Hrozné!! Je neuvěřitelné, že v této normalizační hloupé ódě na zmrzačené zemědělství hrají herci, kteří před několika roky hráli ve filmech českého zázraku nové vlny 60tých let...
Tímto filmem se Fellini loučí se svým učitelem Rossellinim, protože překračuje rámec realistického pojetí.
V příbězích chudých lidí se již neukazuje pouze bída , ale i přesažné symbolické motivy kráčící za horizont pouhého příběhu. To nemohli odpustit marxisté a zarytí obdivovatelé neorealismu. A proto veliký dík mistru pravdivé fabulace.
Blaseovaná snobská společnost, služebnictvo stejně zkažené jako panstvo...Vynikající obraz úpadku celé společnosti , kde frajírek hyne kulkou stejně pošetile jako králík zastřelený znuděným panákem. Restaurace filmu přinesla také na dobu svého vzniku neskutečný zážitek z technické dokonalosti filmu...Bravo, pane Renoire !
Výborný realistický film z okupované Paříže. Snímek má spíše vážnější polohu s dobrým obsazením.
Náhodné setkání slavného malíře / Gabin / s pašerákem /Bourvil/ se vyvine ve spolupráci na pašování vepřového masa pro černý trh ,při které
malíř hledá dobrodružství , poznání charakterů a atmosféru okupované Paříže, kdežto pro pašeráčka je riskantní práce jediným zdrojem obživy. Vše je řízeno nemilosrdným, hrabivým řezníkem / pro Funese zbylo jen pár minut
ve filmu, přesto je nezapomenutelný a jím vytvořený duch lidské bídy a sobectví prostupuje celý film,i když herce nevidíme/. Hapyend závěrečného setkání obou hrdinů mi vůbec nevadil, naopak, vyzněl velice mile po dusných minutách příběhu...
Tak trochu Joycevsky laděný příběh volných asociací trampot mladého dělníka / R.Dhéry/, který lacino přišel
k americkému bouráku. Ocitá se v kufru auta, ve vězení, ale i na ministerské párty / pro ministra obchodu se stává
nepostradaletelným/. Film voní lehkostí a svěžestí,Funes má dobře střiženou dvojroli dvojčat, náměstka v továrně a velitele policejního okrsku / zřejmě trenink na pozdější četníky.../
Skvělé, na malé ploše najdeme dozvuky šedesátých let, kafkovskou panelákovou absurditu a rodící se
normalizační komunální satiru. Na part Menšíka a Svěráka budu dlouho vzpomínat.
Wellsova předloha je ještě syrovější a děsivější, přesto má film své poselství shodné s Wellsovým.
A to varování, že jednou bychom mohli dopadnout stejně jako Marťané, bez srdce a bez Boha.
/pozn.: námětem pro Wellse bylo vybití domorodého obyvatelstva Tasmanie mnohem vyspělejšími /militantně/
anglickými dobyvateli.../
Chci upozornit na hrubou chybu v upoutávce,kde je údaj o tom, že příběh se odehrává během 2.světové války.
Bombardující vzducholodi by v této době působily komicky,navíc uniformy a další realie ukazují,že šlo o stori z první světové války s jasným bohulibým záměrem, pozvednout strádajícím Britům morálku v době letecké války o Anglii,kdy byl tento film natočen.
Moc pěkný povídkový film,kde má jasně navrh moralita povídky Anděla.Síly v tomto filmu napjaly takové osobnosti jako Vojtěch Jasný-režie, Jaroslav Kučera-kamera,Svatopluk Havelka -hudba. V této kombinaci vzniká velice dojemné,lyrické a přitom silné dílo.
Víra, která není zatížena blouděním a pochybnostmi, bolestí a ranami, které si člověk zasazuje sám nebo jsou
mu zasazeny, je vírou zkaženou a falešnou. Temnota ,která k cestě víry nezbytně patří, pomáhá člověku odbourat modly,které ho svádí a vládnou mu.
Skutečná víra je proces , který je stále rozen. A jako každé rození, v bolestech.
A to platí i pro tzv.ateismus, který ke své poctivé víře potřebuje mnohem více odvahy věřit na náhodu,než jakékoliv jiné náboženství na Boží existenci.
Dokument, který zaujal především vynikající ukázkou malířského a sochařského umění vztahujícího se k tématu.
Naopak, nesmělý pokus o rehabilitaci krutovládce pohnutým dětstvím vyzněl nepřesvědčivě.
Adaptace Greenovy knihy není špatná, obvzláště Rowe v podání J.Adamíry byl vydařený. Většímu rozmachu
bránilo provedení díla jako Tv inscenace, zejména závěr byl brán příliš překotně. U Greena se naopak člověk
na konci knihy dobírá zajímavých postřehů.
Velice zdařilá adaptace Zweigovy monografie. Fr.Němec zahrál Fouchého výborně a Háša dobře vystihl
složitost povahy jednoho z největších politických chameleónů a machiavelistů v dějinách.
Film, který se natáčel téměř za asistence okupačních tanků, proto ta chaotičnost a roztržitost filmu, ale právě také proto je tento film tak vypovídající o době svého vzniku. Opětovně se ukázal Schormův negativní náhled na
potenciál dobra v člověku. Tím se hodně blíží filosofii režisérů "spirituálních" filmů jako byli Tarkovskij nebo Bresson.
Jde o velice zdařilou adaptaci Gravesova románu, který si námět vypůjčil od Seutonia. Vše je věrné, až na
vylepšení Claudiova povahového profilu/což už je problém románu/ coby zachránce Říma. Podle Seutonia si se svými předchozími kolegy-císaři příliš nezadal.
Výborný, dnes již téměř zapomenutý film, který vedle Spalovače mrtvol je nejlepším filmem hororového žánru české produkce , jaký jsem viděl . Zdařilá hra světla a stínu, gradované napětí, hluboká myšlenka díla a zejména výborné herecké výkony Vl.Šmerala, L.Skořepové,R.Deyla ml., dělají z této adaptace Gogolovy povídky jeden z vrcholných filmů čtyřicátých let československé kinematografie.
První Bočanův film, kterým tento režiser velice slibně začal svoji karieru. Vybral si námět od svého profesora dějin literatury / M.Kundery/ a to na velice provokativní tema - neustoupit tlaku okolí, které chce jenom jedno - vrátit svého neposlušného intelektuála do svého stáda. Kunderovi se Juráčkův scénář příliš nelíbil pro komediální odlehčení příběhu. Já si myslím, že naopak humor dodal příběhu potřebné koření / např.scénka v hospodě, kde se hlavní hrdina ukrývá před dotěrným psavcem, je velice vydařená/ . Jen škoda, že současná česká literatura dává tak málo námětů oproti šedesátým létům.
Jeden z prvních filmů, kde L.d.Funes má jednu z hlavních rolí. Domnívám se , že je nejvýraznější postavou příběhu o nenapravitelném pytlákovi, kterého pronásleduje obecní četník a to vše pod přímým dohledem starosty. Pytlácké kreace / jedna dokonce za asistence velitele vězení/, závody v rybolovu a scénky neúspěšných snah dopadnout pytláka při činu, výrazně čerpají ze zlaté éry němých grotesek. Opět škoda, že filmy počátku prosazování se Funese do hlavních rolí z konce 50tých let jsou u nás opomíjeny...
Olmi natočil výsostný, duchovně laděný film. Je omylem těch, kteří si myslí, že jde o oslavu člověčenství
nebo něčeho takového. Ze snímku přímo dýchá hluboké náboženské zakotvení prostých venkovanů, ve kterém dokáží snášet svoji bídu, výhazov z domova, těžkou práci .Dojemně působí rozdíl mezi duchovně založeným sedlákem a rozbouřeným proletářským davem ve scéně milánských revolučních ulic.
Moje komentáře
Dva mrazíci (1954)
Nastydnout může přece jenom bohatý, vypasený kulak...
Dotek motýla (TV film) (1972)
Mrazivě kýčovitý filmeček. Chudák Turgeněv...
Monty Python a Svatý Grál (1975)
Pro mě podprůměrná taškařice.Pythoni se nikdy nevyšvihli výš než na tatrmany.
Tři chlapi na cestách (1973)
Hrozné!! Je neuvěřitelné, že v této normalizační hloupé ódě na zmrzačené zemědělství hrají herci, kteří před několika roky hráli ve filmech českého zázraku nové vlny 60tých let...
Silnice (1954)
Tímto filmem se Fellini loučí se svým učitelem Rossellinim, protože překračuje rámec realistického pojetí. V příbězích chudých lidí se již neukazuje pouze bída , ale i přesažné symbolické motivy kráčící za horizont pouhého příběhu. To nemohli odpustit marxisté a zarytí obdivovatelé neorealismu. A proto veliký dík mistru pravdivé fabulace.
Byl jednou jeden dům (TV seriál) (1974)
Bohužel, ideologická veteš se dostala i do tohoto celkem dobrého seriálu...
Pravidla hry (1939)
Blaseovaná snobská společnost, služebnictvo stejně zkažené jako panstvo...Vynikající obraz úpadku celé společnosti , kde frajírek hyne kulkou stejně pošetile jako králík zastřelený znuděným panákem. Restaurace filmu přinesla také na dobu svého vzniku neskutečný zážitek z technické dokonalosti filmu...Bravo, pane Renoire !
Napříč Paříží (1956)
Výborný realistický film z okupované Paříže. Snímek má spíše vážnější polohu s dobrým obsazením. Náhodné setkání slavného malíře / Gabin / s pašerákem /Bourvil/ se vyvine ve spolupráci na pašování vepřového masa pro černý trh ,při které malíř hledá dobrodružství , poznání charakterů a atmosféru okupované Paříže, kdežto pro pašeráčka je riskantní práce jediným zdrojem obživy. Vše je řízeno nemilosrdným, hrabivým řezníkem / pro Funese zbylo jen pár minut ve filmu, přesto je nezapomenutelný a jím vytvořený duch lidské bídy a sobectví prostupuje celý film,i když herce nevidíme/. Hapyend závěrečného setkání obou hrdinů mi vůbec nevadil, naopak, vyzněl velice mile po dusných minutách příběhu...
Výhodná koupě (1961)
Tak trochu Joycevsky laděný příběh volných asociací trampot mladého dělníka / R.Dhéry/, který lacino přišel k americkému bouráku. Ocitá se v kufru auta, ve vězení, ale i na ministerské párty / pro ministra obchodu se stává nepostradaletelným/. Film voní lehkostí a svěžestí,Funes má dobře střiženou dvojroli dvojčat, náměstka v továrně a velitele policejního okrsku / zřejmě trenink na pozdější četníky.../
Postel (1998)
odpad!Dvakrát do téže řeky nevstoupíš. Tato vyumělkovaná slátanina Freuda, Kafky a napodobeniny geniálních snímků ala nova vlna 60tých let se nepovedla.
Moderní byt (TV film) (1971)
Skvělé, na malé ploše najdeme dozvuky šedesátých let, kafkovskou panelákovou absurditu a rodící se normalizační komunální satiru. Na part Menšíka a Svěráka budu dlouho vzpomínat.
Svedená a opuštěná (1964)
Z této komedie číší sebeironie italských ctností,což ji dělá sympatickou.
Válka světů (1953)
Wellsova předloha je ještě syrovější a děsivější, přesto má film své poselství shodné s Wellsovým. A to varování, že jednou bychom mohli dopadnout stejně jako Marťané, bez srdce a bez Boha. /pozn.: námětem pro Wellse bylo vybití domorodého obyvatelstva Tasmanie mnohem vyspělejšími /militantně/ anglickými dobyvateli.../
Zloději času (1981)
Rádoby na určitých místech filozofické, přitom je to hrozná kravina...
Maškary (koncert) (1991)
S Karlem Krylem odešel prorok a zrcadlo svědomí . A to je škoda, protože hrozí, že budem opět rýt držkou v zemi pro jiné modly.
Skrytý nepřítel (1940)
Chci upozornit na hrubou chybu v upoutávce,kde je údaj o tom, že příběh se odehrává během 2.světové války. Bombardující vzducholodi by v této době působily komicky,navíc uniformy a další realie ukazují,že šlo o stori z první světové války s jasným bohulibým záměrem, pozvednout strádajícím Britům morálku v době letecké války o Anglii,kdy byl tento film natočen.
Touha (1958)
Moc pěkný povídkový film,kde má jasně navrh moralita povídky Anděla.Síly v tomto filmu napjaly takové osobnosti jako Vojtěch Jasný-režie, Jaroslav Kučera-kamera,Svatopluk Havelka -hudba. V této kombinaci vzniká velice dojemné,lyrické a přitom silné dílo.
Hosté Večeře Páně (1962)
Víra, která není zatížena blouděním a pochybnostmi, bolestí a ranami, které si člověk zasazuje sám nebo jsou mu zasazeny, je vírou zkaženou a falešnou. Temnota ,která k cestě víry nezbytně patří, pomáhá člověku odbourat modly,které ho svádí a vládnou mu. Skutečná víra je proces , který je stále rozen. A jako každé rození, v bolestech. A to platí i pro tzv.ateismus, který ke své poctivé víře potřebuje mnohem více odvahy věřit na náhodu,než jakékoliv jiné náboženství na Boží existenci.
13. komnata Vladimíra Mišíka (TV film) (2009)
Pan Mišík je pan muzikant.Veliká poklona bluesovému mistru.
Caligula - vláda šílence (TV film) (2004)
Dokument, který zaujal především vynikající ukázkou malířského a sochařského umění vztahujícího se k tématu. Naopak, nesmělý pokus o rehabilitaci krutovládce pohnutým dětstvím vyzněl nepřesvědčivě.
Ministerstvo strachu (TV film) (1966)
Adaptace Greenovy knihy není špatná, obvzláště Rowe v podání J.Adamíry byl vydařený. Většímu rozmachu bránilo provedení díla jako Tv inscenace, zejména závěr byl brán příliš překotně. U Greena se naopak člověk na konci knihy dobírá zajímavých postřehů.
Vražda na večeři (1976)
Skvělý námět, skvělé obsazení, ale provedení bylo pro mne velikým zklamáním...
Muž v pozadí (TV seriál) (1995)
Velice zdařilá adaptace Zweigovy monografie. Fr.Němec zahrál Fouchého výborně a Háša dobře vystihl složitost povahy jednoho z největších politických chameleónů a machiavelistů v dějinách.
Den sedmý, osmá noc (1969)
Film, který se natáčel téměř za asistence okupačních tanků, proto ta chaotičnost a roztržitost filmu, ale právě také proto je tento film tak vypovídající o době svého vzniku. Opětovně se ukázal Schormův negativní náhled na potenciál dobra v člověku. Tím se hodně blíží filosofii režisérů "spirituálních" filmů jako byli Tarkovskij nebo Bresson.
Já, Claudius (TV seriál) (1976)
Jde o velice zdařilou adaptaci Gravesova románu, který si námět vypůjčil od Seutonia. Vše je věrné, až na vylepšení Claudiova povahového profilu/což už je problém románu/ coby zachránce Říma. Podle Seutonia si se svými předchozími kolegy-císaři příliš nezadal.
Podobizna (1947)
Výborný, dnes již téměř zapomenutý film, který vedle Spalovače mrtvol je nejlepším filmem hororového žánru české produkce , jaký jsem viděl . Zdařilá hra světla a stínu, gradované napětí, hluboká myšlenka díla a zejména výborné herecké výkony Vl.Šmerala, L.Skořepové,R.Deyla ml., dělají z této adaptace Gogolovy povídky jeden z vrcholných filmů čtyřicátých let československé kinematografie.
Nikdo se nebude smát (1965)
První Bočanův film, kterým tento režiser velice slibně začal svoji karieru. Vybral si námět od svého profesora dějin literatury / M.Kundery/ a to na velice provokativní tema - neustoupit tlaku okolí, které chce jenom jedno - vrátit svého neposlušného intelektuála do svého stáda. Kunderovi se Juráčkův scénář příliš nelíbil pro komediální odlehčení příběhu. Já si myslím, že naopak humor dodal příběhu potřebné koření / např.scénka v hospodě, kde se hlavní hrdina ukrývá před dotěrným psavcem, je velice vydařená/ . Jen škoda, že současná česká literatura dává tak málo námětů oproti šedesátým létům.
Nevídáno, neslýcháno (1958)
Jeden z prvních filmů, kde L.d.Funes má jednu z hlavních rolí. Domnívám se , že je nejvýraznější postavou příběhu o nenapravitelném pytlákovi, kterého pronásleduje obecní četník a to vše pod přímým dohledem starosty. Pytlácké kreace / jedna dokonce za asistence velitele vězení/, závody v rybolovu a scénky neúspěšných snah dopadnout pytláka při činu, výrazně čerpají ze zlaté éry němých grotesek. Opět škoda, že filmy počátku prosazování se Funese do hlavních rolí z konce 50tých let jsou u nás opomíjeny...
Život za život - Maxmilián Kolbe (1991)
Díky Bohu za filmy, které tvoří protiváhu fraškám typu antikatolické agitky Amen.
Strom na dřeváky (1978)
Olmi natočil výsostný, duchovně laděný film. Je omylem těch, kteří si myslí, že jde o oslavu člověčenství nebo něčeho takového. Ze snímku přímo dýchá hluboké náboženské zakotvení prostých venkovanů, ve kterém dokáží snášet svoji bídu, výhazov z domova, těžkou práci .Dojemně působí rozdíl mezi duchovně založeným sedlákem a rozbouřeným proletářským davem ve scéně milánských revolučních ulic.