Lilloos

Jednoduše poctivá pohádka, při které úsměv nezmizí z tváře.

Jednoduše mě to vůbec nebavilo. Sice se po dlouhé době objevil pořádný bondovský song a některé scény (stínové divadlo s ohňem) jsou vizuálně nádherné, ale toť vše. A doufám, že příště dostane Ralph zajímavější prostor.

S Volavkou má Skrytá identita společné často i záběry, přesto se jedná o dva diametrálně odlišené snímky. Zatímco Scorsese dal západu parádní krimi thriller přeplněný hvězdnými jmény, a ten byl z jeho přesahově osekané verze u vytržení, jeho asijský kolega stvořil dílo pro každého, kdo chce něco víc, ale takových je zřejmě podle nepochopení/zavrhnutí jeho výtvoru málo. Nebudu znova vypisovat vše, v čem je Volavka tak vyjímečná, ale stačí srovnat závěry všech tří (ať už bereme v úvahu první nebo třetí díl asijské trilogie) filmů. Nejspíš to na dalkém východě není nic neobvyklého, ale pro mě je jejich filosofie exoticky sympatická. Přináší mnohem víc prostoru k zamyšlení, protože dobro a zlo nejsou provoplánově spravedlivě odměněny nejlépe lidskou rukou. Hollywood si ale žádá něco jiného a nevidět původní snímek, určitě by se mi tenhle líbil, protože sám o sobě je skvělý.

Bond vždycky patřil mezi oddechovky, což nebaví věčně. Jenže tenhle přerod šarmantního vtipálka, co bez přemýšlení hází holky do postele a kluky ze skály, na rozervanou osobnost, která má největší problém sama se sebou, mě nebaví taky. Možná už byl čas udělat Bondovi pápá. A co ta příšerná titulní píseň?!

Moc se mi do hodnocení nechtělo, protože jsem jednoduše nesledovala film na 100% a tak mnohé zůstalo nepochopeno. Když jsem si pak zápletku přečetla, a že i to dalo zabrat, konečně jsem porozumněla. Stejně ale doufám, že jednou najdu sílu, abych si pustila celou trilogii znovu a pořádně.

Rozhodně se nejedná o špatný film, jen se mi na něm dost věcí nelíbilo. Daniel Craig je agent jako vyšitý, ale z Bonda nezbylo nic. Možná jsem staromódní, ale ta klasická atmosféra mi chyběla. Dále mě rozčilovala dlouhá pokerová pasáž, která naprosto brání gradaci. To samé se dá říct i o závěru, který je několikrát protahovaný a jednoduše hloupý. Jinak ale vše funguje, jak má.

Už u Kmotra jsem měla ze začátku problém vyznat se v postavách (a to je hrály vesměs známé tváře), tady se ale vše posouvá na nový level. Nejenže je tu lidí jak smetí, ale ještě jsou si všichni tak podobní. Trvalo tedy opravdu dlouho než jsem se zorientovala a to na zábavě rozhodně nepřidá. To je ale moje chyba a věřím, že po druhé projekci by se mnohé vyřešilo. Pokračování mě ale nechytlo hlavně proto, že je pojato úplně jinak. Nechci přímo tvrdit, že je odfláknuté, spíš v sobě jen dějová linie neměla potenciál na takové vyjímečné momenty, kterými je první Volavka doslova přeplněná.

Z Bonda už nezbylo nic! Kvůli snaze o futurismus, když už jsme v tom novém miléniu, z toho vyšla jen nebondovská groteska s dvěma sice naprosto odlišnými ale na chlup stejně otravnými rádoby kráskami. Madonnina písnička se sem sice moc nehodí, ale je chytlavá, což se rozhodně nedá říct o filmu jako takovém. Jen nechápu, proč jí nedaly zajímavější prostor, když už tu teda musí být. Zatím nejhorší bondovka vůbec. Škoda, Brosnan si zasloužil důstojnější rozlučku.

Moc jsem si od toho neslibovala, žánrově spadná snímek úplně mimo mé oblíbené vody a s asijskými filmy mám zkušenost jen takovou, že dá zabrat rozeznat jednoho od druhého. S tím jsem sice měla ze začátku problém (mladí aktéři), ale již při první akci mi bylo jasné, kdo kde stojí. A tak mě už nic nerušilo v silném prožitku. Snímek má mimořádně působivou atmosféru, někdy zapříčiněnou hudbou (scéna v obchodě, kdy se poprvé setkávají), jindy kamerou (když se na parkovišti navzájem téměř odhalí) a nebo vygradovaným napětím (když spolu poprvé telefonují). Nechyběla mi akce, právě naopak, ta by tuhle psychologickou hru jen rušila. Do toho všeho příběh, který tu možná už byl, ale natolik lidsky podané zamyšlení nad dobrem a zlem se jen tak nevidí. Naše západní kultura/filmografie nám totiž málokdy nabídne pohled, kde vítěz nevyhraje.

Mírný úpadek nastal už po Zlatém oku, ale nabírá na rychlosti, jak to potvrdilo zdlouhavé ponorkové finále na štorc.