IlMagnifico

Celkem koukatelný film bez jakékoliv viditelné myšlenky nebo poselství. Rychle ubíhá a nenudí. Nic, co by člověk potřeboval vidět víckrát, ale jedno zhlédnutí určitě nezamrzí.

Asi ta nejhorší burtonovka, co jsem zatím viděl. I když si film nehraje na nic přehnaně ambiciózního, je pro mě velkým zklamáním. Nepřináší vůbec nic nového, jenom stará ohraná klišé (originální nápad s oživením nešťastně zahynuvšího psa zpracovával už v roce 1984), a ani výtvarnou stránkou tentokrát neohromí. Příběh je sice tklivý a určitě má jisté poselství, ale to je zhruba tak všechno. Nerad to říkám, ale snad by bylo lepší, kdyby Burton včas skončil, než aby nás ještě někdy obšťastnil něčím podobným...

Zimní příběh měl určitě potenciál být dobrým filmem, ale ten zůstal, bohužel, nevyužitý. Goldsman pravděpodobně neměl jasnou představu o tom, jak k látce přistupovat, což se negativně projevilo na téměř všech důležitých filmových aspektech - scénářem počínaje a hereckými výkony konče. Proces vzniku nejspíš vypadal tak, že z knihy Marka Helprina vyrval a vedle sebe naskládal všechny důležité momenty, nicméně jejich knižní pojivo už do 118-minutové stopáže tak nějak nezařadil... Tím se ovšem z filmu vytratila téměř veškerá logika a divák tak zůstane vždy minimálně u jedné scény za pět minut stát a nechápavě civět. Co se jednotlivých herců týče, všichni z nich určitě odvádějí solidní výkon, Goldsmanova nejistá ruka je však zkrátka nedokázala ukočírovat, takže slabší momenty se nevyhnou ani jinak démonickému Russellu Croweovi. Kdo si z celého filmu zaslouží asi největší pochvalu, to je Caleb Deschanel za výbornou kameru, protože ani hudba nijak zvlášť nenadchne (mistr Hans Zimmer se, jak se zdá, nechtěl pro takovou věc příliš namáhat). Podtrženo sečteno, Zimní příběh nikoho neurazí, ale tím, že oněch 118 minut se dá strávit lépe než koukáním na něj, jsem si naprosto jistý.

----- Velké bourání (1918) - Jestli se pan režisér pokoušel natočit film, tak jednoznačně selhal. Pokud mu ale šlo o historicky věrný dokument, v takovém případě se úspěch dostavil. Všechna historická data, citace a události jsou opravdu věrné (až na nešťastnou výjimku s Masarykovým odjezdem), bohužel je tomu tak na úkor scénáře a dialogů. Rozhodně je něco v nepořádku, perou-li se tu s nimi i tací herci, jako je třeba Miroslav Donutil. Když ale vezmu v potaz krásnou výpravu, musím být k prvnímu dílu shovívavý a ohodnotit ho kladně. Nicméně doufám, že pokračování vyzvednou pomyslnou laťku o něco výš. ----- Den po Mnichovu (1938) - Na jednu stranu se dílo vydařilo. Dialogy jsou už poněkud stravitelnější, možná i o něco méně zdlouhavé než v ostatních částech, i scénář je tak nějak přitažlivější, ale přesto se tu našlo dost aspektů, co mi dokázalo pohnout žlučí. Kromě s obdobím třicátých let neslučitelných hovorových výrazů, Landova rozporuplného hereckého výkonu a přítomnosti Moravcovy milenky považuji za vrchol nevkusu scénu s nahým Benešem. Ano, symbolika je hezká věc, ale tohle už je trochu moc. I díky tomu je můj dojem z druhého dílu naprosto zničen. Předem proto avizuji, že co se týče následující Kulky pro Heydricha, budu nejspíš hodně kritický.

Nejujetější a zároveň nejzábavnější animovaný Asterix všech dob... Rozhodně můj nejoblíbenější.

Ta ponurá atmosféra mi k Asterixovi prostě nesedí. Velký boj je tak pro mě nadále perfektní a vtipná komiksová adaptace (nejvíc mě pobavilo asi bardovo rockové vystoupení), ale mám-li tu možnost, sáhnu raději po Kleopatře nebo 12-ti úkolech.

Nevím, jestli režisér Jordan udělal dobře, když se rozhodl úplně vyškrtnout některé dějové linky a postavy (Eponina, Thénardierovi...), přesto ale ani tato verze Bídníků není špatná a potvrzuje pravidlo, že s kvalitní předlohou a dobrými herci lze hezký film natočit i přes chudý rozpočet TV produkce. Herci prostě točili pro televizi, to oko fajnšmekra pozná okamžitě. Kostýmy jsou sice docela věrné, ovšem celková vizualizace a kulisy příliš historicky nevypadají (to se týká hlavně "galejí" v Toulonu). Film ale zkrátka aspoň za jedno podívaní stojí... Už jenom kvůli perfektnímu výkonu Anthony Perkinse alias inspektora Javerta.

Perfektní muzikál podle geniální knižní předlohy... Tenhle výroční koncert mě ale zklamal. V porovnání s verzí z roku 1995 je tohle hodně slabé. Už tu nemáme ani zdaleka tak prvotřídní hlasy, jakými disponoval "dream-team" v čele s Philipem Quastem. Přes to bych se ještě ovšem nějak přenesl. Co prostě nepřekousnu jsou ale pánové Nick Jonas a Norm Lewis. Jonas je herecké i pěvecké hovado (odpusťte mi ten výraz) a nedá se na něj koukat! A kdo to kdy slyšel, aby Javerta hrál černoch?! Nemějte mě za rasistu, ale tohle byl krok vedle. A ani jeho projev a zpěv mi k Javertovi prostě nesedí. Tyhle dvě výrazné výtky strhly u mě koncertu celou jednu hvězdičku.

Mohl bych o tom mluvit hodně dlouho. A nebo naopak velice krátce. NEPŘEKONATELNÉ!

Opravdu silný filmový zážitek, byť se jedná o muzikál. Těžko říci, zda je to dáno genialitou předlohy, nádherou všech árií nebo perfektní výpravou, hereckými výkony (kromě dominujícího Russella Crowea, Anne Hathawayové a Hugha Jackmana vynikne hlavně Samantha Barksová a potěší i přítomnost Colma Wilkinsona alias Jeana Valjeana z výročního koncertu z roku 1995) a skvěle zvládnutou režijní prací. Opravdu, páni tvůrci, klobouk dolů.