Rufete

"4 girls. 3 days. 2 cities. 1 chance." Komentář může obsahovat spoilery. Docela dost jsem se bavil, sice je tady neskutečně mnoho chyb, hloupých záběrů, nesrovnalostí a zmatků všude kolem, ale všechno vynahrazují čtyři výtečné příběhy. A jelikož jsem nečekal tak super zábavu, tak překvapím i sám sebe a dám vysoké hodnocení. Je teda ale velká škoda, že to prostě není ono, chybělo jen lepší zpracování a pevnější spojitost příběhů. Ale to je všechno, co můžu vytknout, jednotlivé příběhy jsou na vrcholné úrovni. U prvního jsem se ještě jaksi rozkoukával, ale Shannon byla tak krásná a smutná, že mi trhala srdce každou další scénou. U druhé části s Cassandrou jsem se dokonale bavil, mohla za to její vlastní "inteligence", Larry z letadla a zamilovaný zrzek, u kterého doteď nechápu, jak mohl takovou kočku sbalit jen díky internetu. Třetí příběh poněkud slabší oproti ostatním, ale zase tady byla slušná dávka humoru při potyčkách Kerrys s vlastní rodinou. A poslední příběh (celou dobu jsem se těšil jen na Emmu) dal korunu nečekaně dobrému filmu. Joanne vypadá v prádle dost dobře a kupodivu i v uniformě prodavačky. Já chápu, že mnoho filmových nadšenců už vidělo lepší filmy natočené tímto stylem, ale pro mě je tohle naprostý unikát. A proto dokážu odpustit pár nesrovnalostí a kochat se famózním zážitkem. Takhle málo chybělo k dokonalosti. A královnou tohohle filmu volím... Shannon.

"Let's never come here again because it would never be as much fun." Komentář může obsahovat spoilery. Na to, že jsem slyšel chválu ze všech stran (dokonce i v jiných filmech se zmiňovali o tomto), tak jsem docela dost zklamán. Nechápu, na čem si režisérka postavila jméno, ale tohle to určitě nebylo. Ve filmu vlastně o nic nejde, ukazuje nudný život a nějaké povyražení do japonských klubů a na sushi to asi nezmění. Začátek filmu ještě docela šel, když se pan herec věnoval reklamě na whiskey, nebo když se Scarlett promenádovala po pokoji jen ve spodním prádle. Po delší době jsem viděl Annu a ta mě docela potěšila. Jenže byla v příběhu tak zbytečná, jak to jen šlo, stejně jako manžel fotograf a ostatní. Význam filmu je pro mě stále ukrytý, možná ztracen v překladu, možná ani žádný není.

"Okay, I know you're thinking, "What is this? Kid spends a few days in the hospital and all his problems are cured?" But I'm not. I know I'm not. I can tell this is just the beginning. I still need to face my homework, my school, my friends. My dad. But the difference between today and last Saturday is that for the first time in a while, I can look forward to the things I want to do in my life. Bike, eat, drink, talk. Ride the subway, read, read maps. Make maps, make art. Finish the Gates application. Tell my dad not to stress about it. Hug my mom. Kiss my little sister. Kiss my dad. Make out with Noelle. Make out with her more. Take her on a picnic. See a movie with her. See a movie with Aaron. Heck, see a movie with Nia. Have a party. Tell people my story. Volunteer at 3 North. Help people like Bobby. Like Muqtada. Like me. Draw more. Draw a person. Draw a naked person. Draw Noelle naked. Run, travel, swim, skip. Yeah, I know it's lame, but, whatever. Skip anyway. Breathe... Live." Komentář může obsahovat spoilery. Líbilo se mi to, zvlášť druhé zhlédnutí, které přišlo po několika letech. Hlavní herec sice hraje jako poleno, ale role mu celkem sedne. Takový obyčejný, ničím zvláštní kluk. Emma je na trochu jiné úrovni, ta se mi líbila moc a dala mi impulz ke zhlédnutí dalších jejích filmů. No a pan Galifiacosi se mi ukázal jako nejsilnější článek. Jeho postava měla nejzajímavější příběh. Líbí se mi, že se film nesnaží divákovi nacpat pod nos všechny problémy všech pacientů (zmíní se jen tak naoko, nedozvíme se ani to, proč je tam zavřená Noelle), jen nenásilným způsobem upozorňuje na to, že každý může zažít pocit úzkosti a každý v jiné míře. Stavy, kterými trpí hlavní postava, mívám občas taky. Stresuji se v podstatě ze zbytečností a neohlížím se na to, že milióny lidí jsou na tom hůř než já. No, v blázinci jsou super lidi: Mustafa (nebo jak to bylo), Šalamoun, už zmínění Noelle a pan Galifianěco a další. Tohle téma se mi dost líbí a tenhle film ho zpracoval na jedničku. Nevím proč, ale tričko s nápisem "I Hate Boys", které měla Noelle na sobě, se mi hrozně líbilo.

"Three years ago... a high school teacher got obsessed with a female student... He went psycho! He's been in a maximum security prison until three days ago." Komentář může obsahovat spoilery. Zas tak moc se "panu učiteli" nemůžeme divit, protože postava, kterou Brittany hrála, byla luxusní. Od začátku jsme viděli, jak je krásná (a to teda jakože fakt hodně dost), z rozhovorů s přítelem zjistili, že je to dobrá partnerka a z debat s kámoškami, že je hrozně moc hodná. Není se potom čemu divit, že učiteli rupne v bedně. Od filmu jsem nic neočekával, jen jsem chtěl po dlouhé době vidět Brittany. To se mi splnilo + jsem dostal bonus v podobě Idrise Elby (opět si říkám, proč si můžeme dávat do oblíbených tak málo herců). Idris Elba je velikán a jeho policajt byl jeden z nejlepších, jaké jsem viděl, rozhodně nejlepší z hororových filmů a možná i něco navíc. Film táhl hlavně on. Mimoto se mi docela líbil kluk, kterému pan učitel zabil přítelkyni. Chudák kluk, soucítil jsem s ním... A to je tak všechno, co můžu vychválit. Nebudu tady vypisovat, co všechno bylo špatně, zase bych psal do dvou do rána a pak zaspal.

"Olaf, what do you doing?" - "I'm not eating cake." Je to sice hodně krátké, ale fanoušek prvního filmu v tom najde spoustu zábavy. Tvůrci sáhli na jistotu a zopakovali opět dokonale charaktery jednotlivých postav, ani na jednu nezapomněli. A do party přibyli malí rozkošní sněhuláčci. Při tvorbě vtipů se tvůrci drželi vyjetých kolejí a zopakovali houpačku, převáženou loďku i skákání na gauči. Elsa s Annou vypadaly opět krásně, moje nejmilejší princezny. Ač nejsem dítě, tak jsem z téhle kraťoučké pohádky měl velkou radost. A závěrečná scéna s Hansem byla boží.

"Don't open it." Kdo zná Nolanův Doodlebug, tak se mu tohle bude taky líbit. Závěrečné odhalení možná nebude tak dechberoucí, přesto působivé. V Rusku zřejmě stačí dát vězně na celu a pokud se pokusí uprchnout, zavřít ho do krabičky od sirek - fascinující. Líbilo by se mi zpracování ve větším rozsahu, tohle bylo moc narychlo, ale přesto to zabralo.

"Who says we're not rich? Being rich is not about how much you have, but how much you give." Je to krásné a ani mi nepřijde, že je to hrané na city. Prostě je třeba poukázat na to, že mezi námi existují dobří lidé a je třeba si jich vážit a přidat se k nim. Jak napovídá zmíněný citát, bohatství je o umění rozdávat a pokud vám to přinese radost, je to to nejlepší, co může být. V této době si našich blízkých nevážíme, třeba ani nevíme, co všechno pro nás dělají. A je to špatně. Musíme spolu mluvit a sdílet podobně šťastné okamžiky, jako otec a syn v obleku klauna.

"Almost everything - all external expectations, all pride, all fear of embarrassment or failure - these things just fall away in the face of death, leaving only what is truly important." Geniální. Když umíráte, zjistíte, že opadnou běžné každodenní starosti a zůstane jen to důležité. Tenhle film si rád pouštím, avšak v jeho správném pořadí, protože mi to dává smysl. Nicméně opačný chod má taky něco do sebe a tím, že byl film takto prezentován, si jistě získal uznání. Výborná práce s kamerou a herci ten jeden záběr zvládli s přehledem. Co byste udělali vy, kdyby vám zbývalo posledních pár minut života?

"Who's out there?" Chudinka se tak pilně učila, dokonce měla naplánované rande a pak ji někdo bez udání důvodu zabije. Herečka otřesná, příběh nulový. A když už to vypadalo, že se začíná budovat atmosféra, tak začaly titulky. Větší koninu jsem dlouho neviděl. Ovšem proměna zubního kartáčku v baseballku je vskutku zázračná.

"Excuse me, Mrs. Can you please help? There's been a terrible accident! My friend's in the middle of the road bleeding to death! Can I please use your telephone for an ambulance?" Komentář může obsahovat spoilery. Nějakou dobu trvalo, než jsem se přizpůsobil filmovému tempu a provedení, protože je to šíleně zpracované (scény, hlasy, posloupnost, no prostě všechno). Proto asi bude lepší, když se k Mechanickému pomeranči ještě někdy vrátím. Tenhle film je hodně kontroverzní, což dokazuje zakázání promítání na mnoho let a spousta scén (zejména v první půlhodině). S odstupem si uvědomuji, jak je to geniální, ale stále mám jisté mezery v chápání celku. Nejsem si jist, zda Alexe onen spisovatel na konci poznal, zda Alex vyléčení předstíral, zda to má na vůbec něco upozornit. Ale fascinovaly mě dialogy a to tyto: dialog mezi Alexem a nějakým mluvčím s mládeží u Alexe doma, dialog mezi Alexem a policistou při Alexově přijímání do věznice a úplně závěrečný dialog mezi Alexem a ministrem. Geniálně zahráno a zvýšené hlasy a přízvuk tomu dodaly korunu. Singin' in the Rain už mi nikdy nebude znít vánočně a pěkně, vždycky si představím scénu ve spisovatelově domě, kdy je spisovatel mlácen a jeho žena znásilňována. Úžasná scéna, větší šílenost těžko pohledat. Pana Kubricka jsem zatím nedocenil (taky jsem toho od něj moc neviděl), ale věřím, že to přijde. Prozatím můžu jen vychválit do nebes hlavního herce, který předvedl výjimečný projev. A teď si jdu pustit Ludwiga vana, protože já můžu.