Lilloos

Nápadité úkoly ze začátku ozvláštňují nezáživnou akci, která minutu po minutě nudí víc a víc.

Ani se mi nechce věřit, že od Muže se zlatou zbraní uběhly jen tři roky, vizuální efekty jsou totiž dál o desetiletí. Když k tomu připočteme krásnou bondgirl, máme jednu ze zatím nějlepších bondovek, což ale pořád neznamená žádnou slávu.

Ikdyž přehlédnu až stupidní nereálnost, vidím jen kopii jedničky.

Množství ujetých postav (žlutý pidižvík, uřvaný polda, kungfu studentky) kompenzuje záporák Lee.

Nevídaně sympatický polda nahání teroristy o Štědrém večeru po mrakodrapu. Technicky paráda, jen to není nic pro mě.

Moore není Connery, ale své kouzlo má stejně jako parádní úvodní písnička. Dál už jen klasická bondovská zábava.

Není to ten typ komedie, u které se řehtám, až se za břicho popadám. Přiblblý hořkosladký úsměv si ale udržím po celou a to se taky jen tak nestává.

Bondovky se podle mě vyznačují dvěma nepříliš kladnými rysy. Jsou předvídatelné a na jedno brdo. Tenhle díl bravurně splňuje oba body.

Kompaktní jako celek, přesně tak má vypadat dobrý film. Navíc parádně dochucený Fincherem.

Ústřední duo tvoří hezký pár, ale spíš pro slaďák než k bondovce. Akční scény, které by obstály i dnes (lyžařské honičky), se střídají s mizerně nastříhaným chaotickým bum bum bác. A nakonec to nevyhnutelné. Jak jinak by nás mohl Bond dál bavit svým svérázným způsobem?