Alchemilla

Moje představy Erbenových básní jsou mnohem, mnohem temnější a vlastně i zajímavější než zfilmované představy F. A. Brabce. Ale přesto si nemyslím, že Kytice je úplně špatný film. Některé záběry jsou až příliš kýčovité, film trpí nevyrovnaností, ale v českých vodách se jedná o neobyčejný počin a to oceňuji.

Vizuál úžasný, Star Wars se vším všudy, ale co ta příšerná milostná konverzace? Kino hromadně propukalo v salvy smíchu. A strašně mi chybí postava někoho jako byl Han Solo. Ale Yoda a jeho maličký mečík je k sežrání.

Přiznám se, že mne ruší, pokud herci neumějí správně vyslovovat a v tomto filmu se sešli dokonce dva. Ene bene není špatný film, ale ani úžasný. Když po letech pátrám o čem vlastně byl, nevzpomínám si. Vybaví se mi prostředí voleb, vzpomenu, že hlavní hrdinka četla Odyssea, a že měla milostné problémy. Vzpomenu si, co se stalo s volebními lístky. Ale všechno, co bylo mezi tím, jsem zapomněla. To by mi ani tak nevadilo, kdybych si alespoň pamatovala atmosféru. Ale ani ťuk.

V okamžiku, kdy jsou paragáni loveni v českých luzích, hájích a městech, je film i na čtyři hvězdy, protože je fakt vtipný. Jenže, pak mu dojde dech a dál už je to takové nahoru, dolů, nahoru, dolů. Ale na prázdninové odpoledne pro nenáročné odreagování je to ideál.

Pět hvězd je trochu nadhodnocené, ale co se dá dělat s láskou na celý život. Vtipná, svěží parodie, kterou si užívám tím víc, čím víc filmů o neodolatelných, nezničitelných agentech obklopených krásnými ženami jsem viděla.

Pořád jsem si říkala, proč mne film až tak neoslovuje a u scény, kdy hlavní hrdina drhne záchody, mi to došlo. Jako teenager jsem viděla příliš mnoho filmů s Van Dammem, Seagalem, Rothrock a dalšími tehdejším akčními hvězdami. Myšlenky ve filmu jsou skutečně zásadní, ale dávám přednost méně polopatickému zpracování. Tvůrci příliš tlačili na pilu, příliš se snažili, aby všichni pochopili poselství filmu. Navíc přeslazený závěr doprovázený ještě jímavější muzikou, který mne ale překvapivě nechal naprosto chladnou. Zbytečně pomalé tempo vyprávění, hraní si na velký epos, snaha vnutit divákovi svou pravdu, žádný prostor pro vlastní myšlenky. Za velkou slabinu filmu považuji i to, že vše už bylo někde viděno a slyšeno, a že tvůrci nedokázali danou látku natočit novým, neotřelým způsobem. Ale nenudila jsem se a dvě hodiny utekly vcelku příjemně.

Byl to můj první japonský film a užila jsem si každou minutu filmu a to i přesto, že snímek je pomalý až rozvláčný. Naprosto mne fascinovala odlišná japonská kultura a vůbec celý způsob, jakým je film vyprávěn. Byla jsem velmi překvapená jeho poetičností, křehkostí a něžností. Drsná japonština vytváří k celému příběhu zajímavý kontrapunkt.

Taková jména, taková výprava a takový propadák. Nuda, nuda, šeď, šeď. Stokrát viděno, Stokrát slyšeno. Občas zmatek, nelogičnost v jednání postav, ale co. Hlavně, že máme čárku (anebo lépe prachy) za zfilmovaný bestseller.

Snaha nenaštvat a neurazit Prachettovi fanoušky z filmu dští na míle daleko. Možná proto celému snímku chybí určitá "přidaná hodnota", něco, co by film povýšilo na stejnou úroveň jako knihu. Herci jsou příjemní, vizuální stránka by mohla být lepší. Sem tam se vyskytnou hluchá místa. Ale nejvíc jsem postrádala specifický humor. Nahradily ho občasné hlášky a to je skutečně málo. 70%

Film až příliš staví na oblíbenosti Prachettových knich. Na tom, že čtenáři milují Zeměplochu a její svérázné obyvatelé a že situace a události mají "najeté". Neznalec předlohy bude občas zmatený jak Goro před Tokiem a ani bombastická výprava všechno nezachrání. Herci si své postavy, ať už záporné či kladné, nesmírně užívali. Bohužel režisér se čas od času nechal unést také a výsledkem je chaos skoro jak z rukou Mrakoplašových. 70%