Terter

Na chvíli jsem se nad tímhle "pornem" zamyslel (aby nedošlo k nedorozumění - zamyslel jsem se mozkem, vy zvhrlíci) a došlo mi, proč je to tady vedeno jako "Erotický / Dokumentární / Romantický / Horor" (ještě tam chybí Komedie). Paradoxně, asi nejvíce sporné jsou žánry erotický a romantický. Romantického na tom není nic a erotického o nic víc (erotika má trochu stimulovat, tohle je spíš k smíchu). A k těm dalším: horror to je, neboť dle mého je Paris jen o dva stupně hezčí než ohnilá kobyla a nechtěl bych ji potkat o půlnoci v parku. A k tomu dokumentu: tímhle dílkem se jenom potvrzuje, že je blbá jak štoudev, soudě podle jejího výkonu. I sledování pářících se ploštic vás zaručeně vzruší víc než dívání se na tuhle vypatlanou ohyzdu.

K tomuto filmu jsem přistupoval jako k totálnímu béčku ála Ultraviolet s tušením, že by mohlo jít o docela dobrou zábavu na účet tvůrců. Ale ono ne. Namísto zábavy tak stupidní, až vtipné je Aeon Flux šedou nudou s naprosto prkennou Charlize Theron v hlavní roli, špatnými efekty a předvídatelným dějem, kdy ona "šokující pointa" se dá lehce odhadnout během prvních deseti minut filmu. Největší vinu na tom nese režie, která je suchá jako to, co si z nudy začnete během sledování vyndavat z nosu. Ačkoliv tomuto filmu dávám dvě hvězdičky, mám z něj horší pocit něž z již zmiňovaného Ultraviolet, které, přestože to byla stejná kravina, alespoň dokázala pobavit svou špatností. Aeon Flux jenom nudí.

Pohádka pro děti od 9 do 99 let. Vím, že to zní jako klišé, ale tenhle film je tou nejuniverzálnější pohádkou, jakou jsem kdy viděl a která hravě strčí do kapsy většinu západních animovaných filmů nejen po audiovizuální stránce, ale i po stránce příběhové, která, ač se může zdát příliš jednoduchá, je pořád inteligentnější a méně infantilní než u mnoha jiných pokusů o animák pro celou rodinu.

Otázka: Jak budete jako správný fanda anime (záměrně nepoužívám termín otaku, protože většina z nich pozbyla jakéhokoliv smyslu pro humor a nadhled) hodnotit anime, které má sice jenom šest dílů (což je vzhledem k jejich náplni zcela postačující, vezmeme-li v potaz, že další díly by původní drajv jenom rozmělnily), nemá pevnou dějovou kostru (což není zas tak na škodu, tohle anime má jiné přednosti), skělou hudbu a těch šest dílů se vám podaří odkoukat za dvě odpoledne? Odpověď: Džúbun no kyuu. Překlad: 9/10.

Ve své době pro mně opičí král Sun představoval dokonalý vrchol akčního hrdiny. Ale to mi nebylo víc než pět let. Dneska by se už možná na to nedalo koukat ani z nostalgie. Ach jo, kde ty loňské sněhy jsou...

Možná je moje negativní hodnocení ovlivněno tm, že mě minula první vlna nadšení z tohohle filmu a viděl jsem ho až o několik let později v televizi. Při sledování jsem si nemohl nepoložit otázku, co je na tom tak dobrého a nemohl jsem se nedivit obratnosti s jakou tvůrci tohoto domácího videa dokázali ze svého dítka vytřískat takový kapitál. Kvality snímku jsou totiž nulové. Atmosféra není (bodejť by taky byla, když ji permanentně nabourává "zcela autentická" hlavní hrdinka, která ten svůj ječák nevypne ani na milisekundu), protagonisté se chovají jak banda retardů, kteří jsou poprvé na výletě (v mé soukromé hitparádě filmových hrdinů, kterým jsem přál co nejrychlejší a nejbolestivější smrt, s přehledem obsadili první místo) a strach tenhle film nevzbuzuje ani omylem, protože těm třem pištícím ichtylům, kteří se vás marně snaží přesvědčit, že "tam něco je", nevěříte ani nos mezi očima. Jediné, co stojí za zmínku je posledních cca. deset vteřin filmu. A to je na 86 minut sakra málo.

Šablonovitá, uslazená břečka s rádoby-poselstvím, vagonem klišé a uširvoucími písněmi. Opravdu jsem na tomhle dílu nenašel jediné pozitivum. Tenhle film z odpadu nedostane ani poměrně dobře hrající John Goodman.

GITS pro mně představuje nejenom jeden z vrcholů v animaci (naprosto úžasné záběry na město), hudbě (zde vévodí ústřední skladba Making of a cyborg) a scénáři (mají stroje duši a co to vlastně ta duše je), ale i výrazného zástupce v kategorii filmů "na dvě a více shlédnutí". To, co se po prvním podívání jeví jako nedotažené a matoucí, získá na druhý pohled zřejmé kontury a jasně zapadne do kontextu. Rozhodně doporučuji tenhle film nezatracovat a zkusit se na něj podívat ještě jednou.

Už u dvojky ve mně začal hlodat červík pochybností. Něco bylo špatně. Ale tam se to ještě dalo svést na fakt, že je to jakési přemostění mezi jedničkou a trojkou. Potalčiv skepsi, shlédl jsem trojku. A dojem? Už dvojka značně naředila perfektnost prvního dílu a tady rozmazávání jen pokračuje. Tam, kde v jedničce hlubokomyslné řeči tvoří logický celek, v dalších dílech už působí poněkud samoúčelně a na trojce je to zvlášť vidět. Matrix je tak pro mně typickým příkladem rozmělňování dobrého nápadu a celá série pro mně čítá pouze první díl a Animatrix, kde každý jeden příběh má daleko více atmosféry a nápadů než obě dvě pokračování, a odmítám akceptovat Reloaded a Revolutions. Vím, je to asi tak jediné, co můžu dělat, ale proč to nedělat, že?

Obtloustlý (jak jinak) Steven Seagal v roli archeologa s trochu pohnutou minulostí (jak jinak) rozbíjí čínskou mafii. V tom mu pomáhá (jak jinak) krásná mladá žena. Kupodivu ale Steven není tím nejhorším na celém tomhle bijáku. Co totálně rozbíjíí tenhle film, je jeho scénář - tedy ne, že by seagalovky kdy oplývaly nějakou originalitou nebo hloubkou, ale tady je to opravdu ukázka scénaristické impotence. Pro příklad nemusím chodit daleko: když na začátku filmu Burns prchá se svou kolegyní v autě, jeden z pronásledovatelů pronese: "musíme je zastavit, než se dostanou na hranici." Během této několikaminutové "akční sekvence" ten samý padouch tuhle větu zopakuje ještě asi dvacetkrát, asi aby opravdu každý pochopil, že je musí zastavit, než se dostanou na hranice. Víc snad není třeba dodávat.