Vojife

Don Quijote č. 2, jenom vtipnější a zábavnější. Nikdy jsem si nemyslel, že může být nechycení skříňky tak vtipné. 9*/10*

"Father! The sleeper has awakened!" --- Já jsem udělal tu chybu, že jsem se na Dunu kouknul v 177-minutové verzi a ke konci jsem dost usínal. Ale v místech, kde jsem byl vzhůru se mi to opravdu líbilo a některé záběry byly prostě úchvatné! Napínavé a zajímavé. Stejně si ale myslím, že se toho Lynch ujal hlavně proto, aby si mohl užít na písečných červech a snových záběrech s různými zrůdičkami.

Takové experimentální bezeslovné hudební sci-fi psycho art drama s prvky Bély Tarra a Lynchovité nesmyslnosti spojené s tragi-černo-komediálním nádechem, způsobující vážný problém vyjít po skončení na ulici a dívat se po lidech, udivující vyjádřením pocitů robotických tváří bez jákekoli mimiky, vhánějící divákovi do uší noisové dunění přístrojů a ohně, obrazně ukazující neschopnost autorit. Tak nějak bych to popsal. Roboti touží stát se lidmi, ale stále se jim to nedaří. Ale skutečně se jim to nepodaří? Nepřiblíží se přecijen svými činy člověku? Možná. Možná taky ne. U tohohle filmu je možný asi jakýkoli význam. Jisté ale je, že je to něco vyjímečného.

In heaven everything is fine... David Lynch ve svém prvním celovečerním filmu připravil divákům naprosto jedinečný zážitek. Setkáme se tu s "dítětem", které si asi nikdo z nás nepřeje, pohyblivým pečeným minikuřetem, divnými mrtvými tvory vzhledem připomínajícími kolosální spermie, které se v noci objevují v posteli, dále nevšední továrnou na tužky a především s temnými syčivými industriálními zvuky znějícími celou hodinu a půl. Ano, právě zvuková a hudební stránka je asi to, co se nejvíce podílí na depresivním a zneklidňujícím zabarvení filmu. Musím se přiznat, že v jednom kuse jsem to neviděl a přesto jsem po skončení nebyl v moc dobrém psychickém stavu, vážně nevím, jak by to vypadalo po shlédnutí na jeddno posezení. V uších zní píseň slečny z radiátoru, každá krabička, každý papír, každý předmět se stává potenciálním nebezpečím nahánnějícím strach, každý člověk cizincem a narušitelem v zemi nesmyslu a podivna oslepujícně zářící neznámou racionalitou. Netvrdím, že to byl zážitek kdovíjak příjemný, ale právě proto si tento film zaslouží nejvyšší hodnocení. Neznám nic jiného, co člověka dokáže takhle ovlivnit. To prostě dokáže jen nadčlověk Lynch. Snímek, který si budu nadosmrti pamatovat jako tu nejšílenější noční můru. Mindfuck.

Haha, Dylan Moran je prostě génius, co se nebojí říct, co si myslí! Tak originální a vtipný výstup nemá obdoby (pokud ano, hned pište)! "But when you get older, it's really evil when you have a hangover. Because you wake up and you think you're fine. 'It's a beautiful day! Birds swing, trees sing...'", "...They ask 'How was last night?' 'Oh, it was fantastic... I can't see!'" (oboje youtu.be/osldhYv3bIE). "I don't wanna make any huge generalisations about women, you know, but all I say is that they have no feelings. Because it's actually the men, who are far more romantic. Men are the people you will hear say 'I found somebody. She's amazing. If I don't get to be with this person, I'm fucked. I can't carry on. She's totally transformed my life. I can't stand it, I have to be with her! Because if I don't, I'm gonna end up an alcoholic... I can't! I can't walk the streets anymore!' That is how women feel about shoes!". Prostě nezapomenutelná podívaná, obvykle se vtipům směji jenom vnitřně, ale tady jsem se řehtal celých 85 minut! Da best!

Dost drsná záležitost. Mladí se mstí starému, starý se za tu mstu mstí mladým, mladí se mstí nazpátek... Nevím, nevím, jestli je "oko za oko, zub za zub (v tomto případě asi i více)" nejefektivnější přístup. Kromě poměrně drsného a zajímavého příběhu musím také podotknout pěknou vizuální stránku plnou barevně laděných látek, které jsou v obydlí postav barveny. Vynikající.

Ano, je to neskutečně trapné. Člověk se u toho tudíž bezvadně nasměje.

Opravdová nádhera! Film o cestě od ctižádostivého chlapce přes pyšného floutka až k moudrému muži, ve kterého ho dokáže proměnit jen tragédie. Výborné souboje, krásný příběh, smutný konec... Jet Li se mi zamlouvá čím dál více. (Bylo zvláštní, jak mě úplně zaráželo, když tam bylo tolik bělochů. A s nimi přišlo podvádění...) V něčem mi to přišlo trochu jako takový The Wrestler po čínském způsobu.

První série byla úžasná a nebyl tam snad jediný díl, který by se mi nelíbil. Pak přišla druhá série, některé díly ještě lepší než v první, ale u konce se objevovaly trochu horší epizodky. Ale pak tu byla třetí, která mě odradila hned první epizodou, prostě to ztratilo šmrnc a už to začíná být příliš dětinské, ale přecejen se našlo pár epizod, co se mi líbily. Čtvrtá série, charakteristiky postav, které je odlišují od ostatních, se postupně zjednodušují, až už zbyde jen nudný a otravný guláš, kde se omílá dokola to samé, málokdy dobrý díl. Navíc je tam příliš vedlejších postav. V páté sérii už je to průměrný americký sitcom (takže hrůza), Leonard namyšlený kretén, Howard už není Howard, když je s Bernadette, Raj už skoro normálně mluví s ženami a je ufňukaný a nudný, Penny se až tak nezměnila, ale tu jsem nikdy neměl moc rád a Sheldon jediný zůstává občas vtipný, ale i ten mě občas štve, zbytek postav nebudu jmenovat, protože je neuznávám. U 7. dílu 5. série jsem se na Big Bang Theory definitivně přestal dívat. ... Abych to shrnul: 1. série ***** (oblíbené díly: S01E02 The Big Brain Hypothesis, S01E06 The MiddleEarth Paradigm, S01E11 The Pancake Batter Anomaly, S01E17 The Tangerine Factor), 2. série ***** (Oblíbené díly: S02E01 The Bad Fish Paradigm, S02E04 The Euclide Alternative, S02E12 The Killer Robot Instability, S02E15 The Maternal Capacitance), 3. série *** (Oblíbené díly: S03E09 The Vengeance Formulation, S03E18 The Pants Alternative), 4. série *** (Dobré díly: S04E02 The Cruciferous Vegetable Amplification, S04E12 The Bus Pants Utilisation), 5. série ** (Jediný dobrý díl: S05E02 The Infestation Hypothesis).

Typický Lynch... Mimochodem, dal bych k žánrům ještě "Hudební", vzhledem k tomu, že je to pro doprovod skladby Lights od skupiny Interpol.