kulyk

Hezký to tenkrát bylo. Nebo naopak.

Králíček Petr je sice naprostý čarák, ale zato pracovitý, až hanba! Dovolil mi dáchnout si v kině, což je na veřejnosti s tím stádem telat jinak prakticky nemožné. A aby toho nebylo málo, tak následně, když k nám dorazil na návštěvu přes wifinu, dokázal ukecané držtičky milovaných pochcand umlčet hned několikrát. Ne tedy, že bych po letech doháněl spánkový deficit, to bych musel trable hyperaktivního hlodavce pouštět ve smyčce, ale aspoň již neomdlévám při každém rychlejším pohybu. Při převalování z boku na bok jsem zaznamenal dandy čuníka. Veryfany. Brou.

Proč kdysi kdysisauři vychcípali? Protože se z nich stali ekofašisté, co místo, aby si hleděli prdele vlastní či alespoň svého druhu, pro záchranu nějakých molů nebo červotočů naskákali houfně palicí do zdi. A nyní je na čase, aby podobný osud postihl lidstvo, že? V dálavách, tam za mlhou a příbojem... je ostrůvek, na němž trpí hodná a hebkorůžová desetitunová monstříčka, co si nedávno slušně zastolovala nad pár stovkami humanoidů. Tak to abychom vyrazlili jim pomoci! Je to přece taaak správné. I stalo se. Parta kolem zrzuny zasahuje. A když se tito lunetičtí dobroserové namixují s bezskrupulózními buzinec-many (což se děje vždy, věřte mi), je na průser zaděláno. Zábavná a solidně ukovaná klika od blbince.

JE tam řada vtipů. Fakt. Je tam i spousta invence. Bohužel je zde též ukníkaný Robinek, působící, jako kdyby rypundou vcucnul týdenní produkci šesti kokainových laboratoří i s přilehlými sklady a pak se na uklidněnou poprášil džberem benzodiazepinů. Takto rozkolísaná osobnost v podobě hlavního a jediného aktéra pořadu mi ruší, skutečně, výrklyš end rýly. Obzvláště když vím, že jel na psychický dluh, který následně splatil i s úroky. Pokud se však při sledování dokážete oprostit od zkoumání hopsálkova duševního stavu, patrně se pobavíte. Jenže nedokážete. Ne poté, co jste toto dočetli. Neděkujte mi. Rádo se sralo.

Vše pozdvihuje prakticky bezchybná argumentace na téma vlastnictví zbraní.

No to mi tři ohon ebenovou pičí! Fikander jako strašňáckej zabiják! Ok, věrno předobrazu (až na ni) to vcelku je, neboť se jedná o ultimátní kravinu, ovšem vidět se dá.

Vzpoury proti věku se dají dělat různým způsobem. Co denně potkávám čtyřicátníky, co na koloběžtičkách s kolečky o velikosti mexického dolaru, do kterých se jim každou chvíli zamotají roztřepené bradky, posunují své lumbersexuální těleso, okořeněné hlavou pakokota, směrem do korporátního kanclu. Předpokládám, že je z toho vyléčí až moment, kdy, jsa okouzleni vlastní výjimečností, přehlédnou schodiště. Nebo biomatky, tahající děti jako šimpanze zavěšené na různých částech těla v batikovaných šátcích. Sice jim fakáně občas vypadne, ale zase to o to více vynikne, když (poté, co obecním rozhlasem svolají maximální počet spoluobčanů, mezi které pak s tajemným úsměvem usednou do tureckého sedu spokojeny, jak velké je dnes publikum) vyjmou vřešťana i mléčný vak, aby obé následně konektovali v procesu, zvaném jimi ,,božské splynutí matky s potomkem", námi pak kojení na veřejnosti. Zmatení diváci si posléze mohou vyslechnout i kázání o škodlivosti očkovacích látek, naopak prospěšnosti čištění čaker, či rozhovor rodičky se sedmiletým kojencem na téma ,,respektuji tvou osobnost, pokud nechceš do školy, budeme tě učit doma co tě bude bavit - já, genderová právnička samouk a tatínek, zakladatel hnutí Sluneční lidé". I babči, co si pod otevřené bérce nazouvají růžové kecky, lze zařadit do skupiny jedinců z antiage odbojových skupin. Varianta hoňka, tedy - hrajeme na honěnou, ať se děje co se děje, franckoberle nefranckoberle, je snad tou nejlepší alternativou. Film jen poněkud zvláštně osciluje mezi poselstvím a pokusy o ztřeštěnou komedii. Což je škoda.

Rozesmál mi ženu! No dobrá, ušklíbla se, přestala mým směrem házet předměty a špitla hromovým hlasem ,,TO JE DOBRÝ", aby po chvíli opět semkla brvy a metla piano, ale i tak. Je to hrdina jako Neckář, když v Šíleně smutné roztlemil Zombáčkovou.

No ne, já nemůžu. V rámci férovosti nenahazuji hodnocení, protože jsem se nedostal za Havanu, ale blbě mi z toho je jako kdybych vychlastal desetilitrový kbelík Cuba Libre smíchaných s močítem, to celé prokvedlané Fidelovou jemně zamřelou stehenní kostí. Na až takové píčárny jsem asi trošičku starý.

Po delší době jsem se vrátil k ,,retardovanému Federerovi" a sorry jako, dobrý. Tak určitě. Že. Spolu s tlupou anglických vyhnilozubců nemohu než obdivovat jeho dechberoucí schopnost improvizace a nebetyčný dar slovně vymrdat s libovolným extraktem lidské blbosti. Kdyby se uráčil prokandidovat do dolní komory naší Posranecké sněmovny, sleduji noční záznamy bez hnití brvou. Hnutí. Spíše hnutí. To by Kalous strhnul bar. Post scriptum: je to pecička a vůbec se nenechte zmást tím, že mi alchac čůrá proti větrům!