cz.arlie

Souhlasím s komentáři přede mnou - dvě třetiny filmu jsou fajn, některé scény našlápnuté dějem a jiné naopak "lidsky" podané (tvrďák je schopen přiznat barvu: "Střelil jsem ho do vesty a podruhé jsem vystřelit nedokázal.."), pak se ale děj začne hroutit jako domeček z karet a vyústí v pohled na diváka, který má našpulenou pusu ve stylu "hm, tak zase klasicky ušitý konec"

Nemůžu si pomoct, já se prostě na těch kecech, co měly mouchy Suchánek & Genzer a pelikán Husa Patrika Hezuckého, dobře bavil...

Když jsem si ve videopůjčovně tenhle film půjčoval, tušil jsem, že to nebude žádný skvost, ale tohle jsem opravdu nečekal.. Pominu-li dějovou linii, její časové vlny a herecké "výkony", zbyde mi tristní povzdech nad tím, co z mých oblíbených dinosaurů udělali - ještěrky s hlavou paviána, co spí hlavou dolů ze stropu.. O speciálních efektech mluvit nebudu, protože to by film napřed nějaké musel mít (za speciální trik nepovažuji nic, co lze udělat na domácím PC s dobrým grafickým programem). Proč tedy ta jedna hvězdička? Mohl jsem u toho vypnout mozek a..usnout:)

Představte si situaci, kdy je vám šest nebo sedm let, je parný letní večer, a vy se ukrutně nudíte. Proto se rozhodnete proluftovat videokazety, nenatrefíte-li náhodou na nějakou zasunutou. Po chvíli hledání jednu takovou objevíte - s nápisem "Predátor". Nedotčeni žádným trailerem či televizní upoutávkou vsunete kazetu do videa a zmáčknete play. Super, vypadá to na akční film! A pak si džungle vezme Hawkinse... Následoval nevýslovný strach, který neskončil se závěrečnými titulky, ale provázel mě ještě dvě následující léta, vždy, když bylo nesnesitelné vedro.. El cazador el trofeos de los hombres (doufám, že je to dobře) - Lovec lidských trofejí, se pro mě stal něčím kultovním, na co jen těžko zapomenu. A burácivá hlavní skladba Alana Silvestriho se natrvalo zařadila mezi nejatmosféričtější, co znám.

Pokud film berete vážně, musí se zákonitě jevit jako idiotský. Pokud jako parodii na ostatní "řeznické" filmy, výsostně se bavíte. Jako malý jsem se nemohl nabažit zbraní a střílení, jako větší hlášek typu: "Prosím vás, přitele nebuďte, spí jako zabitej.." atd. A jako třešinka song při konečných titulcích - Power Station - We fight for love

Jako malý kluk jsem tenhle film žral, mámin tehdejší přítel donesl video(ještě z Tuzexu) a spoustu videokazet(se špatnou kvalitou a "trojjazyčně" namluvené:), s Van Dammem jich měl dost. Dobrá exkurze do různých bojových umění a jako bonus scéna, ve které Jean-Claudeův kámoš rozdrtí hlavou cihlu a podá její zbytek pořadatelům se slovy: "To je pro vás.."

Přeslazené, hrající na city s přímočarostí sprintu na sto metrů - ovšem zavilí romantici si z filmu udělají přesně to, co oni nejradši - svůj malý, cukrový kultík. Šarmantní Gere, křehoulinká Robertsová a hudba, skvěle pasující hudba.. "Svině klouzavý..":)) PS: vážně je to už 16 let, co jsem to viděl poprvé?

Řemeslně to může být pěkné sebevíc a Pitt může hrát jak z partesu (což hraje), ale pokud mi sáhnou na moji milovanou Iliadu, libovolně si ji překroutí a já pak narazím na jedince, kteří si myslí, že to tak vážně bylo, to mě opravdu vytáčí. Stěžovat si na to by bylo asi jako nosit sovy do Atén nebo dřevěné koníky do Tróje, ale jen pro úplnost alespoň pár hlavních věcí - Heleně Meneláos tolik protivný určitě nebyl, už jen proto, že si ho sama vybrala, Parida zabil hrdina Filoktétes šípem z luku, který mu daroval Héraklés (nebo taky latinsky Herkules - jo, ten, kterého hrál Kevin "tohle-není-Jim-Beam" Sorbo), Hektor zcela jistě nezabil Velkého Aianta, krále Tróje Priama zabil syn Achillea Neoptolemos a nikoli Agamemnón, Paris a Hektor se jako malí neznali (ledaže by spolu pásli dobytek), Meneláos nezemřel, ale naopak dal v souboji pořádnou deku Paridovi, kterého před smrtí zachránila Afrodita tak, že ho odčarovala pryč. Nakonec to byl on, kdo získal Helenu a při jejich cestě zpátky domů (která taky netrvala chvíli) vypili oba kouzelný odvar od manželky egyptského vládce, který jim dal zapomenout na předchozí trápení, posílil jejich původní lásku a pak žili ještě dlouho happily ever after, načež se dostali po smrti na Elysejské pole a prostě celkově děsnej doják. Dalo se z toho vytřískat tolik (a nejen z hlavní linie), že by to až rozum nebral. Navíc scénář - včetně dialogů - už detailně popsaný Homérem. Co byste chtěli víc? Pan Petersen by jistě na něco přišel...

...proto jsem se rozhodl ze školy utéct. Závod v běhu byl pro to ideální příležitostí. Bylo by se mi to i podařilo, ale po sedmnácti mílích mě dohonil školní levhart...

K tomu, aby se vám tenhle film doslova vpil pod kůži je zapotřebí tří věcí: 1. být vhodně naladěn 2. být romantik 3. zažít něco velmi podobného (tedy až na tu pasáž ze záhrobí) a intenzivního. Jinak je to jen film s rozplizlými pastelovými barvami, hrou na emoce a citové vydírání. A já osobně jsem vyléčený romantik.