Alchemilla

Velmi příjemné překvapení. Oceňuji dobovost, hustou atmosféru filmu a vynikající herecké výkony. Pravda, začátek silně evokoval radu Vacátka a jeho vyšetřovací metody, ale pak film nabral obrátky. Vůbec mi nevadilo, že se předem dalo odhadnout, co se asi tak může s hlavním hrdinou stát, a také seznam lidí namočených v celé kauze. Hodně mi ale vadily účelové prvky - neustálé zmínky o měnové reformě, jen proto, aby mohla být použita v závěru filmu jako "vzkaz" hlavního hrdiny; několikrát použitá pověstná "puška visící na stěně" (čtení o kraktici, učení rváčským dovednostem ...); a příliš náhod. Ale nejvíc mne mrzel samotný závěr filmu - naděje, že takoví lidé nikdy nevymřou. Přišlo mi to zbytečné a trochu křečovité. Ještě se musím zmínit o závěrečné titulkové písni. Něco tak "mimo mísu" jsem k titulkám dlouho neslyšela. Přišlo mi, jakoby byla vystřižená z úplně jiného filmu. A neodpustím si vzkaz Markovi Taclíkovi, aby se naučil mluvit. Jeho drmolení je role od role horší a horší.

Bavila jsem se královsky. Škoda jen, že vycizelované vtipy střídají vtipy na hranici a někdy až za hranicí trapnosti. Hodně oceňuji, jak si tvůrci dokázali něžně, láskyplně a s úctou utahovat z původních němých filmů.

Hřeším, hřešíš, hřeší .... Trio zedníků a stále šarmantní Oldřich Nový ve svém návratu k prvorepublikové noblese.

Muži, kteří nenávidí ženy. Není to špatný film a nevidět švédskou verzi, šla bych s hodnocením výš. Takhle nemůžu. V podstatě se jedná o plagiát. Až do závěrečné scény je to spíš hra - najdi 7 rozdílů mezi americkou a švédskou verzí. Když nad tím tak přemýšlím, nechápu, proč americká verze vůbec vznikla, navíc po pouhých dvou letech od uvedení verze švédské. Americká nepřinesla nic moc nového, herecké výkony jsou, obzvláště v případě Lisbeth, horší, atmosféra méně působivá a určitě dokážu žít bez závěrečného dovětku. Lisbeth Rooney Maray je víc křehká a uchopitelná, ale také se více chová jako "fríkůlin" než Lisbeth Noomi Rapace. Daniel Craig nasadil svůj obvyklý výraz, který si drží ve všech svých filmech. Výrazně pohubnul a ubylo mu svalů (to jen poznámka pro obdivovatelky jeho tělesné konstituce :-) ).Zkrátka a dobře, dávám přednost severskému filmu a Fincher nefincher, toto bylo zklamání.

Lisbeth jsem znala jen z fotky s čírem na hlavě a cigaretou v puse. Cigarety jsem se dočkala záhy, ale na číro jsem si musela počkat až na třetí díl. A ta jeho symbolika. Ach... Skutečně mne potěšil kvalitativní posun, po průšvihu s dvojkou jsem se dost bála. Mám ráda kontrašpionážní zápletky, takže jsem se příjemně bavila. Akorát člověk nad nimi nesmí moc přemýšlet, protože pak naráží na různé nelogičnosti. Důstojné zakončení celé série.

Takový pád dolů jsem nečekala. Připadala jsem si jako dítě natěšené na zmrzlinu a místo toho jsem dostala brokolici. Brokolice je zdravá a chutná zelenina, ale vysvětlujte to dítěti. 130 minutová stopáž je naprosto zbytečná. Atmosféra, která mne uchvátila v prvním díle, zmizela kdoví kam. Ale nejvíc mne odrovnal závěr. Úplně jsem čekala, kdy z Lisbeth začnou trčet dráty, protože něco takového může přežít snad jen Terminátor.

Atmosféra hustá tak, že by se dala krájet, překrásné severské lokace, zajímavý příběh. 2,5 hodiny utekly ani nevím jak. A k dokonalosti chyběl recept na pravé švédské koule. :-) 90%

Velká škoda, že poměrně nosný text byl zapleten do opuletního vizuálního kýče. Prostota by Odcházení slušela mnohem víc. Ale věřím, že Havel sám byl se svým filmem nadmíru spokojen. V některých scénách jsem přímo viděla Havla sedícího na režisérském křesílku, jak se chechtá až nemůže popadnout dech.

Vztah Ulriky a Goetha vyvolává vášně i po skoro 200 letech - někdo se pohoršuje, někdo sní, někdo nechápavě kroutí hlavou, někdo Goetha považuje za borce. Ulrika von Lewetzov se nikdy nevdala a den před svou smrtí spálila všechny Goethovi dopisy na stříbrném podnose. Celá tato událost podněcuje fantazii a člověk se ptá, co mezi nimi opravdu bylo? Milan Cieslar mohl natočit nezapomenutelný snímek. Mohl, ale nenatočil. To horké léto v Marienbadu mne zanechalo poněkud chladnou, ba dá se říct i znuděnou - v půlce jsem totiž vytáhla noťas a začala číst e-mailovou korespondenci. Nepomohlo ani to, že se natáčelo na zámku Kynžvart a já se ve filmu na 10 vteřin objevila jako komparz. Oceňuji snahu o autentičnost, jenže k tomu, aby třeba kostýmy vypadaly jako z počátku 19. stol. nestačí jen si otevřít knížku, byť byla o historii odívání.

Oběti a vrazi lze vyjádřit dvěma slovy - Karel Roden. Vše ostatní je zapomenutelné.