Brabcak

Naprostý hnus a zneuctění původní předlohy. Nevadily by mně změny oproti původnímu příběhu, kdyby si někdo dal práci s příběhem novým. Takovou hromadu totálních nelogičností a bezbřehé stupidity nedokáže do filmu narvat ani Emmerich. Narozdíl od Emmericha však autoři nového Dne triffidů postrádají hravost a tváří se smrtelně vážně. Kdyby se scénárista obtěžoval přečíst původní román, mohl se většině blbostí vyhnout velkým obloukem. Namátkou - triffidí farma hned na začátku. Triffidi pobijí osazenstvo, ale neobtěžují se počkat, až oběti uzrají. Skvělé. O chvíli později zase triffidi čekají na asfaltu, i když mají o kus dál normální volnou půdu. Kurňa jsou to přeci kytky! A ty ekologicko-pacifistické kydy. Olej triffidů prý zabránil globálnímu oteplení. Asi začnu blít. Biopalivo je také uhlovodík a produkuje zplodiny, nehledě na energii vydanou při produkci triffidího oleje, kdy ve filmu naznačovali, že ty kytky krmí masem! Bože... Pokud chce někdo vidět slušnou - nikoli vynikající - adaptaci Dne triffidů a nevadí mu velké překopávky, ať sáhne po 28 dní poté a téhle sra... se vyhne velkým obloukem.

Na adresu filmařského umu Rolanda Emmericha se dá napsat mnoho nelichotivého, ale u většiny jeho filmů jsem se minimálně nenudil. Pro Godzillu to bohužel neplatí. Gigantický ještěr dělá křoví stejně gigantické nudě. Jednu hvězdičku v hodnocení "vytváří" tradičně dobrý Jean Reno.

Ukázka překroucení historie komunistickou propagandou, která ve výsledku vyznívá jako zneuctění čs. padlých v protinacistickém odboji. Kdyby se aspoň jednalo o chytrou propagandu a zručně natočený film (Král Šumavy), dalo by se přimhouřit oko. Bohužel ani toto se snímku nedá přičíst k dobru. Němci jsou komicky zrůdné bestie, představitelé londýnského odboje směšně podlé postavičky a komunisti andělsky čisté a čestné bytosti (omlouvám se andělům). Všechny postavy dohromady jsou křečovité a člověk má pocit, že vystupují v kolekci Cimrmanových živých obrazů. Podobně vyznívají i bojové scény v poslední třetině filmu. Ve výsledku má člověk spíš chuť smát se, než aby cítil úctu k hrdinům, kterými vojáci 1. pěší roty 1. čs. samostatného polního praporu bezesporu byli.