Sokolovo

Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie. (25.08.2007)

Co se týče filmařiny, tak to je naprosto profesionálně odvedená práce se vším všudy. Troufám si tvrdit, že do dnešního dne nikdo nenatočil tankové bitvy tak, jak je ztvárnil Otakar Vávra. Bohužel film trpí dosti podstatnou komunistickou propagandou. Nejvíc mi vadí, že bezesporu jasné a prokazatelné historické události jsou zabaleny do obalu bolševické propagandy. (24.02.2013)

Druhý díl Vávrovy válečné trilogie považuju za nejslabší. Nejslabší proto, že ony emoce a vlastenectví ze mě sršelo pouze při scénách z protektorátu a poté v závěrečné scéně, což je oproti Dnům zrady a Osvobození Prahy značný pokles. Tyto věci však nijak nesnižují hodnotu díla, které si toto hodnocení zaslouží a to hlavně z důvodu reality. Vávra posunul onu hranici reality nebo spíše reálnosti, chcete-li to tak říct, mnohem výše než to znázorňovali ve svých polo(pseudo)dokumentech Rusové nebo americké patosy. Každá věta, každý zničený tank, každý pohyb v historických scénách se zakládá na skutečnosti. Vávra prostě zobecňovaní nepřipouštěl. Jeho sen natočit film, jehož historická věrnost by byla 100% mu však překazila komunistická strana. Začátek, kdy Klement hovoří k vojákům v buzuluckém divadle je ještě pravdivá, ale dost leze na nervy, poté malá porada se stranickými vojáky (Krampol a spol.), kde Gottwald jako již ve Dnech zrady uplatňuje svůj 6. smysl předvídání a konečně konec všech hrůz. Poté již tolikrát zmiňovaná scéna "Ať žije komunistická strana!". Tato scéna je podle mě naprosto jasný příklad Vávrova potírání komunistických zásahů. Když se na tu scénu podíváte, tak zjistíte, že je to vážný adept na vystřižení. A teď se zamyslete. Stalo by se něco s posloupností scén? Ne! Vávra to tam zasadil tak, aby ta scéna nijak nenarušovala okolní děj a to je právě princip jeho likvidování komunistických požadavků, který nám již jasně předvedl ve Dnech zrady při Internacionále a scén z politbyra. Nejhorší komunistický úsek je Londýn. Opět zde platí již výše zmíněné, ale tohle je fakt moc. Beneš vykreslen jako diktátor, jehož výroky jsou opět pravdivé, ale tvrdě zkreslené. Následuje bizardní scéna s generálem Ingrem, zdlouhavé formování jednotky a pak už je od všech komunistických bludů pokoj. Bitva u Sokolova je natočena lépe než většina bitevních scén z ruské kinematografie. PS: Otakar Jaroš zde není narozdíl od oficiálního komunistického výkladu líčen jako komunista, což je další klad filmu. (02.09.2008)

Ve druhém díle jsou stranické zásahy silnější - především v rozdělování cílů západního x východního odboje (což bohužel přebírají někteří nadšenci i dnes, jen obráceně) a v oněch provoláváních slávy KSČ v Lidicích. Technicky natočeno na úrovni dobového průměru, ale samotný průběh bitvy je vylíčen docela reálně, rozhodně nejde o gerojské umírání s rudou vlajkou v ruce a nadšením v očích. BTW zjistil jsem, že když se "soudruhu" oslovujou Rusové, nevadí mi to, u Čechoslováků to ale tahá za uši. (28.09.2008)

Je tu viacero nezmyslov ako napríklad zvolanie jedného muža v Lidiciach: "ať žije KSČ" tesne pred popravou, alebo scéna ako sovietskí vojaci s úsmevom na tvári obdaruvávajú české ženy na fronte potravinami, silno pochybujem že sovieti by boli tak štedrí ked mali sami málo. Sovietskí vojaci za celý film pôsobia inteligentne avšak v skutočnosti mnohí z nich nemali ani základnú školu. Stretneme sa tu s proletárskou rodinou Horákových v ktorej sú všetci členovia rodiny komouši ako inak a samozrejme synček v podaní Jiřího Krampola šiel bojovať na východnú frontu. A čo ma úplne položilo že tu Edvarda Beneša a londýnsku exilovú vládu zobrazili ako bandu intrikárov čo kujú pikle a chystajú sa po vojne vytvoriť ozbrojenú diktatúru. Toto je hrubý zásah do dejín a nezmyselné zavádzanie a navyše Beneš tu preklamuje protisovietský postoj ale pritom v skutočnosti sa Moskve priam strkal do riti a považoval SSSR ako najväčšieho budúceho ochráncu Československa. Ďalším trestuhodným zásahom je absolútne vymazanie generála Heliodora Píku, ktorý bol hlavným organizátorom československej armády na východnej fronte. Z generála Ingra tu spravili nemotorného ožralu. Fuj bolo mi z tej propagandy zle. A prítomnosť Klému ktorého Bohuš Pastorek pojal ako múdreho strejdu a jeho kecy to už je fakt hardcore. Ale aby som stále len nekritizoval tak u filmu musím jednoznačne pochváliť záverečnú bitku, ktorá sa na 90% drží skutočností. A samozrejme chválim ako vždy výbornú hudbu Zdeňka Lišky. (12.06.2011)