověk, ať je jakýkoliv, si odnese to stejné. Ne poučení, ne hořkou pachuť na jazyku, ale úctu k autorovi. František si vybásnil srdce a já očekával podobnou ódu na lásku i ve filmovém zpracování. Bohudík, atmosféra mě stejně drancovala jako při četbě (horko, prašno, pocit, že se něco přiřítí). Jaromír Hanzlík (ano- taky někdy býval mladej kluk) je přesvědčivej do tý největší možný míry, což je nesmírný přínos. Málokdy se stane, že herec odpovídá přesně vaší představě. Romance pro křídlovku mohla být natočena epicky, ale Vávra naštěstí zvolil civilnější formu, která je opravdu bomba a rozhodně filmu prospívá. A když už nic, tak je tu pořád ta báseň, která fakt nezestárne...(12.8.2009)
-
Hunt
Hudba: Jiří Srnka(9.8.2010)
-
kinej
Tento příběh zřejmě neztratil ani přepisem z básně pro film nic ze své poetičnosti. Předlohu jsem sice nečetl, ale myslím, že Vávra dokázal svou kamerou básnit, stejně jako Hrubín svými verši .Ze snímku je také krásně a smutně patrný kontrast mezi mládím a stářím, a mezi láskou a smrtí.Mladíkův svět je podepřen spoustou něžných záběrů, kochajících se přírodou, svět stáří zase dědečkovou nemocí. Hanzlík již tenkrát dokázal, jak velkým hercem je. Krásný, malý film.(1.9.2008)
-
tahit
Lyricky romantická poezie filmového plátna, nebo možná také obraz mládí básníka Františka Hrubína, kdo ví? Křehké a krásně dýchající dílo, které ojedinělým způsobem převedl režisér Otakar Vávra do filmové řeči a krásně v něm pojednává o životě a jeho smyslu s ryzí lidskou přesvědčivostí. A že byla jeho volba hlavních představitelů šťastná, není snad nutno ani zdůrazňovat. Opravdu mimořádně zdařilý film.(21.5.2010)
-
NinadeL
Slovy Hanzlíka: "Hotel pro cizince je sice také pěkný film, ale dneska už se o něm moc neví."(16.3.2009)
-
Fingon
70% Nemám nic proti formě, proti obsahu ovšem ano, u předloy i u filmu. Že by mohl mít mrtvý dědeček přednost před živou přítelkyní, to prostě nechápu.(29.5.2008)
-
ninon
Nemůžu si pomoct, ale nutí mě to srovnávat s (nedávno viděným) filmem Tančila jedno léto a v tomhle souboji vyhrává švédský film z r. 1951. Jestlipak ho pan Vávra viděl...(14.4.2009)
-
swamp
Velké poetické dílo Otakara Vávry.(3.5.2011)
-
WANDRWALL
Tenhle film mě zaujal už jako dítě. Jsem rád, že podobný příběh jsem zažil i reálně, a to ve své blízkosti. A pak že mizí citliví lidi a poezie života. Ne, dříve jen se věřilo V NČECO, co NASTANE. Dneska už ne. Nejsou žádné vize, ke kterým by umělci či lid vzhlíželi, za čím by šli. Všechno už tady bylo. A vždy to dopadalo stejně. Ale co se nikdy nezmění tak je ten fakt, že i když se o to či ono běžný lid nezajímá, tak ONO TO EXISTUJE i bez člověka, ten je jen a vždy byl hluboko pod tím! A to ONO pro člověka bylo, je a bude!!! A člověk a tedy lidstvo je už z pohledu Slunce výprd v kosmu!(29.8.2010)
-
duklak2
Příjemný snímek. Každý se těší na neděli, když je pouť. Vůbec jsem neměl tušení, že existuje tento film v hlavní roli s J. Hanzlíkem. Ještě že vyšel v levných DVD. Obdivuji kočovný život „komediantů“. V tomto snímku je pěkně zachycena láska, která může vzniknout mezi dvěma lidmi. Vávra dokázal, že svoji práci umí. Hodnotím 91 %.(18.8.2008)
-
Ant
Nuda, nuda a zase nuda. Nemůžu si pomoct, ale tenhle film byl tak nějak o ničem. Hlavní milostná linka vůbec nefungovala, doteky-nedoteky vypadaly strašně uměle. Postava Teriny navíc působila velmi jednoduše a zkrátka protivně. Co bych vyzdvihla, je vztah vnuka a nevnímajícího dědečka, který mi připadal nenucený a v závěru i dojemný.(5.1.2011)
-
triatlet
Hrubínovu poetiku převedl Vávra na plátno úžasně. Obrazové pojetí letní romance studenta Vojty ladí s lyrikou Hrubínovy předlohy: ledabyle se zachvívající stvoly trávy kontrastující s živelnou Tonkou. Krásně navozeny generační vztahy - Vojta - otec - dědeček. A mistrovsky je zobrazen trojúhelník Vojta - Terina - Viktor (komplikovaný i Vojtovou starostí o dědečka). Hrubínovy verše ve Vávrově pojetí, prostě jedna báseň...(14.9.2009)
