Fridecka

Nemohu si pomoci, ale tahle romantická komedie, typicky americká, místy velmi prvoplánová a přeslazená, má své kouzlo, které působí jako balzám na unavenou a každodenními starostmi zkoušenou dušičku. Asi nejspíš osloví jen ty, kterým je v námětu něco blízkého.

Působivá sonda do zdánlivě spořádaných źivotů dobře sociálně situovaných lidí. Lidé, na první pohled slušně situovaní , nenápadní, které odhalí až křivé nařčení platonicky zamilované dívky s rysy až psychické poruchy. Muž, lékař, úspěšný, oblíbený, na první pohled morálně bezúhonný..až nyní vyjde najevo jeho povrchnost, necitelnost, se kterou saje city jako upír. Na druhé straně žena, na první pohled šťastná, "spokojená bez mužů", plně celý život oddaná jednomu muži, která miluje příliš. A pak tady je smutný, osamělý, "bezvýznamný" muž, na kterého "zbyl" jen postižený syn. Opět tragédie života v těch nejjasnějších barvách. Žádná nevinnost, všichni jsou vinni a zdánlivě nevinní ubližují až se tají dech.

Oči jsem opravdu nedokázala odtrhnout jak bylo na popisce dvd uvedeno. Postupně gradující strhující děj se stupňujícím se šílenstvím nadané, ale prespříliš křehké baleríny. Výkon Natalie Portman byl ohromující, dechberoucí, možná více než celý film. Děj ač strhující, působí tak nějak prvoplánově přímočaře, něco jakoby tomu ještě chybělo. Ale podívaná to je velmi působivá.

Neviděla jsem ještě americký remake, ale ve francouzštině je to silný příběh s koncem jaký si přejeme, ikdyž jde přes mrtvoly... Nedojde na spravedlnost, ale dva "slabí malí lidé" dokážou na čí straně je Bůh. Houževnatost muže, jehož dosavadní život se náhle ocitně v ruinách, vytrvá až do konce a i proti vůli své lásky život vrátí opět tam, kam patří, ikdyž se občas něco zvrtne a někdo přitom zemře. Neřekla bych, že se tu plýtvá emocemi, je to napínavá krimi, která občas vžene slzy do očí.

Hořko-smutný a komický pohled na rodiče tápající ve vztahu a výchově dospívající dcery s "vlastními názory". Názory sdělené mlčky, s němým úžasem. Ona dívka mluví velmi málo, mluví převážně tím výrazem v udivených očích. Sama se snaží vyznat ve světě dospělých a zjišťuje, že sami dospělí, potažmo její rodiče i ve svém svěku stále ještě tápou. Celý film má zvláštní volnomyšlenkářskou atmosféru doby, ze které pochází, doby, kterou autenticky zachycují zpívané písničky z konkurzu. Tento film je důkazem, že i v malém formátu, pokud to někdo opravdu umí, se dá ztvárnit plno charakterů a atmosféra či nostalgie určité doby.

Nejedná se o svatební romantickou komedii, ale spíše netradiční drama s prvky romantické komedie. Životní nepříjemnosti a traumata jsou tu sdělována s humorem a nadsázkou, ale občas při tom může jednoho až píchnout u srdce. Děj i závěr jde mimo klasický scénař. Doprovodné melodie skupiny Abba vás nenechají na pochybách, že život má smysl brát s lehkostí ikdyž jde o sebetěžší trable. Stejně ûsměvný a elegantní je závěr filmu v duchu hesla "don't worry be happy "ať už jste jakkoli zvláštní.

Oproti prvnímu dílu vtipnější a drsnější sceny. Dvojka příjemně prekvapila i přesto, že se od ní většinou očekává slabší odvar jedničky a mě tedy rozhodné nezklamala. Vše se odehrávalo v podobném duchu, ikdyž Bridget trochu pokročila co se vztahů týče, ale zůstala dál tou roztomile neohrabanou holkou s nadváhou a spoustou komplexů a rozhodně se nechystá "dospět" a vzít rozum do hrsti.

Romantická komedie hezky po francouzsku jak má být, netradiční scénář. Po těch kvantech romantických komedií z americké produkce působí jako závan svěžího čerstvého vzduchu, nečekané, místy až bizarní scény s jemným humorem, snivé pohledy Vanessy Paradis...Romantika,která má styl a nadhled a rozhodně neurazí, nečekejte žádnou tuctovku.

Ve filmu je zpracované již známé téma úmrtí dítětě s následnou reakcí a vyrovnáváním se rodičů s touto tragickou událostí. Zachycuje proces truchlení a metody jak se s takovou situací vyrovnat a nezešílet. Pro lidi bez starostí jednorázová depresivní podívaná, pro lidi, kteří už něco takového rázu zažili citlivé vyobrazení všech možných pocitů, téma odcizení partnerů, obviňování, přehnaných reakcí, nakonec uvědomění si vlastních obranných reakcí umožňujícíh přežití a smíření se se situací. Východisko a zakončení se jeví být neradostné, ale snad životaschopné.

Bouře venku, bouře v dušïch, něco přinese, něco odnese, ale každopádně nic už nebude tak jako před ní. Mladí lidé ochutnávající život a dospělí hledající ztracenou jiskru ve svých již strnulých životech, absurdita volné lásky jako módní vlny. Ledová bouře jako úchvatná kulisa životních mezníků i běžných událostí v životě několika lidí.