kulyk

Generálmajor Sovětských vzdušných sil Alexej Leonov (Jevgenij Mironov) měl svůj další let podstoupit na palubě Sojuzu 11. Při předstartovní prohlídce byl u jednoho z členů posádky, Valerije Kubasova, na rentgenovém snímku zjištěn stín na plicích. I přes Leonovův nesouhlas nebyl vyměněn jen on, ale posádka celá. Náhradníci Dobrovolskij, Volkov a Pacajev se při přistání udusili vinou technické závady. Alexej se však do vesmíru přesto vydal opět v roce 1975, a to jako člen prvního americko - sovětského experimentu Apollo - Sojuz.

Sergej Koroljov (Vladimir Ilin), zásadní tvůrce sovětského raketového programu, zemřel rok po letu Voschodu 2. Za příčinu je označována rakovina, na jeho zdravotním stavu se však dlouhodobě podepsal pobyt v gulagu, kam byl odsouzen za stalinských čistek.

Plukovník Pavel Běljajev (Konstantin Chabenskij) zemřel pouhých pět let po přistání Voschodu 2, ve 44 letech, na následky nepovedené operace žaludečních vředů.

Byť se Eddie Edwards (Taron Egerton) ve filmu o ženy nezajímá, jeho popularita po OH v Calgary mu pomohla i v seznámení s jeho budoucí chotí v době, kdy pracoval jako rozhlasový reportér. Má s ní dvě dcery. Jejich partnerství skončilo po třinácti letech rozvodem, který Edwardse prakticky zruinoval. Když před osmnácti lety prodával práva na film o svém životě, obdržel 180 000 liber. Sám uvedl, že nyní má konto v bance pouhých 5 000 liber a z úspěchu filmu již nemůže nijak finančně profitovat, pouze zvýšením zájmu o svou osobu.

Skutečný Eddie Edwards (Taron Egerton) si v průběhu své kariéry při skocích (a především při dopadech) nepočínal vždy tak bezbolestně jako ve filmu. Kromě řady zlomenin prstů, žeber či končetin měl i nalomený obratel, puklou čelist a (dokonce dvakrát) prasklou lebku.

V roce 1989 při vyjednávání zástupců Občanského fóra s předsedou tehdejší federální vlády, Ladislavem Adamcem, Václav Havel chybně představil svého budoucího nástupce na postu prezidenta republiky, Václava Klause, jako Václava Volfa (Wolfa).

Jistě není bez zajímavosti, že sám Jan Hrušínský si na motorku sedl jen tehdy, když stála v poklidu a bez hnutí. O svezení na "splašených trubkách bez brzd, osazených motorem o obsahu 500 kubických centimetrů", zájem neprojevil.

Jan Hrušínský neměl při natáčení scén z plochodrážního oválu v Praze na Markétě žádného stálého dubléra, zaskakoval za něj ten, koho pan Kasper zrovna vybral. Vzhledem k přítomnosti filmařů měly tehdejší tréninky nadprůměrnou, ba údajně až stoprocentní účast závodníků.

V jedné z úvodních scén předává věnce a poháry vítězům sám Antonín Kasper starší, tehdejší trenér Rudé Hvězdy Praha a mimojiné vítěz závodu o Zlatou Přilbu z roku 1963, stříbrný medailista z MS družstev a první český profesionál, závodící v Anglii.