Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Thriller

Recenze (4 259)

plakát

Nech svět světem (2023) 

Sam Esmail tvůrce chváleného seríalu Mr. Robot natočil pro Netflix apokalyptický psychologický Thriller o kybernetickém útoku se slušným hereckým cástingem a potenciál byl rozhodně vyšší, ale i tak si zaslouží Esmail s Netflixem palec nahooru, jelikož dobrých mystery konspiračních Thrillerů není nikdy dost. Julia Roberts, Ethan Hawke, Mahersala Ali a v menší roli i Kevin Bacon je příjemná sestava, takže ikdyž jde převážně o konverzační drama/Thriller s delší stopáží než je zdrávo, tak film naštěstí výrazně nenudí. ( samozřejmě jak pro koho) Líbila se mi mysteriózní atmosféra, která doprovází celý film, rozdělení do kapitol, řemeslně je film na úrovni, těch pár apokalyptických záběrů je hodně fajn ( rozhodně však mohly být delší a mohlo jich být více),otázek je spousta a odpovědí je málo, to by až tak nevadilo, kdyby film nezazdil divný konec, kde divák čeká na nějaký pořádný zvrat a dostane tohle. Vždy mi příjde, že když si tvůrci neví s filmem rady, jak jej ukončit, bojí se, že nemají dostatečně promyšlený twist, tak to ukončí takhle random, ale tohle na mě neplatí. Nejsem z toho úplně unešený, čekal jsem větší mindfuck zážitek, ale ve srovnání s novým Shyamalanem je to přece jen o třídu lepší a byť mi tu pár věcí vadilo, tak celkově s tím problém nemám a slabší 4 hvězdy si film ode mě odnese. Myšlenka je však rozhodně děsivá. 7/10.

plakát

Hledá se plyšák (2018) 

Za mne průměrná francouzská komedie s divným nezajímavým námětem. Natočit film o tom, že se celý film hledá ztracený plyšák mi příjde celkem úleta zásadně tu chybí humor jak situační, tak gagy. Výhodou je 80 minutová stopáž a jedna legendary scéna s šíleným securitákem a jeho bláznivým psem, tahle scéna trvala asi 5 minut a patří k tomu nejlepšímu, co ten film nabídne ( Kdyby z něj udělali hlavního hrdinu, tak by to byla pecka jak svině), škoda,že zbytek postav humorem neoplývá. Zkouknout se to dalo, ale Francie umí o dost lépe. 5/10.

plakát

Leo (2023) 

Leo se mi teda nejevil jako zásadní animák, ale nutno uznat, že jde snad o nejlepší animák letošního roku. Pixar/Disney začíná být už únavný a jejich pohádky poslední dobou za moc nestojí, kdežto Netflix docela slušně válí. Už Rodina na Baterky bylo slušné překvápko a tohle není vyjímka. Adam Sandler se nezapře. Příběh o leguánovi a želvě, kteří jsou v terariu ve školní třídě a postupně se začnou seznamovat se všemi dětmi, kteří dostanou za úkol si Lea vzít na jeden den domů. Jakmile zjistí, že umí mluvit, začne dětem pomáhat s jejími problémy, což je fakt jednak originální, ale taky velmi poučné a hezké. Je to z části také muzikál, ale písničky zde hezky pasují, každé dítě má zajímavý problém, který třeba vyřešit, Leo je mega sympaťák, kterému divák fandí a želva je zase velmi vtipná. Párkrát jsem se slušně nasmál ( Nejlepší byl Dron, co ten tam předváděl mě trhalo na kusy), má to i příjemný spád a jde o slušnou zábavu pro celou rodinu.Yes tohle se povedlo. 8/10.

plakát

Dej si pohov, mladej! (2022) 

Vcelku příjemná feel-good comedy o muži, který chodí z práce do práce, hraje jen hry na playstationu a nemá tedy žádnou velkou životní úroveň, omylem se však dostane do průseru a  bude muset odpracovat 2 měsíce prospěšných prací v domově pro Seniory, kde je i sympatický Gerard Depardieu ( bývalý boxer, jedna z nejlepších postav). Některé postavy seniorů jsou zábavné, ovšem od Francouzů jsem čekal trochu bláznivější kadenci humoru, je to spíš takové příjemné a milé, vyloženě záchvaty smíchu se čekat nedají. Příběhově to jede dle klasické šablony, ale díky sympatickým postavám, příjemném tempu a feel-good atmošce je z toho neurážející jednohubka. ( Potěší narážka na La casa de Papel) 6/10.

plakát

#martyisdead (2019) (seriál) 

Konečně jsem si dohnal tenhle chválený Thriller od jednoho z našich nejlepších režisérů Pavla Soukupa, jehož nedávná Annaismissing mě slušně namlsala a tohle je tedy obdobná pecka. Po jeho kraťasech Lesapán a Domovoj doufám, že jeho další počin bude Horor! Úvod filmu začíná okamžitě šokantně, kde řidič kamionu srazí 15 letého chlapce Martyho, který na místě zemře. Deprese a beznaděj rodičů je doprovázena od úvodu filmu a atmosféra je rozhodně nepříjemná a nezáviděnihodná. Ovšem zajímavé to začné být jakmile otec otevře počítač svého syna, kde se postupně začne dozvídat čím dál děsivější tajemství, které syn skrýval. Byl totiž nucen plnit mrazivé úkoly, kolikrát na hraně zákona. Pavel Sokup rozhodně umí udržet divákovou pozornost a divákům předkládá trendy námět sociálních sítí a tedy i nebezpečí, které tam může číhat. Film tedy rozhodně nemá daleko k americkým příbuzným Searching a Missing a kdo podobné filmy může, nebude zklamán ani zde. Annaismissing byl více promyšlenější Thriller, kde divák mohl hádat vraha, zde jsem neměl tip žádný, jelikož indicie jsou nulové, samotné odhalení je však rozhodně nečekané a super. Je to hezky natočené, dobře zahrané s parádní atmosférou a s velkým poselstvím. Kdo neviděl okamžitě dohnat !   8/10.

plakát

Šťastné a krvavé (2023) 

Nový vánoční horor od Norů by se rád stal bratříčkem Šílené Noci od Wirkoly, ale je na míle honů vzdálena, tady opravdu bohužel není oč stát. Rodina se stěhuje na horský baráček v Norsku před vánoci, kde ve stodole se skrývá skřetí Elf, který má rád svůj klid a je potřeba dodržovat přísná pravidla, aby se nenasral, což se samozřejmě nepodaří. Prvních 50 minut se neděje takřka nic zajímavého, rodina je nesympatická, teda až na tu sexy step mom, ta byla příjemná, otec byl však strašný looser a děti nezajímavé. Jakmile se Elf nasere a příjde armáda elfů začne trochu akce, ale je to nuda. Pořádného Gore se tu nedočkáme, je to takové light/soft hororová podívaná pro děti, humor nefunguje, celkově je to dost mdlé a nezáživné, kde žádný prvek v ničem nevyniká. Vizuálně to není úplně špatné, ale jít na to do kina, tak odcházím nasraný ještě víc. Jako kulisa při pečení cukroví či rozbalování dárků o Vánocích to možná poslouží dobře, jinak ztráta času. 4/10.

plakát

Mír v Marseille (2023) (seriál) 

Francouzský frajer přes gangsterky Olivier Marchal si natočil seriál na své nejoblíbenější téma, tedy prostředí drogové mafie, což je žánr, ve kterém je jako ryba ve vodě, takže je to přesně takové, jak divák očekává. Sice to nedosahuje jeho vrcholných děl a nesnaží se tu o převratný příběh, karty jsou docela jasně rozdány, ale koho neomrzely tyhle drsné gangsterky z autentické Francie, tak nebude určitě zklamán. Marchal mě zatím vyloženě nezklamal a nestalo se tak ani nyní. Máme tu ostré poldy, kteří se nebojí si zašpinit ruce, jdou od průseru k průseru a divák si je stihne oblíbit. Na druhou stranu potěší i dva gangy drogové mafie, v té jedné máme Murilla s Indiánem v té druhé je Ali- Arab z Dubaje, který přijíždí do Marseille ovládnout město. Za mne jde o nejlepší postavu seriálu, neskutečný frajer, typický mafoš, role šitá na míru, jediné, co mě štvalo, že nedostal více prostoru, především poslední 2 díly ho bylo nejméně,což byla škoda. Líbilo se mi, že seriál neztrácí čas zbytečnými vedlejšími postavami, sledujeme buď policiii nebo gangstery, takže nuda určitě nehrozí a oceňuji, že tu není žádná zbytečná vata navíc. Každý díl obsahuje jeden výrazný francouzský track, který byl vždy peckovní. Technicky samozřejmě na úrovni, akce je syrová a nekompromisní, ovšem není ji moc, tady jsem čekal určitě více a poslední 2 díly, kdy se mělo šlápnout na plyn, tak naopak lehce padá řetěz a žádný velký akční finále se nekoná, což je mínus. Seriál jsem však zhlédl na jeden zátah jde o mé oblíbené téma, které mě jen tak neomrzí, takže jsem se bavil výborně, ale na zadek jsem si nesednul. 7/10.

plakát

Holky bez zábran (2023) 

Příjemná feel good žánrovka ze střední, které sice chybí pořádnéj humor, ale je sympatická, dravá, hezky natočená a rychle odsýpá. Dívky si založí na střední Fight Club a dávají si tam do držky, je tu sice hodně lesbiček, ale postavy jsou fajn, povedl se soundtrack a závěrečný fight s fotbalisty na hřišti je v topu. Občas to bylo i nečekaně napínavé, takže slabší čtverec tomu hodím, bavil jsem se nečekaně dobře, navíc my tyhle komedie ze střední chybí a letos tuším lepší nebyla. 70%

plakát

Satanic Hispanics (2022) 

Nová povídková antologie vycházející z mýtů Latinské Ameriky, kolem které se motají jední z nejlepších Latinsko amerických tvůrců, ale bohužel mi to přišlo celé průměrné. Policie vnikne do domu v El Pasu, kde najde hromadu mrtvých lidí z jedním přeživším, kterého odvedou na stanici a vyslýchají, ten vykládá různé děsivé příběhy ze svého života a to je hlavní spojovací příběh. Druhá povídka je o muži, který otevře portál do podsvětí, a je tam jeden fakt nechutný démon. O tohle se postaral slavný Demian Rugna, který s gore a maskami pracovat umí, holt po nedávném When Evil Lurks, jsem čekal, že mě rozemele znova,ale krom toho démona povídka nenabídla nic extra zajímavého. Lepší průměr. Třetí povídka El Vampiro je o upírovi, který na halloweena si užívá noc zabíjením lidí, jenže zapomněl, že se mění čas a svítá o hodinu dříve. Je to podáno komediálním stylem a je to celkem sranda, došlo i na gore, takže lepší průměr. Povídku natočil Eduardo Sanchez, který má na kontě Blair Witch a Exists. Čtvrtá povídka má nejblíže k mexickému folklóru. C.I.A. informant padne do zajetí šamanům a domorodým obyvatelům a je z toho zajímavý rituál. Pěkné prostředí i masky, trocha mytologie a nádech Mexického Wickermana, ale opět potenciál byl vyššíl. Tohle natočil Gigi Saul Gerrero, který má na kontě Mexican Barbaro. Pátá povídka je opět v komediálním stylu, kde přítel chce zabít svou ex- přítelkyni, která je posedlá démonem. Je to takový fight mezi těma dvěma, kde se bude muset použít i obří dřevěné Dildo. Je od režiséra Alejandro Brugues ( Juan of the Dead), ovšem přišla mi být nejslabší a nejméně zajímavá. Závěr vrcholí příchodem El Muerte na policejní stanici, kde dojde v krvavou přestřelku a je to celkem příjemná tečka, ovšem do nadprůměru tuhle antologie nevyhoupne. Je tu sice od každého něco humor/krev/mexické mytologie, ale žádné povídce bych nedal více jak 4 hvězdy. 55%

plakát

Hunger Games: Balada o ptácích a hadech (2023) 

Prequel k Hunger Games není špatným filmem, má své světlé chvilky, ale samotné hladové hry, což měl být hlavní highlight není bohužel tak strhující, jak jsem očekával. Začínají 10. hladové hry. Každý ze studentů se stává mentorem a dostává jednoho přiděleného z každého kraje, jejichž úkolem je společně vyhrát hladové hry. Hlavní postavou je sympatický Coriolanus Snow, který dostane dívčího outsidera, která umí jen zpívat. Líbila se mi chemie mezi němi, Rachel Zegler je velmi krásná ženská ( a moc hezky zpívá), fungují emoce i romantika a tihle dva hezky táhnou film nahoru. Z postav potěší i Peter Dinklage. Vizuálně samozřejmě na úrovni, film ikdyž nemá úplně strhující tempo, tak rozhodně nenudí a hladové hry jsou celkem napínavé, jen škoda, že tu není víc nějakých pastí,úkolů a nástrah, je to takový battle royal styl avšak bez gore, takže příliš vzrušení jsem nedos tal. Akce tu mimo samotné hry už moc není, ale je to docela nápadité a chytré ( jednotlivá rozhodnutí, které Snow provede jsou dost fajn), jen zamrzí, že hlavní hrdinka vůbec nebojuje. Druhá půlka filmu se překvapivě změní v úplně jiný film a sledujeme zajímavý charakterový vývoj Snowa, který tu projde opravdu zajímavou a nečekanou proměnou. Písniček je tu na můj vkus víc než akce, ale byly alespoň příjemné na poslech. Celkově vzato příjemnná podívaná, které nelituji, ale nic, z čeho bych si sedl na zadek. Mám to mezi 3-4, ale tentokrát budu přísnější. Znova to vidět nemusím. 65%