Aidina

Nicolas Cage je jako anděl neodolatelný, ten jeho psí pohled, tak zranitelný a křehký. Tak takového anděla bych hned brala. Pokaždé mě tento film dojme. ..."Když chceme něco získat, musíme se umět i něčeho vzdát.." Vzdát se všeho pro první nadechnutí, pro první dotek a polibek a i pro to, jak chutná taková hruška. Díky Městu andělů jsem objevila úžasnou zpěvačku Alanis Morissette, její závěrečná píseň "Uninvited" je andělská.

Tři nejlepší kamarádky Annie, Elise a Brenda zjistí, že jejich partneři, kterým kdysi pomohly nahoru, je opustili kvůli mladším ženám. Naplánují společně pomstu. Vtipně a efektivně. A operace furie přináší zajímavé výsledky. Velmi dobře obsazený film.

... " Můj táta mi žádné auto nekoupil. Svoje první porche jsem si musel ukrást..." drsný Mel Gibson a jeho černý humor. ...„Uzavřeli jsme dohodu, když ona skončí s prostitucí, já přestanu střílet lidi. Možná jsme si dali příliš vysoký cíle...“ Tak takové to role mu sedí.

..."Kdo se vyhne klíči, vyhne se i míči..." Vybíjenou jsem měla ráda a bavila mne, ale v Americe mají asi jiné pravidla. No ještě, že mají nepřemožitelného Chucka Norrise a ten má vždy rozhodující slovo. Partička looserů musí porazit namachrované atlety, aby nepřišla o svojí oblíbenou tělocvičnu Stiller byl na můj vkus až moc kýčovitý, jeho hraní je až na hranici dobrého vkusu.

..."Zlodějem se člověk nerodí, zlodějem se stává. A já vás tomu to řemeslu vyučím..." Příjemná italská oddychovka, kde jednoho ze tří studentů na zloděje hraje Paolo Villagio.

Filmů, kde dominuje jenom jeden herec, moc není. Je těžké, aby takový film zaujal svým dějem i když Tom Hansk to v roli Trosečníka zvládl dokonale. V tomto snímku tvůrci vsadili na vizuální efekty. Ponurá atmosféra liduprázdného New Yorku, jehož se zmocňuje příroda, trávou zarůstají hlavní třídy... ale stále teče pitná voda a jde elektřina. Žije zde jenom jediný muž - vědec a jeho pes Samantha. Mají dokonale zabezpečený dům a moderně vybavenou sklepní laboratoř, nekonečný zdroj pohonných hmot a potraviny. Spolu hledají další přeživší, ale ovšem jenom přes den. V okamžiku, kdy zapadne slunce, začnou město okupovat zombíci. Pěkně schizofrenní jsou scény s voskovými figurínami, zvláště když není Fred na svém obvyklém místě:-))

Nora Ephron udělala moc dobře, když po Samotáři v Seattlu opět dala dohromady Toma Hankse a Meg Ryanovou. Dva lidé, kteří žijí v N.Y.C. blízko sebe, podnikají ve stejném oboru jako knihkupci i když s rozdílnou strategii. Meg vlastní malý rodinný obchůdek a prodává knížky, které dokonale zná, Tom vlastní velkoobchod s tisíci tituly na skladu a láká zákazníky na slevu a kávu. Oba rivalové si ve skutečném světě nemůžou vystát , ale ve světě virtuálním (NY152 a Shopgirl) si neuvěřitelně rozumí. Přestože se nikdy neviděli, stanou se velmi dobrými přáteli a navzájem si svěřují svoje radosti a starosti. Následuje první schůzka, při které Tom zjistí, s kým si vlastně píše. Ale nedokáže se už Meg vzdát. Příjemná romantická komedie s úžasným dabingem Vladimíra Dlouhého.

..."Ale řeknu ti, že ti Bartáčkovi nejsou tak špatní." "Jo, ale on se mi samozřejmě nezapomněl pochlubit s balkónem, kterej my nemáme." "A mně zase Bartáčková ukazovala svůj šatník." "Vždyť říkám, že to je pakáž...." Moudré perské přísloví říká: „Nekupuj dům, kupuj souseda.“ Mít dobré sousedy, to je jako vyhrát jackpot. A o tom je tento vtipný film. O sousedských taškařicích a nevinných kanadských žertících dvou rodin Bartákových a Novákových. Hlavní protagonisté Kopecký-Zázvorková a Janžurová-Peterka vytvořili dokonalé herecké kvarteto a zahráli nám svůj bezchybný koncert maloměšťácké symfonie. STANDING OVATION.

Režisérovi Filipovi se mistrně povedlo převést román Eduarda Basse na obrazovku. Můžeme tedy sledovat osudy lidí z maringotek a to po dobu šesti generací cirkusácké rodiny. Nejvíce mě ale upoutala geniální hudba Karla Svobody. Říká se, že každý jsme nahraditelný, tak v případě Karla Svobody to neplatí. Jeho nikdo nedokáže nahradit. Svobodovu hudbu bezbečně poznáte v záplavě všech těch ostatních. ..."Krev toulavá, svá kouzla má, má moc pár křídel dát, jak vítr z hor se hnát.." závěrečná píseň zpívaná Karlem Gottem přesně vystihuje kočování či pendlování lidí, kteří se rozhodli zasvětit celý svůj život cirkusu. A v domečkách na kolečkách přiváželi druhým lidem své dokonalé umění a zábavu.

Na malé vesnici se stane vražda. Rázem jsou všichni podezřelí, protože zavražděný Joska měl mechtle - techtle téměř s každou místní ženskou. Ve vesnici, kdy si všichni vidí do talíře, a vědí co, kdy a jak, najednou si nejsou jisti, kdo mohl Josku zabít? Rozbíhá se pátrání... Výrazně do filmu zasáhla nepřehlédnutelná Líba Geprtová a hlavně její uhrančivý pohled, před kterým každý scener musí blednout závistí. Nevím proč, ale vždycky jsem z ní měla strach. Asi pořád jsem v ní viděla bláznivou Viktorku od splavu. Jako herečka však byla výborná.