IlMagnifico

Kdyby režie kvůli snímání nádherných přírodních scenérií a synchronizování záběrů s podmanivým hudebním doprovodem nezanevřela na příběh a práci s postavami (především případ Alice), s jejichž nerozvinutostí se bortí vyznění stěžejních i vedlejších dějových linek, mohl být Poslední Mohykán naprosto jedinečným filmovým zážitkem, nemajícím v dějinách kinematografie obdoby. Bohužel, nestalo se tak a vzniklo sice dílo na první pohled nevšední, s ohromujícím vizuálem, pod povrchem však žalostně neosobní a chladné...

Třetí hvězdičku dávám pouze a jen za výkon pana Somra... Krom něj tady totiž pořádně nefunguje nic. Většina herců hraje toporně nebo se příliš nesnaží s rolemi ztotožnit, režie často selhává, scénář by si místy zasloužil řádně dopilovat, aby vděčný námět (a jeho antipatetické pojetí) místy skoro až nezesměšňoval. O monotónní hudbě a příšerných exteriérních záběrech ani nemluvě. Rozhodně jedna z horších československých televizních inscenací.

Píseň takřka stoprocentní, klip bohužel ne víc než průměrný...

Nikdy bych si nemyslel, že jakoukoliv legendu - natož zcela specifickou legendu artušovskou - lze na filmové plátno přenést bez jisté demytizace či (přinejmenším částečné) ztráty onoho romantického kouzla, jež legendárním příběhům v průběhu staletí přinesly četné interpretace. Mistru Boormanovi se to ale v Excalibru podařilo. Pravděpodobně s pomocí samotného velkého Draka dokázal spojit úchvatné vizuálno, ambiciózní kameru a mrazivý hudební podtext s vizionářským scénářem a přesně stylizovanými pateticky-naivními hereckými výkony takovým způsobem, že výsledný efekt dalece přesáhl hranice filmových možností a je přinejmenším stejně trvalý jako Maloryho ve vězení sepsané veledílo. Cena za umělecký přínos v Cannes tedy rozhodně padla zaslouženě… A dle mého měla být tím nejmenším.

Tento snímek jasně dokázal, jak omezenou fantasii mám. Už po první čtvrthodině jsem si totiž nedokázal představit, že by to celé mohlo být ještě horší. Ale bohužel... Ve své snaze zavraždit co nejvíce divákových mozkových buněk se tvůrci v každé další minutě vytasili s novou příšerností, která všechny předchozí dalece předčila. Za dokoukání až do závěrečných titulků ve zdraví (víceméně) si skutečně musím sám udělit vyznamenání za chrabrost a nařídit si ozdravný pobyt někde, kde se mi podaří vyhnat z hlavy alespoň otřesného Depardieuova "d'Artagnana". Vidím to nejspíš na včelí úl...

Tajemství hradu v Karpatech mělo na kahánku. Chybělo vskutku málo a kvůli až příliš často skřípajícímu scénáři a nejedné technické nedokonalosti by se bylo rázem zařadilo mezi slabší Lipského filmy. Vypiplané výtvarno, solidní nápady, několik vydařených hlášek a slušivě přehrávající herci ale naštěstí dokázali celkový dojem zachránit, takže nakonec dopadlo poměrně šťastně. Samozřejmě ale ne tak šťastně, jako hrabě Teleke z Tölökö v epilogu...

Dítěteho obsluhování po všech čertech mi víc než plnohodnotný film připomíná jakýsi barevný cirkus. Menzel k dílu přistoupil, jako by nevěděl, co chce vlastně říct, na co se v adaptaci Hrabalovy novely zaměřit či jak ji vyložit. Všudypřítomným komentářem hlavního hrdiny se křečovitě snaží najít dostatečnou oporu v literární předloze, jeho filmová invence je ale - v lepších případech - průměrnou klauniádou (kterýmžto výrazem se dají skvěle popsat i výkony většiny herců) bez myšlenky. Jakákoliv atmosféra ve druhé, v konceptu nejspíše "dramatičtější" polovině bere za své, i přes úpornou snahu se nedaří vyvolat ani dojem tragikomický, ani náladu satirického absurdna. Podtrženo sečteno, po zhlédnutí člověku nezbývá, než se sám sebe ptát: Kdo že to, zatraceně, udílí ty Lvy?

Atmosféričtější záležitost bych pohledal. Dramatické napětí doby, obavy námořníků při zátěžových testech, bouře emocí rozpoutávající se po poškození reaktoru, hrdinský patos, kapitánova rezignace na zásady, katarze během záchrany posádky - to vše je pod režijním dohledem Kathryn Bigelow takřka hmatatelné. Herci by sice občas mohli přitvrdit ve výkonech, několik replik by chtělo naléhavě dopilovat a konec by si nejspíš nezasloužil tak propastně zlehčovat, ve výsledném efektu však nic z toho neubírá filmu na kvalitě natolik, aby divák po zhlédnutí ještě dlouho nepřevaloval na jazyku jeho "chuť". Chuť takřka pětihvězdičkovou...

Srdečný pozdrav ze zeměkoule nezapře jistý potenciál, doplácí ale na svou nedotaženost. Lipský se totiž na režijním a scénáristickém postu namísto na pilování vtipů a dohlížení nad herci (a Menzelem) zaměřil jen na enviromentalistickou propagandu (naštěstí bez miliardového rozpočtu a modrých domorodců), kvůli čemuž z celého filmu zůstaly pouze dva momenty (působivá návštěva "přírodní rezervace" a milé cimrmanovské cameo Zdeňka Svěráka na vědecké konferenci), kdy se může divák opravdu pobavit. Což je ovšem na komedii, pro niž se upsalo i jindy bezchybné duo L+S, žalostně málo...

Kdyby mohl autor slavného, Dantovi mylně přisuzovanému výroku o tom, komu jsou vyhrazena nejtemnější místa v pekle, vidět, s jakým klenotem to TV Barrandov zase jednou přišla, nejspíš by své přesvědčení o nejtěžším hříchu radikálně změnil...