Othello

Nějak přes veškeré formální kvality jsem si připadal, že sleduju nepodařený gruppensex video, kde se aktéři nejsou schopný dostat ve správný čas na správné místo, aby k němu došlo. A od půlky jsem se už fakt strašně nudil.

Smrtící finále divoké kariéry Joela Schumachera a držitel rekordu nejrychlejšího stažení filmu z kin všech dob, kdy po 18 dnech a 25 000 vydělaných dolarech (při rozpočtu 25 mega) se rozhodlo, že se zde již nevyplatí ani plýtvat elektřinou do promítačky. V něčem to byla dobrá zpráva, protože Schumacherova tvůrčí únava byla již v neukočírovanosti posledních filmů strašně cítit a navíc se alespoň dokázalo, že ani přítomnost dvou oskarových zasloužilých herců automaticky nenaplní kina, pokud ten zbytek stojí za pendrek. A jakože fakt stojí. Sledovat hodinu a půl naprosto nesvéprávnou bandu mantáků, která není schopna půl hodiny zařídit, aby se dostal Cagův palec na trezorový detektor, ačkoli mají jako rukojmí jeho ženu, je bolest. Impotentní vyhrožování za asistence asi patnáctinásobného hrozivého přebíjení brokovnice přestanete brát vážně po deseti minutách a co máte v home invasion filmu pak dělat? Kochat se interiérem?

Důkazem neexistence skutečného Asgardu je fakt, že autory tohohle bazmeku nenašli někde ukopaný osminohym koněm a oklovaný přerostlejma vránama, protože tohle prostě nešlo. Já mám svoje hranice tolerance, kam až může autor v těžení určitých základů zajít, ale tohle je daleko za horizontem. Aboslutně nesnesitelný digitální inferno v němž jediný zapomatovatelný prvek je přizdisráčství tvůrců. Spousta lidí tu prská na černýho Heimdalla. Mě málem jeblo už když na mě vykouknul absurdně digitální Asgard, kterej navzdory faktu, že je to taková nirvána pro prasata vikingský, tak je vypíglovanej, jakoby tam žila moje matka. Zavřel jsem oči a doufal, že to všechno přejde a bude to ok, když sem je otevřel, tak si zrovna fešáckej Thor prohodil v ruce kladivo a já věděl, že bude zle. Vemte si například jeho družinu. Karneval postav jak z Dungeon Siege - zmalovaná amazonka s perfektně oholenym podpažím (nevysvětleno), renesanční šermíř (opět nevysvětleno), japonec (kurva tuplem nevysvětleno) a poměrně sympatická verze fantasy trpaslíka, kterej i přesto vypadá, že vlastní kadeřnický salon. Antagonista rožšafně pomrkává s ulízanými vlasy dozátu, přesto se film tváří jakože záporáka ještě nemáme znát. Buehe, tak okej, vzhledem k tomu, že během úvodní třicetiminutovky jsem sežral ovladač, byl jsem nucen to dokoukat. Vážení moc se to nezlepšilo. Je fajn obsadit do rolí pozemských iniciátorů jistoty jako Skarsgarda nebo zde příjemně ošukatelnou Natálii Portman, kdyby tak příšerně nebilo do očí, že v tom filmu jsou kompletně zbytečný. Krystalickym důkazem budiž jedna z "akčních scén" (ještě se vyjádřim), kdy novopečený pacifista Thor (bože!) jde vysvětlit kovovýmu ošklivákovi, jestli by nemohl přestat demolovat město a těmto postavám řekne, ať evakuují okolí. To probíhá tak, že uběhnou cca 150m, něco kolem nich vybuchne, oni se zastaví a pak se vrátí k polomrtvýmu hrdinovi, na jehož dotaz, jestli jsou všichni lidi v bezpečí odpoví, že se o to postarali. No a akční scény jsou kapitola sama o sobě. Nevim jak moc dosáhla v USA inflace za poslední tři roky, ale jestli Bay mimojiné nechal v závěru Transformers rasit velkoměsto na všech levelech obříma robotama, skládajícíma se v bouráky, stíhačky a helikoptéry a Branagh nechá s rozpočtem o jedno mega míň jednoho pětimetrovýho kovošrota rozkopnout auto a rozbít zmíněnou výlohu, tak je to tunel jak Blanka. Thor až na vzácné vyjímky (tak dva až tři záběry) vůbec neni akční, protože postrádá jakoukoli dynamiku. Buď to zrasí střihem (úvodní kosa s ledovými obry) nebo to utne, když už bych čekal, že se něco začne dít (obr v městečku) nebo to zabije nepřehledným a přeplácaným CGI (bitka Thora a Lokiho) či to v neposlední řadě pohnojí do očí bijícím 3D efektem (fakt je na to dneska ještě někdo zvědavej?). Thor je o to větší omyl, že narozdíl Snydera, Greengrasse, Cuaróna či Baye se drží nechutně při zemi, nemá jakýkoli režijní rukopis a neuvědomuje si svoji pozici na audiovizuálním trhu. A to je konkurence čímdál znatelněji filmových videoher, které mohou nabídnout daleko více než filmové médium, ale v něčem vždy budou zaostávat a to v sepětí příběhu, postav a mnohoúhelné fyzické akce. Thor si to neuvědomuje a proto po něm za rok neštěkne ani bílej tesák. Jediný co na tomhle filmu funguje jsou odkazy a vtípky a to je na letní blockbuster dost smutná vizitka.

V době premiéry jsem na Tintina vyrazil, protože jeho ukázky dost připomínaly tehdejší trailer na videohru Uncharted 3, u kterého jsem si slintal na triko a kterou jsem doteď nehrál (protože PC master race). Po deseti letech jde do kin konečně odkládaná filmová adaptace této videohry,  u jejíhož traileru jsem usnul, zato jsem si ale připomněl, jak skvěle takhle kooperace mezi Peterem Jacksonem a Spielbergem pořád kope. The Adventures of Tintin je animák s úžasnou plastičností, skvělou prací se světlem (dozoroval Kamiński), barevnými kontrasty a hlavně neuvěřitelnou choreografií akčních sekvencí. Když se to pak spojí s oblíbenou retro stylizací "Evropa 20. - 50. let", je Tintin chodným společníkem v poličce dobrodružných sérií od Indiana Jonese až po herní adventury typu Broken Sword či Lost Horizon.

Heh, byly doby, kdy by to dopadlo dobře -)

Vynikající "sundancevina", která se celou dobu snaží přesvědčit diváka celkem jasným směřováním, že ten film není taková svině a vynahradí všechny klacky pod nohama hrdiny závěrečným vykoupením. To sice nastane, ale přesvědčí nás o tom, že Take Shelter je nakonec stejně těžkej hajzl. Už od začátku, podívá-li se člověk na Michaela Shannona (geniálního Michaela Shannona mimochodem), natáhne se mu u bránice struna, kterou film nechá dvě hodiny velmi nepříjemně drnčet. Za každou minutu filmu, kde se někdo usměje, nebo v dálce zasvitne náznak naděje (učení s hluchoněmou dcerou například) jste neskutečně vděční, protože ten pocit toho blížícího se kapitálního průseru je pořád za rohem. PS: spojlery - přijímám argument o nastaveném a vytrženém konci, který vás sice nechá koukat na závěrečné titulky jak debil ( velmi podobný zážitek jsem měl u Trierovi Melancholie), ale v dosavadním příběhu o průběhu stoupající duševní choroby nutí přeřadit na trochu jinou kolej.

Tak takhle vznikly etnický nepokoje v Londýně... aháá .. kdybyste hoši radši seděli na prdeli a hráli FIFU

Lidé od koní jsou vlastní kategorie dementů, u které se nabízí otázka, zdali byli nemocný ještě před érou koní, nebo z nich ty dementy udělali až koně. War Horse nabízí argumenty pro druhou variantu, protože jak jeden připitomnělej vraník zblbnul tak ostřílený tvůrčí tým, to je snad námět sám o sobě. Od začátku mě plně zaměstnávala snaha rozklíčovat o co filmu vlastně jde, protože ta směšná míra sentimentu, vodopády papírových frází a přepjaté herectví (Jeremy Irvine by měl okamžitě dostat sošku zlaté prdele na bradě Caspera van Diena) nabízeli, že se jedná asi o nějakou formu pastiše. Díky tak hrozně nasvíceným exteriérům, že to muselo být schválně a venkovskému prostředí jsem podezíral inspiraci v Heimat filmech, avšak fkutečnosti prý John Ford, což je zrovna éra amerického velkofilmu, po které se mi nestýská, takže problém ve mně. Pokud ale na tuhle hru nepřistoupíte, čekají vás těžké časy. Během nich si britští a němečtí vojáci na frontě v Sommě půjčují nůžky na dráty, francouzské dívky se chovají jak z viktoriánské pohádky, jejich dědečkové na ně na můj vkus až moc sahají a celá První světová válka se může na chvíli zastavit, když je třeba zjistit, zdali má koník pod blátem bílá kopýtka. Jestli na tuhle hru nepřistoupíte, čeká vás soubor nesmírně legračních epizod, které stále sleduje koňský Michal z úkrytu. Akorát švanda je švanda a 141 minut je 141 minut no.

Matthijs van Heijningen (kurva jak s timhle jménem se chce dostat do podvědomí) sice hrál Silent Hill, Dead Space a rád se koukal na Hellraiser, trochu škoda, že ještě neviděl původní Věc, kterou prequeloval. Naprosto ambic prostý horor, kde krom dvou kreatur nefunguje nic a je útrpné sledovat, jak se film snaží tvářit, že tomu tak není. CGI strašně nudí, postavy plochý jak Milla Jovovich, místo závěrečné gradace se dočkáme rutinní návštěvy vesmírné lodi (mimochodem se trochu pozapomnělo na fakt, že díru k ní měli odpálit Norové) a zatímco v originále bylo vesmírné hnusno spíše plíživé a zákeřné, tady přestavuje místnosti s nonšalancí Hulka. Poblejt a zapomenout.

Vypadá to, že Andrew Niccol kalil s Kenem Loachem. Je nad moje možnosti chápání, jak takový hospodský nápad, který se hned po první konfrontaci se svojí smysluplností ve filmu položí mohl vyhrát 40 mega, nehledě na tržby. Když dáme stranou tradičně vynikajícího Deakinse za kamerou a stále božího Cilliana Murphyho (díky němuž je ovšem vyzdviženy herecké limity obou protagonistů) zbude akorát únavně nedospělá anti-utopická vize křísnutá s neuvěřitelnou Bodie & Clyde romancí a bezbřehou naivitou. Nemá cenu řešit samotné technické zázemí času jako měny a vůbec celá vnitřní ekonomika filmu má logiku z mozku patnáctiletého řeckého levicového revolucionáře. Spíše zaujme to marxistické brojení proti systému, který svojí centralizací (pod ústřední zlou firmu pracují všichni) upomíná aparáčnický komunismus. To, že nám film oznamuje, že pokud před dělníky na ulici v ghettu neduživý mládenec vyloží 315 miliard dolarů (viz zajímavosti), tak si každý vezme svůj decentní kousek a půjde se podívat do světa naprosto odpovídá vnímání světových problémů z křesla milionářského režiséra bez styku z realitou.