dewil21

Ano, byla jsem opravdu velice nepřozřetelná a pustila si pořad, ve kterém účinkuje kdosi, kdo je z nějakého (mě neznámého) důvodu slavný tím, že má mastné vlasy, tříská neuměle do kytary, tváří se rádoby vtipně, ikdyž je jasné, že je to debil a navíc má neuvěřitelný slovní projev, kterým může imponovat možná tak chovancům ústavu pro mentálně postižené v Ostravě (jsou to opravdu bezelstné milé děti). Čekala jsem, že se zasměju (je to přece pořad o vtipech, ne?), ale on mezitím naštěstí přišel Godot...

Povinná výbava pro většinu rodičů - bubák, čert, skřítek, hlavně když ty ukřičený, dupající a vše demolující zlatíčka mají aspoň z nečeho strach a na chvilku jsou jenom těmi zlatíčky. Takový bubáky je třeba hejčkat :-D kdo už teď odškrtává dny zbývající do Mikuláše, určitě ví o čem mluvím...

Film o posedlosti, kterému propadnete bez možnosti úniku. Posedlosti podlehli i oba hlavní hrdinové Robert a Alfred, které stála v mnoha ohledech život. Robert je varován Nikola Teslou, jehož boj s Edisonem se odehrává na pozadí příběhu a jak napoví nastínění praktik obou vědců, není o nic mírnější, než boj kouzelníků. Příběh se odehrává v pravdě kouzelné době páry a elektřiny, Londýn i další místa jsou temná a tajemná, některá skutečná a některá méně. Výprava je opět úchvatná, snímek má atmosféru a děj má spád. Divák je, stejně jako při vystoupení kouzelníka, šálen mistrem Nolanem a stává se překvapeným a okouzleným dítětem, které se zprvu snaží odhalit tajemství triku a nakonec se s rozzářenýma očima dožaduje opakování. Zatímco Robert je mistrem show, umí diváky zaujmout a pobavit, Alfred je spíš technický a všechny triky má precizně provedené. Nolan má schopnosti obou a proto je tenhle snímek klenotem současné kinematografie.

Milý animák o slůněti, které ze svého hendikepu udělalo přednost... Dojemná scéna, ve které slonice houpe přes mříže Dumba na chobotu, i dnes vžene slzy do očí a růžový sloni taky nemají chybu. Dumba jsem milovala já a dnes ho ráda sleduje i má Rozinka, jasných 5*

Za tohle by měli režisérovi zlámat kosti, pověsit na něj extenze a natahovat ho, jako on natahoval tenhle snímek. Atmosféra nebyla špatná, ono to v noci ve starý nemocnici funguje i bez strašidla, ale jinak jsem se nudila a hysterická Amy to tedy nezachránila ani náhodou. Závěr byl sice nepřekvapivý, zato působivý. Film jsem viděla dnes podruhé a musím ještě o * níž, protože z celého filmu jsem si kromě závěru nezapamatovala téměř nic, rozhodně to chtělo více napětí.

Bryan má důvod k radosti, umřela mu tetička a nechala mu parádní barák. Teda aspoň si to myslí, nechala ho někomu jinýmu, ale to je scénářistům docela putna. Zdědit barák v době manželský krize je vážně k nezaplacení a tak Bryan balí kufry a stěhuje se. Že v domě umřela jeho teta a strýc ho nebere, je totiž právník, je naprosto racionální, věří jen důkazům a je ateista. I divák s IQ 80 již tuší, že mu to vydrží maximálně přes noc. Pak už jen s údivem sleduje, jak se z racionálního člověka stává paranoidní a afektovaný psychouš, kterému okolí dává okázale najevo, že by měl vyhledat profesionální pomoc, víc chrápat a míň chlastat. Obrácení zarytě nevěřícího Tomáše na víru asi mělo vyvolat u diváků podobnou reakci, žel jedna ponožka na schodech není ani děsivá ani nadpřirozená (kdo žije s chlapem, případně je chlap, tak ví o čem mluvím). A protože v tento moment ztrácí soudnější diváci o snímek zájem, přichází na scénu exotická Zoe a sugestivními pohyby prováděnými v domě se snaží naznačit, že tady fakt něco není v pořádku a že tu umřel ještě někdo. Což ovšem není žádné tajemství, kromě Bryana to ví i jeho žena, jeho psychiatr, kněz a vlastně všichni. Nebohý Bryan to neví proto, že než se stal puntičkářem, bejval stejnej bordelář jako všechny dětičky a za trest nesměl na piknik... Naštěstí má snímek happy end, takže piknik přece jen bude.

Rob Roy, stojí hrdě proti šlechtě a jejím intrikám, neohne hřbet a pro čest svou a své rodiny je schopen položit život. Příběh o muži s velkým eM, zbojníkovi, možná zloději dobytka, ale co na tom sakra komu záleží, když je Neeson v sukni poskakujíc po nádherných skotských kopečcích tak zatraceně sexy a Jessica Lange mu jako krásně drsná horalka zdatně sekunduje. Hlavní záporák je tak zápornej, že byste ho s radostí nakrmili arsenem a zkřivili mu tak ještě víc ten jeho křivej úsměv. Naštěstí ho Rob ztrestá a pro mě už věta "já tě rozpůlim vejpůl" bude mít navždy příchuť Rothovy krve. Kamera si dává záležet, aby vynikla nádhera krajiny a Burwel to velice příjemně podbarvil folklorní hudbou. Těch 139 minut jsem si opravdu vychutnala a rozhodně si nemyslím, že má Rob Roy MacGregor méně statečné srdce... To mé si tedy získal

Snímek se točí v kruhu bolesti a demence a vrcholí to traumatem diváka, který stejně, jako někteří protagonisté, začíná pokukovat po nůžkách a cítí při tom nutkání jich polovinu použít. Hysterické scény Teri Polo slabší povahy spolehlivě vyděsí, ti silnější se velmi pobaví. Pobíhající chlapec a jeho tatínek, který vypadá jak kdyby půl roku nespal, se zaručeně objeví vždy, když je čekáte. Dokud vypadají jako lidi, je to vcelku OK, pak se z nich ale vyklubou šmoulí zombíci a začíná ta správná jízda, která překvapivě končí překvapivě... Nicméně za shlédnutí to určitě stojí, když už nic, aspoň se dozvíte, že nekrofilem se můžete stát i omylem...

Na začátku mě zajímalo, jestli by bez podpůrnýho týmu dojel aspoň na hranice, no nakonec neni takovej machýrek, jak to vypadalo. Každýho cestovatele a motorkáře tohle potěší, zvlášť teď, když sezona jedné stopy pomalu končí a ne každý má čas a peníze procestovat svět...

Kdo čeká další Rwandu, bude asi zklamanej, ve světovém měřítku je tohle totiž mnohem menší drama. Ne tak pro Ethana, pro toho je ztráta syna katastrofou. Vyrovnává se s ní těžce, zvlášť, když vidí neschopnost policie nehodu vyšetřit a naděje na dopadení se s každým dnem snižuje. Co si budeme povídat, tohle může potkat každého z nás a jsou mezi námi samozřejmě i tací, co jezdí jako prasata a když způsobí nehodu, raději odjedou, než aby čelili následkům svého jednání. Sympatický Ethan je bezmocný a nakonec se rozhodne si vraha najít sám a také ho ztrestat, nelze jej nechápat, nelze mu nefandit, jeho slzy jsou uvěřitelné stejně jako narůstající vztek. To Dwight si moc sympatií svým jednáním nezískává, tvrdit něco o výčitkách a lidském pochopení rozporuplnosti postavy je čirý alibismus. Dwight je prostě slaboch a lhář a nakonec dostane, co si zaslouží... ikdyž možná by zasloužil víc...