Fridecka

Velmi průměrně zpracované otřepané téma. Herecký výkon Ashtona Kutchera filmu hodně ubližuje. Kde jsou proboha emoce? Jen jejich hodně slabý odvar a neskutečně vulgární a toporné sexuální scény. Pořád jsem čekala, kdy už něco, něco přijde..nuda, nuda a navíc povrchní a plytké.

Rozhodně nic pro slabé povahy a hlavně "konzumenty". Uvidíte naši krásnou planetu jak jste ji možná neviděli v souvislostech trochu širších než je vám možná příjemné. Snad si i začnete uvědomovat, že je to zatím naše jediná "loď" a že ji ničíme ostatním souputníkům, kteří za nic nemohou. Zjistíme, že existovaly krásné a potřebné věci, které už se nikdy nevrátí, že některé věci začínají také mizet a věci, které by šlo ještě změnou postoje a chování, bez lidské krátkozrakosti zastavit. Dokument je poměrně dlouhý, ale jsem si jista, že nespočet souvislostí se nevešlo. Po celou dobu budete mít možná dojem, że už nelze nic dělat, že jsme všichni vevleku událostí a pokroku, ale ke konci filmu přijde naděje, że něco se dělat dá a někde na planetě to dokonce funguje. Velmi mě potěšil dabing Zdeňka Svěráka a hudba evokujïcí domov, sounáležitost. Mistrovské dílo, které by měli vidět všichni inteligentní lidé na planetě.

Jako prvotní zážitek z filmu se mi vybaví uhrančivá hudba plynoucí jako hodiny v životě, hudba, která jakoby udává tempo filmu a běh času v tom jedinečném dni těchto žen. A jako následující pozitivní zážitek byl herecký výkon Nicole Kidman, která ač nalíčena a vzhledově změněna k obraz skutečné Virginie Woolfové, propůjčila své Virginii právě oči, které se nalíčit nedají, bylo v nich to utrpení i odhodlání, nakonec i odevzdání se svému rozhodnutí. Poeticky a s citem tu máme možnost nahlédnout do pekla a hlubokého utrpení duševní nemoci, potažmo deprese, lehce se dotknout stavu, kdy clověk zvažuje suicidium jako jediné možné východisko. Knižní předlohu jsem četla a filmovému zpracování nemám co vytknout, naopak mi umožnilo vidět toto dílo v jiné dimenzi.

Bylo, nebylo, potkali se dva lidé, muž a žena, oba s jizvami na duši. Jizvy zdály se mít místy hloubku propasti, našli však cestu k sobě a vzájemně si pomohli a začali si důvěřovat natolik, že se vydali na společnou cestu. Ve filmu je znát naděje, ačkoliv mají za sebou utrpení, která je mohla zahubit, spolu mouhou přežít a dokonce začít opravdu žít.

Příběh osamělého muže, který je spokojený ve své staromládenecé samotě. A v podstatě z donucení a velmi nerad se vydává pátrat po svém synovi a přitom musí absolvovat setkání s bývalými milenkami, setkání velmi rozmanitá a někdy hodně úsměvná. Starý mládenec nakonec zjistí, že ta osamělost není až tak zábavná a že hledání syna mu nastavilo jakési zrcadlo jeho navenek spokojenému životu, o čemž myslím svědčí v závěru jeho zarputilost s jakou by rád svého syna poznal. Skvělý herecký výkon Billa Murraye není nutno komentovat.

Velmi příjemná a laskavá romantická komedie s pohádkovým koncem. Nečekejte žádné vztahové zákeřnosti, ikdyž úskalí ano, ale v humorné poloze. Bridget jako single ve zralém věku, s okouzlujícím nadhledem a humorem. Zamilovává se do nesprávného muže a nakonec nachází lásku svého života, někoho, kdo ji miluje právě takovou jaká je a to si přejeme snad všichni:-) Z filmu je cítit laskavost a optimismus a fakt, že život v koci není tak zlý a i "ošklivě" se cítící single jednou najde muže svých snů.

Film jsem viděla potřetí a potřetí jsem marně hledala nějakou vášeň. Očekávala jsem vášnivé city mužů k ženám. Ale byla tam jen vášeň neklidného samorosta k přírodě a planetě, který zjevně po nějaké vášni či hlubším citu k ženě netouží, nechce žít běžný život a konec si mi zdál tak trochu karmickým vyústěním předchozích činů. A hlavně film je nadměrně dějově roztahaný. Průměrný filmový zážitek, další pokus už asi nebude.

Překvapil mě strhující až šokující úvod filmu, s napětím jsem čekala co se ještě hrozného asi stane. Po relativně klidném období se objevil psychicky nemocný muž pronásledující svou domněle milovanou oběť. Na chvíli jsem i podlehla dojmu, že, že jde o nějakou Craigovu paranoiu, halucinaci. Ale o nic takového nešlo. Závěrečné scény byly opět nervy drásající. Filmovému zpracování bych vytknula snad jen těžko uvěřitelnou závěrečnou scénu, kdy představitelka hlavní ženské role leží v tak velké kaluži krve a po tak vážném poranění, že by to v realitě jen stěží přežila...Jinak je film protkaný myšlenkou jak náš život a osud ovlivňují maličkosti a zdánlivě nepodstatné věci.

Pochmurný příběh o dětství a dospívání na periferii. Líbí se mi velmi poetické a citlivé zpracování nesčetných sdělení prostřednictvím propracovaných filmových obrazů. Knižní předlohu jsm bohužel nečetla, ale po shlédnutí filmu se na knihu doslova těším. Velice mně zaujala stylizace hlavní hrdinky do chlapeckého vzhledu a jejího protějšku v incestním vztahu zase do dívčího" looku", což v konečném dojmu působí spíše opačně, tj. Charlotte Gainsbourg je velmi ženská, tedy spíše dívčí a její bratr mužný.

Srdeční záležitost, jednoznačně. Prostředí běžeckých závodů, síla vůle, touha zvítězit a hlavně radost z běhání, osloví zejména lidičky s běžeckým srdcem. Příběh spíše pohádkový, málo uvěřitelný. Pustá a rozlehlá jihoafrická krajina přímo vybízí k dlouhým osamělým běhům. Po shlédnutí máte chuť také vyběhnout a už se nezastavit, tedy pokud máte již zmíněné běžecké srdíčko...