Othello

Infantilně pochmurná noir-kriminálka, která si mě právě obhájila skrze to, jak je ve své zamračenosti, špinavosti a násilnosti až roztomilá. A to hned od scény, ve které jdou policejní vyšetřovatelé prohledávat desítky pytlů s odpadku v oblecích s kravatami. Špína Honkongu je zde sice všudypřítomná, ale působí zvláštně uměle, nepřirozeně, stejně jako většina obrazu. Překrásné širokoúhlé snímání členitého velkoměsta není skoupé na dechberoucí výjevy urbanistické džungle, ta zde ale nevypadá vůbec jako skutečné místo, spíše to většinu času vypadá jak benchmark test b&w vydání Cyberpunku 2077 (nebo francouzský animák Renaissance). V tom gardu je prezentován i příběh, který je málomluvný, vede nás obrazem, konáním postav a prostředím, přičemž vykulminuje v okamžiku kdy propojí všechny tyhle atributy do honičky mezi jednou z hrdinek a členy pouličního gangu skrze chudinské baráky a špinavé uličky. Po schodech nahorů, do dveří vpravo, zmáčenou chodbou, do malého bytu, proběhnout kuchyní, zamknout se v koupelně, vylézt z okna, být zase sestrčena z prvního patra na ulici, tam se bránit přesile kuchaňským nožem mezi horami odpadků a rozbitých aut. Fantazie. Zvláštně ambivalentní pocit mám z jedné příběhové linie, ve které se postava drobné pouliční zlodějky snaží vykoupit ze svého neúmyslného zabití protagonistovy ženy, k čemuž musí projít neuvěřitelnou kalvárií násilí, včetně brutálního znásilnění, aby nakonec dosáhla odpuštění. Cya Liu tam dostává fakt strašně, čím dál víc já to dává zabrat a místo toho, aby se po americkém vzoru nevěrohodně obrousila do mstící se valkýry, tak je s každým krokem naopak křehčí a vyčerpanější, ačkoli stále nezdolná. Je to divný pocit, protože jsem si úplně odvykl už na tohle filmové chování k ženským postavám, které je tady navíc v zásadě legitimizováno.

"Budeš něco dělat večer?" "Nevím." "A co budeš dělat v sobotu?" "Nevím." Bez návodu k použití je to zpočátku docela vtipná podívaná, protože to připomíná snahu vídeňského profesora Fiedlera rekonstruovat divadelní hru i v případě, že se z ní zachovaly jenom jména postav ("Byl jsem včera u tchána. Má to tam hezký." "Já se byl podívat do mlýna." "Já ani nevím, kde jsem včera byl.") v prostorách připomínající způli vetešnictví, způli pak interiér studentského bytu v Young Ones. Po dohledání kontextu, že se pravděpodobně jedná o film kritizující tehdejší společenskou stagnaci a měšťáckou degeneraci (což asi podporuje i poslední scéna, ve který Alexei potkává nesympatického chlapa vyjídajícího konzervu, kterou pak hodí za záda k neuklizeným novinám, na kterých seděl a vydává se opačným směrem co hrdina, tedy do města) pak film dnes působí komicky opačně. Když v současné době enormní akcelerace dějin, technologie a ekonomických struktur sledujeme statickou, tichou komunitu jednoho domu, řešící zbytky vůní ve sto let starých flakóncích, působí to jako idylická vzpomínka na dětství korigovaná logikou snu. Kanceláře na konci chodeb, dveře vedoucí do tajuplných míst a komunita prostých lidí, kterým na vás záleží, i když to asi nedokáží dát najevo tak, jak byste si přáli byla tehdy Alexeiovi málo. Dneska na ní pravděpodobně někde ve vesnické hospodě nostalgicky vzpomíná a otravuje mladý, jak tehdá bylo líp. Film je ve slušné obrazové kvalitě a s dobrými anglickými titulkami na YT.

Pochmurný plakát, kde vidíme obě ústřední postavy odcházející zády k nám do dáli a pokleslá hlava s přihrbenými zádami dospělého napovídají trochu ponuřejší a mlčenlivější podívanou než se ve skutečnosti zpočátku nabídne. Ústřední postava je tu takovou nesympatickou kombinací Alexe deLarge z Clockwork Orange a protagonisty filmu Naked. Ze sporých reakcí na film je pak celkem komické vidět jak postavě, která by v jiném zasazení byla protisystémově rebelská, cool ztroskotaně nihilistická a lidé by si z ní vytvářeli nicknamy, tak pokud jí svěříme do opatrovnictví děcko, tak je najednou jednoznačně negativní, nesympatická, nepříjemná a hloupá. V tomto případě A Day at the Beach spadá bezpečně do kategorie filmů "kretén a dítě", dále třeba Paper Moon či Zloději kol. Osobně mě nejvíce zasáhla atmosféra promáčené větrné pláže s neustávajícím přívalákem, která leze vyloženě z obrazovky, obzvlášť když jste někdy zažili jak dokáže být na plážích severozápadní Evropy hnusně když se chce. Film je legálně na YT, akorát s automaticky generovanými titulky, což je trochu problém, protože hlavní postava dost mele a dítě zase nesrozumitelně vejská.