Fridecka

Velmi pravdivý a uvěřitelný příběh, v němž je mimo jiné polemizována léčba deprese. Vyvstane otázka: jsem to ještě já nebo jsou to léky? Je zde vidět jak se život po léčbě antipresivy změní, po opakujících se bouřích emocí ubíjejících člověka i jeho okolí nastane klid, člověk je za ochrannou zdí léků a najednu je schopen žít a pracovat, bolest odezní, zjitřené emoce se otupí. Ale je to ještě ten samý člověk? ...A přežil by to bez léků? A nebo...Jsem šťastný/á? S léky či bez nich?..

Nádherné historické drama založené především na hereckých výkonech Keiry Kneightley a Ralpha Fiennese. Dosud v žádném filmu se mi Keira nelíbila jako v tomto snímku, bravurně zahraný nespočet emocí. Spatřuji zde sebevědomou ženu, která se snaží být šťastná. Ale v mantinelech daných dobou a ledově chladným manżelem to jde jen velmi ztěží. Ralph Fiennes je zde uchvacující, uhrančivě chladný, jistým způsobem omezený a jediný projev citu, který jsem letmo zaregistrovala byl snad jen záškub ve tváři a lesk v oku, když manżelce sdělil jaké má možnosti a co se týče ďětí nemá na výběr. Z globálního pohledu velmi smutný a svázaný život krásné, inteligentní a společenské ženy živořící po boku citově chladného muže.

Dílo šokujícím způsobem zachycuje, co může plodit vyčlenění ze společnosti spojené s osamělostí a zakomplexovaností, když se spojí s čirou nenávistí, hloupostí a omezeností. Zpočátku se vám jeví dyslektička jako sympatická, máte s ní soucit. K druhé postavě také můžete pocítit jisté sympatie pro její nekonformnost, jistou spontánnost, ikdyž s náznakem intrikánství. A pak nastane šok, kdy spatříte jak tyto dvě doposud prakticky kladné "postavičky" začnou zcela chladnokrevně vraždit pro ně nepřátelské a nenáviděné vzdělané lidi z vyšší vrstvy. A zde je myslím zřetelně vidět paralela s lidmi dnešní "moderní" společnosti, viz. např. vraždící z kolektivu nějakým způsobem vyčlenení středoškoláci plní ničím nebržděné nenávisti, tzv. deprivanti.

Vzhledem k tématu jsem se tomuto filmu dlouho vyhýbala, ale byla jsem příjemně překvapená, že ačkoliv to byl film z boxerského prostředí, tak v něm o box "zase až tak nešlo". Box zde byl v podstatě jen jako doprovodný prvek silného příběhu člověka bojujícího za svůj život, za svou rodinu a své štěstí. A protože mu nechybí pevná vůle a odhodlání, tak dosáhne pro okolí na první pohled nedosažitelné mety . Russel Crowe zde podal opět excelentní výkon ( vidím trochu paralelu mezi postavou Johna Nashe v Čisté duši s jeho nezlomnou vůlí a současnou podporou milující ženy).

Vše co bych ve filmu hledala v jednom - silný příběh s poselstvím, jedinečné vÿtvarné zpracování, emocionálně silný zážitek, paralely s dnešním stavem světa, téma ekologie, láska ve všech podobách,..a dalo by se pokračovat. Skoro si myslím, že zde jsem našla mnohonásobně více než jsem čekala ve více filmech. Zatím mám toto dílo na topu oblíbených filmů a nečekám, že by brzy přišel někdo s něčím lepším, snad Cameron?

Komplikovaný vztah otce a syna v tak vzácném provedení, vylíčený jako ta nejkrásnější pohádka s nejrůznějšími pohádkovými postavami a nečekanými zážitky. Otec, který prožil díky své fantazii dobrodružný a bohatý život, který se snažil zprostředkovat i svým blízkým a nakonec se to podařilo právě u syna.

Obdivuhodné je zejména výtvarné ztvárnění příběhu dle dnešních možností. Příběh sám nic nového nepřináší. Ale já jsem si z kina odnesla nevšední zážitek z fantazie Tima Burtona. A je opravdu nutné vidět 3D verzi, pokud si to opravdu chcete užít jako účastníci nevídané podívané ve fantastickém světě, kde platí zvláštní pravidla a významy. Johny Depp pak svým výkonem dílu přidává o hvězdičku navíc.

Silný příběh, nezapomenutelně ztvárněný gesty, mimikou, pohledy, hrou světel, krásnými exteriéry. Příběh je dráždivý a smutný zároveň, plyne vzrušujícím zůsobem, ale jinak mi připadá hodně nereálný. Hlavně se zdá být nereálná ta sexuální a citová zralost patnáctileté holčičky především v tehdejší době. To však nic neubírá na kvalitě filmu.

Na první pohled velmi pomalu se rozvíjející děj filmu o tom jak utajovaná rodinná historie ovlivňuje současné životy jejích členů. Celý příběh protíná rodící se silné citové pouto jednoho z bratrů k velmi bystré dívce. Celé dílko působí křehce a jemně, tvůrci filmu jakoby si jen lehounce pohráli s pocity hlavních hrdinů, jen tak po povrchu, jako když foukne do peříčka..žádné hloubkové studie charakterů a o to, myslím, šlo.

Nádherné obrazy, hudba, depresivní atmosféra! Film je působivý především díky obrazovému zpracování a perfektnímu projevu Karla Rodena. Vše je syrové, studené, zimní...Nikdo není šťastný, každý po svém prožívá a řeší své utrpení.