kulyk

Dva - tři frky bez záruky, nejotravnější geront pod sluncem a dvojka rachitických brášků bez charismátka. Potenciál ku využití by byl, ovšem Matthlal Hovene se předčasně sebeuspokojil u prachsprostých náznaků. Sestřenka mohla oblažit oko šmírákovo alespoň kouskem masa, závod ve sprintu - rentiér versus chcíplotina - šel dotáhnout více, bubačisko s ocelovým plátem v šešuli mohl předvést podstatně zběsilejší drajv, ten dědek nemusel být takový čůrák....tři prdele popravených nadějí. A měla-li poslední hláška filmu vyznít komicky, nepovedlo se. Vyšel z ní patetický canc, naškrábaný na nejedné stránce anglofilní literatůry. Chcete-li však spatřit bijáček, v němž budete nakonec s černočerným mávátkem v ruce fandit šouravým mrtvolám proti bandě otravů, jen do toho.

Angličan ze zoufalství přefikne kde co. Jistou vtipnost připouštím, Džounsovou bych však nepřipustil ani s Bordeauxskou dogou. Punktum. I ba ne, vlastně. Jedna z nejlepších filmových bitek!!! Řežba jako na jatkách při nuceném výseku.

Jsa opět posednut touhou diverzifikovat, sázím čtvero pentagramů. Ne že bych si z toho zrovna vypustil měchýř (tak většinou čtyřku poznám, pět hvězd značí, že jsem si i chámovody protáhnul), ale v porovnání s tím, jak moc se mi do filmu nechtělo, neboť strach ze zklamání brzdil mé nenechavé stahovací prsty po řadu měsíců, je výsledek výborný. Proto mírně nadsazuji, no. Akční to je, analytická část mozku neřičí permanentně na poplach, klitorisem, abych si z Rennera ublinknul, vybaven nejsem. Bohužel.

Německé dálnice jsou nejnebezpečnější místo na světě. Vzdáleně se k nim může rovnat pouze village jménem Midsomer. Turecký zběh, skřet Símír, čistí toto peklo od oktávek a felícií. Protože naplnil povinnou multirasovou kvótu, zbylo místo i pro bezpohlavního blbečka, v jehož obsazení se již vystřídalo několik nácíčků. Debilita na n-tou, jejíž záludnost spočívá i v tom, že některé z prvních dílů bylo možno označit za téměř povedené....

Já bych to zvedal, rval hodnocení nahoru, podržel jej jako Atlas zemegulu, ale příšernost, kterou ztvárnil nešťastník se jménem Juřička, ta děsivá postava, onen kulturista amatér, hyperufňukaný koňofil a všeobecně vzato nesnesitelný idiot, mi to nedovolí. Jo a ještě mě drtil ten zmatený a poněkud impulsivní pán, co hrál Jardovi Hajzlíkovi fotra. Jméno se mi hledat nechce, pouze přiznávám, že mít toto za otce, dobrovolně se hned po narození běžím přeměnit v humus. Ovšem hudba k seriálu patří mezi nejlepší počiny, které jsem měl v tomto ohledu tu smůlu vyslechnout. Sám seriál se snažil udržet politickou angažovanost v rozumných mantinelech, pročež i dnes může svobodně bloumat po televizních kanálech, aniž by se mi otevírala kunda v kapse. Nebo jak se to říká.....kudla v kase. Tak nějak. ---- Ále, za desátý díl čtvrtá. Zase mám knedlík v krku. Jsem prostě holka, no.

Nuže - pěkné to je! I v nastupující generaci máme přecitlivělé, byť poněkud jednodušší jedince! Vy malověrní, kteří ženete Míču k tomu, aby si splašil na přiložení ku spánku i něco jiného, než umělohmotnou devítku na antiperle, považte, jak by se Vám asi tak podařilo ztvárnit srdceryvné drama v pěti letech. Nic moc, co? Tak co Míčánka trápíte, vždyť tam někde se momentálně mentálně motá, matla mamimčin, miloučký Mičulka. A holčinu Sauerojc tu pomlouváte. Pro Boha proč? Vždyť je krásná, nadaná a horními zoubky by mohla obřezávat chlapce, doposud nepevné...ve víře. Mičko, kluku jeden hololebý, netrap se a toč dále! Na Jedlička open festivalu budeš stoprobrko i oceněn.

Snižuji o hvězdu, protože jsem pro odhalení pointy musel absolvovat celovečerní wikiuniverztiu, abych zjistil co je: masturbace, honění, nezákonnost, prdel a menstruace. Již jsem si to načetl a stydím se, že jsem člověkem!!!

Brbly brbly brbly Redmayne, brblynky brblík rozpočet, chrrr flus pointa.... a mohl bych vybreptat i o něco více aspektů, které mě na černomoru kakánkovaly. Ale budu pozitivní jako Mercuryovic Freddík šest neděl po klíčové anální penetraci. Atmoška, z níž čiší smrad rozkládajících se těl, vytéká hemoglobinem zbarvená tekutina a v níž pekelné bubny duní skoro tak nahlas, jako tupé hlavičky biblofilů po polaskání turčíkovým palcátem.

Taky jste prvního cucáka získali na drakokačerech za ječivého zvuku Davidových poupat? Když Vám uvědomělý říďa, tchán Oblastního tajemníka a důvěrník STB sděloval, že není moudré mlátit na pěstitelkách Nejedlého lopatou do hlavy jenom proto, že je jeho matka též členem učitelského sboru, sladilo Vám sliny na patře umně skryté Pedro? Nachytala Vás mamina ve chvíli, kdy jste se poukoušeli dederónského gumového indoše připustit se sestřenčinou tuzexovou bárbínou? Chybí Vám jovo, POMpela, broňa, céčka, milde-sortky a selectky, bastosky či stařenky bez filtru? Pragovka, Liaz, Jawa, igráčci a igelitový hajzlpapír? Tak si to občas pusťte, nostalgii se meze nekladou. Takhle nějak se cítily naše babči, když z rádia zahrála řízná Moravanka.

Ale jo. Kdejaký pičoidní nápad nadchl můj vkus i v minulosti, proč by mluvící plyšový rosomák měl být výjimkou, že. Frky se urodily v množství snesitelném. Ovšem několik negativ sundavá mou (jindy extrémně štědrou, jak vědí i mladistvé romské posluchačky školy ulice z centra naší metropole) ruku z hvězdného sypače a ponechává resultát ve znění: tripl! Naprosto zbytečné červenoknižní kreace jsou důvodem jedním, fakt, že Míla Kundis mi vůbec nepřišla dostatečně erektivní, tím druhým. Šmarjá panno, působila na mě jako Brežněv s kozama a bazerovkou. Ta dylinka, kterou prznil plyšoidek svou buclatou pacičkou, stála za hřích podstatně více...