Terter

Meet the Hoovers. Tak trochu jiná rodinná komedie s trochu jinou rodinou v hlavní roli. Ačkoliv se mi z většiny rodinných komedií dělá mdlo, u LMS jsem se vyloženě bavil. Trochu pomalejší start dává divákovi možnost seznámit se s Hooverovými a prožít s nimi strastiplnou pouť do Kalifornie. Ta pravá smršť vtipů přichází v závěru během konání oné dětské Miss (zde stojí za pozornost kreace moderátora celé soutěže v podání Matta Winstona, známého zejména ze seriálu Enterprise). Celkově jde o pohodový (zde tento termín užívám bez jakýchkoliv pejorativních přídechů), dobře zahraný (zejména Steve Carrel válí) filmík, který dovedně maskuje poselství o tom, že "rodina je fajn" a to, že příběh je v podstatě banální. Tenhle film diváka spolehlivě nabije dobrou náladou, neboť ten/ta zjistí, že jsou i podivnější a trhlejší rodiny než ta jeho/její (nehodící se škrtněte).

... or there and back again. Tento podtitulek by říkal vše o tom, co se tam celou dobu děje a to celé je obaleno poselstvím o důležitosti rodiny, přátelství apod. Na začátku je hlavní geroj zajat (předtím však stihne ukrýt svou ženu a dítě) a je veden do mayské metropole (tady asi vrcholí Gibsonovo mravní kárání ohledně zkaženosti a morálního úpadku celé civilizace, které se snaží cpát téměř do každého záběru - opovrhování starým mrzákem, znuděný vladař sledující krvavé oběti, tlusté dítě atd.), odkud uteče a s několika pronásledovateli v patách zdrhá dom za rodinou. Kdyby nebyl děj zasazen do atraktivní doby a prostředí, jednalo by se o hodně podprůměrný akční thriller. Takže ti Indiáni to nakonec vytáhli alespoň na ty tři hvězdičky.

Telenovely - vždy je budu nenávidět.

Opravdu zábavný odpad, který snad nemohl vymyslet nikdo příčetný. Tohle patří k těm počinům, před kterými by se divák nejradši zahrabal pět metrů pod zem, ale z nějakého důvodu je přímo hypnotizován děním na obrazovce a nemůže se od ní odtrhnout. U Teletubbies to platí trojnásob, prtože tohle se jen tak nevidí. Pochopil bych, kdyby se tam vyskytovala nějaká reálná, byť lehce stylizovaná stvoření důvěrně známá dětské mysli, ale čtyři kříženci mezi makakem a žížalou působí spíše odpudivě až mírně děsivě. Navíc v jejich podání získává úsloví "opakování matka moudrosti" zcela nový a neskonale obludný rozměr.

Pohodová a lehce nadprůměrná komedie, která by se dala označit za převrácený Perný den. Zde divák nesleduje slavnou liverpoolskou čtveřici prchající před vřískajícím davem, ale mikročástečku toho vřískajícího davu, jak se snaží dostat ke svým idolům.

V rozmezí necelých sedmi minut dokázal Hayao Miyazaki bez jakéhokoliv patosu a kýčovitosti vyjádřit pouhým obrazem to, co se mnohdy nepodaří ani delším a mluveným počinům.

Setkání legendární šestice Monty Python po 29 letech je vlastně jakýmsi zábavným průvodcem po začátcích a tvorbě MP, ze kterého si skalní fandové jistě odnesou několik zajímavých nových poznatků.

Strhující. Tahle krátká konfrontace dvou filmových legend má v sobě víc emocí než celých třicet dílů Wolf's Rain. Přesně jako i u WR víte, jak to skončí, ale přesto vás ten konec dokáže zasáhnout. A ta hudba... Dělám si srandu, ale tohle za shlédnutí stojí. Největší výhodou je to, že i pokud tohle odsoudíte, můžete se uklidňovat, že jste s tímhle neztratili příliš mnoho času.

K Sólokaprovi je třeba přistupovat s vědomím, že Woody už moc neoslní něčím novým a neokoukaným. I tady je možno vidět, že se Allen inspiroval sám sebou. Celá hlavní záplaetka tak trochu svou strukturou připomíná Tajemnou vraždu na Manhattanu a sám Woody rozšířil svou sbírku stárnoucích neúspěšných podivínů, se kterými to táhne už od Darebáčků. Ale i tak je Sólokapr dobrou oddechovkou s dobře hrajícím ústředním triem Allen, Jackman, Johanssonová (že by Woody našel novou Diane Keaton?), vtipnými dialogy a rychlým spádem.

Během sledování TB se mi několikrát vybavilo jiné anime, a sice Hellsing. Nevím, nakolik se tvůrci inspirovali upírským kultem, ale některé prvky (koncept církevní organizace bojující proti upírům, hlavní hrdina a jeho "odblokovávání" schopností společně s mladou žačkou, všemu tomu velí žena apod.) a jejich podobnost s Hellsingem jsou přímo do očí bijící. Po prvních jedenácti dílech, které mají hodně dobrou úroveň, bohužel přichází druhá polovina, kterou otevírá neskutečně nudný trojdíl. Dál už je to trochu lepší, ale drajv první poloviny je nenávratně ztracený. Trochu naštve, že se seriál soustředí téměř výhradně na hlavní postavy (Abel Nightroad, Ester), kteří sami o sobě tak zajímaví nejsou, zatímco některým vedlejším postavám, které se jeví mnohem atraktivněji (Tres, Wordsworth, Sword Dancer) je poskytnu minimální prostor. Celkově je TB tak na tři a půl hvězdičky, zaokrouhleno nahoru díky slušně zvládnuté animaci a perfektní hudbě.