Wow. Začnu nutným srovnáním. Toto funguje na tolika úrovních lépe než původní švédský film, že to skoro obhájí nesmyslnost natočit to samé s tak malým odstupem. Kamera, herci, hudba...paráda. Snad jen ten příběh stále trochu šustí papírem. Je to až moc promyšleně strukturované s ohledem spíš na čtenáře než na diváka. Ale nevědět, že existuje nějaká nejprodávanější knížka, možná by mě to ani nenapadlo. Rozhodně velké překvapení.
A opět tu jsou prvky amaterismu, televiznosti, dialogy šustící papírem... a opět to všechno až geniálně funguje. Robert Sedláček si vytvořil vlastní škatulku, a každý jeho nový film se v podstatě nedá připodobnit k ničemu jinému, co v Čechách kdy vzniklo. Je to civilní, chvílemi bizardní, dojemné, smutné i veselé, trapné i strhující...a rozhodně to stojí za vidění.
Šlape to výrazně lépe než Epizoda I. Slovní přestřelky mezi Obi-Wanem a Anakinem mají švih, akční scény se snadno vryjí do paměti (vznášedlová honička na nočním Coruscantu, Yodův souboj s hrabětem Dooku) a i těch emocí je tu o trochu víc (Anakinův hněv nad mrtvou matkou). A Binks tu skoro není, což se dá považovat za jedno z hlavních plus. Na druhou stranu všechno je tak moc dokonalé a doslovné, až jsem si říkal, jestli těch vypiplaných akčních scén, které jsou za každou cenu dechberoucí není už trochu moc. V bezchybné práci designérů, choreografů a animátorů se tu trochu ztrácí charaktery, nedostává šanci se prosadit smysl pro humor typický pro původní trilogii... Celé se to prostě bere moc vážně a utápí se ve velkoleposti...Ale i tak, Epizoda II celkem dost se povedla.
Humor je pryč, chemie mezi postavami je pryč, Jar jar Binks je asi nejhorší postava filmových dějin vůbec, celé je to spíš animovaný film s pár živými herci, a celé je to takové spíš politicky komplikované než dobrodružné. I přes to je tu pár skvělých momentů, a kdyby člověk nemusel srovnávat s původními díly, možná by hodnotil ještě trochu lépe.
Jediné, co se mi na Conanovi líbilo byla některá prostředí (hora ve tvaru lebky) a kostýmy... Tady se tvůrci skutečně přiblížili klasické frazettovské představě Conanova světa trochu víc, než John Milius. Bohužel, režijní vedení, herecké výkony, scénář, hudba... všechno ostatní je na úrovni televizní Xeny.
Jeden skvělý, na první pohled absurdní nápad, jehož realizace se stává hlavní náplní celého filmu. Realizace je výsledkem i obsahem. A v podstatě bez peněz.
Tintinovým dobrodružstvím se nedá prakticky nic vytknout. A to je v podstatě jediný zádrhel. Člověka to neustále nutí přemýšlet nad 4. Indym a srovnávat. Tintin, neobtěžkán zodpovědností vůči fanouškům a předchozím dílům působí jako čerstvý vítr do plachet! A mrzí mě, že někteří lidé vnímají Spielberga jako kýčaře. Styl, se kterým kormidluje svůj poslední film, je dotažený k takové dokonalosti, že můžou všichni ostatní jen tiše závidět.
Wow. Sladký ničema, Výsřely na Brodway a Půlnoc v Paříži...Owen WIlson je ve své dokonale allenovské přetvářce až nepřirozený (vypadá jinak, mluví jinak, ale je to snad nejlepší Allenovo alterego...). Sentimentální nálada, starosvětsky úderný humor...
Matthew McConaughey potvrzuje podezření, že by mohl být skvělým hercem nebýt špatných filmů, a celé to šlape jako od 90.let málokteré soudní drama. Na druhé straně je předvídatelnost, která dost podkopává diváckou spokojenost. Ale i tak solidní zážitek.
Nebýt toho znovuobjeveného kapitána na konci, bylo by to naprosto dokonalé. Boylova efektně výtvarná vizualita a způsob používání hudby je pro vylíčení prázdnoty vesmíru a spalujícího žáru Slunce víc než vhodná - zatímco na jeho "pozemských" filmech se to může zdát jako manýra, tady to jde v ruku v ruce objevováním člověkem nepoznaných koutů vesmíru a lidské psychiky. Jedno z nejlepších sci-fi nového tisíciletí.
Film je trochu monotónní, protože je skoro celý tvořen dlouhými monology Jacqua Fresca na téma lidské budoucnosti. Je vidět, že je neříká poprvé, a tak celý film trochu ztrácí na autentičnosti. Na druhou stranu se jedná o tak zajímavou osobnost, že tu zdlouhavost stojí za to vydržet.
Většina vtipů o vyjednávání s teroristy a klišé o rasových předsudcích vůbec je fakt skvělá. To mezi tím je buď lepší zapomenout, nebo si to člověk po chvíli stejně napamatuje... Ale i tak, ti dva by mohli mít ještě horší scénář a pořád by se u toho člověk celkem slušně bavil.
Mě ten první díl nakonec nepřijde tak strašný. Jde spíš o úhel pohledu. Výpověď o osmdesátých letech skvělá (alespoň o určité stránce té doby), scénář naivní v mezích filmu pro teenagery. Je to asi tak dobré jako svého času Snowboarďáci...trefilo se to do potřeb určité generace, a to byl od začátku i cíl. Pak lze výsledek hodnotit v podstatě kladně, i když váš štvou písničky a celková stylizace (ty tanečky před kamerou jsou vážně moc). Ale je to dobrý žánrový film.
Robert Rodriguez za plný počet, ostatní (včetně Tarantina) žádná sláva. I když po těch letech získali Čtyři pokoje takovou zvláštní, šestákovou patinu. Tim Roth ve své Chaplinovské variaci skutečně exceluje (pokud na lehce anachronický výkon přistoupíte).
Zrození planety opic je super, a tím bych měl skončit, protože to je pravda, a jestli někdy nějaký remake, reboot nebo prequel stál za to, je to tento. Ale pokud neskončím a budu hledat stíny na jinak perfektním překvapení tohoto léta (dělí se o něj s Thorem), byly by to scénáristické berličky a závěr, který končí v momentě, který zdaleka neodpovídá velkorysému názvu. Ale i tak, animace je takřka dokonalá a když se píše o posunutí technologických hranic zas o kousek dál, není to žádná nadsázka. A digitální Ceasar má charisma jako nikdo jiný...
I přes mnoho sympatických momentů je v Your highness až překvapivě málo vtipných momentů. Dokonce jako by chyběli i pokusy o ně. Tvůrci se soustředí na odvyprávění příběhu v jakž takž logickém sledu scének, které ctí "vážný" žánr fantasy, a bojí se přitlačit na pilu absurdity.
Příjemné retro skutečně evokuje Indianu Jonese, ale neobsahuje zdaleka tolik humoru, režijního mistrovství, ani tak charismatického hrdinu. I když Chris Evans za to zase tak nemůže. Captain America je totiž morálně naprosto dokonalý, a tudíž naší realitě mnohem vzdálenější než zhýralý Tony Starck a neotesaný Thor. Avšak v podstatě přiznaná papundeklovost a naivita rodokapsových sešitů dělá z tohoto filmu celkem zábavně strávené dvě hodiny.
Světáci jsou buď jednoduchou, době poplatnou komedií s několika skvěle napsanými a zahranými scénami, a nebo geniální, možná až příliš zakrytou alegorií na to, co se stalo v Československu 60.let. Snaha tří dělníků o dobytí vyšších společenských příček (a je tu v podstatě zrovnoprávněno vzdělání s vlastnictvím většího obnosu peněz), jako by symbolizovala obrození během Pražského jara (vesničtí zedníci jedou do Prahy, nakouknou do velkého světa, o kterém tak dlouho snili). Jejich závěrečné prozření, a odevzdaný návrat k rodinám na vesnici, kam patří (bez peněz a bez vzdělání, ale tak to přece má být...), jako by značilo situaci Čechů po příjezdu sovětských vojsk... Jako by ten film říkal "je správné být průměrný, není se za co stydět... vraťte se domů, žijte dál své životy, hlavně se do ničeho nemotejte." Tenhle film prostě nedokážu vnímat příliš jednoduše. Zvlášť když vím, že scénář má na svědomí ten samý člověk jako Tři přání Kadára a Klosse...film s mnoha podobnými motivy jako Světáci, mnohem kritičtější (přiznaně) a přitom takřka zapomenutý.
Spíš než Výstřely na Brodwayi (kam by mohl vzdáleně zavádět název), to jsou Manželé a manželky. Neučesaná kamera, konverzace ze života...a do toho jen tak mimochodem vražda, která trochu promíchá karty ve vztazích hlavních hrdinů. Klasický Allen míchající ty nejlepší ingredience ze svých dřívějších filmů.
Chytrý, originální příběh, nápaditá vizuální stránka. Něco málo tomu ale chybí - štval mě Cooperův znuzený voiceover (jakoby voiceovery obecně pomáhaly tam, kde se to neumí říct obrazem), nebo až příliš dokonalá výtvarná stylizace brání přirozenějšímu diváckému zážitku (jako by ta chladná promyšlenost jednotlivých záběrů škodila postavám)... I tak ovšem nadprůměr.
Moje komentáře
Volejte řediteli (TV pořad) (1994)
Jeden člověk představuje program na příští týdny a do toho vykládá moudra o demokratické společnosti...sledoval to každý...
Videostop (TV pořad) (1985)
Videostop ve mně zasel první náznaky zájmu o film. Sledoval jsem to prakticky pořád. Kultivovaná televizní zábavy pro fanoušky filmu...
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Wow. Začnu nutným srovnáním. Toto funguje na tolika úrovních lépe než původní švédský film, že to skoro obhájí nesmyslnost natočit to samé s tak malým odstupem. Kamera, herci, hudba...paráda. Snad jen ten příběh stále trochu šustí papírem. Je to až moc promyšleně strukturované s ohledem spíš na čtenáře než na diváka. Ale nevědět, že existuje nějaká nejprodávanější knížka, možná by mě to ani nenapadlo. Rozhodně velké překvapení.
Rodina je základ státu (2011)
A opět tu jsou prvky amaterismu, televiznosti, dialogy šustící papírem... a opět to všechno až geniálně funguje. Robert Sedláček si vytvořil vlastní škatulku, a každý jeho nový film se v podstatě nedá připodobnit k ničemu jinému, co v Čechách kdy vzniklo. Je to civilní, chvílemi bizardní, dojemné, smutné i veselé, trapné i strhující...a rozhodně to stojí za vidění.
Cesta do nemožna (1904)
V podstatě pokračování Cesty na Měsíc.
Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder (1980)
K tomuhle se nedá nic napsat. Esence dobrodružnosti.
Star Wars: Epizoda II - Klony útočí (2002)
Šlape to výrazně lépe než Epizoda I. Slovní přestřelky mezi Obi-Wanem a Anakinem mají švih, akční scény se snadno vryjí do paměti (vznášedlová honička na nočním Coruscantu, Yodův souboj s hrabětem Dooku) a i těch emocí je tu o trochu víc (Anakinův hněv nad mrtvou matkou). A Binks tu skoro není, což se dá považovat za jedno z hlavních plus. Na druhou stranu všechno je tak moc dokonalé a doslovné, až jsem si říkal, jestli těch vypiplaných akčních scén, které jsou za každou cenu dechberoucí není už trochu moc. V bezchybné práci designérů, choreografů a animátorů se tu trochu ztrácí charaktery, nedostává šanci se prosadit smysl pro humor typický pro původní trilogii... Celé se to prostě bere moc vážně a utápí se ve velkoleposti...Ale i tak, Epizoda II celkem dost se povedla.
Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba (1999)
Humor je pryč, chemie mezi postavami je pryč, Jar jar Binks je asi nejhorší postava filmových dějin vůbec, celé je to spíš animovaný film s pár živými herci, a celé je to takové spíš politicky komplikované než dobrodružné. I přes to je tu pár skvělých momentů, a kdyby člověk nemusel srovnávat s původními díly, možná by hodnotil ještě trochu lépe.
Barbar Conan (2011)
Jediné, co se mi na Conanovi líbilo byla některá prostředí (hora ve tvaru lebky) a kostýmy... Tady se tvůrci skutečně přiblížili klasické frazettovské představě Conanova světa trochu víc, než John Milius. Bohužel, režijní vedení, herecké výkony, scénář, hudba... všechno ostatní je na úrovni televizní Xeny.
Prázdniny v Římě (1953)
Prázdniny v Římě nejsou ani tak o nesmrtelné lásce, jako spíš o letmém dotyku, prchavém okamžiku. O to déle člověku utkví v paměti.
Angel Heart (1987)
Barevný noir s hutnou atmosférou, vynikajícím Rourkem a démonickým De Nirem. Vejce je jako duše. Nedáte si?
Nejlepší film, jaký byl kdy prodán (2011)
Jeden skvělý, na první pohled absurdní nápad, jehož realizace se stává hlavní náplní celého filmu. Realizace je výsledkem i obsahem. A v podstatě bez peněz.
Tintinova dobrodružství (2011)
Tintinovým dobrodružstvím se nedá prakticky nic vytknout. A to je v podstatě jediný zádrhel. Člověka to neustále nutí přemýšlet nad 4. Indym a srovnávat. Tintin, neobtěžkán zodpovědností vůči fanouškům a předchozím dílům působí jako čerstvý vítr do plachet! A mrzí mě, že někteří lidé vnímají Spielberga jako kýčaře. Styl, se kterým kormidluje svůj poslední film, je dotažený k takové dokonalosti, že můžou všichni ostatní jen tiše závidět.
Půlnoc v Paříži (2011)
Wow. Sladký ničema, Výsřely na Brodway a Půlnoc v Paříži...Owen WIlson je ve své dokonale allenovské přetvářce až nepřirozený (vypadá jinak, mluví jinak, ale je to snad nejlepší Allenovo alterego...). Sentimentální nálada, starosvětsky úderný humor...
Obhájce (2011)
Matthew McConaughey potvrzuje podezření, že by mohl být skvělým hercem nebýt špatných filmů, a celé to šlape jako od 90.let málokteré soudní drama. Na druhé straně je předvídatelnost, která dost podkopává diváckou spokojenost. Ale i tak solidní zážitek.
Sunshine (2007)
Nebýt toho znovuobjeveného kapitána na konci, bylo by to naprosto dokonalé. Boylova efektně výtvarná vizualita a způsob používání hudby je pro vylíčení prázdnoty vesmíru a spalujícího žáru Slunce víc než vhodná - zatímco na jeho "pozemských" filmech se to může zdát jako manýra, tady to jde v ruku v ruce objevováním člověkem nepoznaných koutů vesmíru a lidské psychiky. Jedno z nejlepších sci-fi nového tisíciletí.
Future by Design (2006)
Film je trochu monotónní, protože je skoro celý tvořen dlouhými monology Jacqua Fresca na téma lidské budoucnosti. Je vidět, že je neříká poprvé, a tak celý film trochu ztrácí na autentičnosti. Na druhou stranu se jedná o tak zajímavou osobnost, že tu zdlouhavost stojí za to vydržet.
Zahulíme, uvidíme 2 (2008)
Většina vtipů o vyjednávání s teroristy a klišé o rasových předsudcích vůbec je fakt skvělá. To mezi tím je buď lepší zapomenout, nebo si to člověk po chvíli stejně napamatuje... Ale i tak, ti dva by mohli mít ještě horší scénář a pořád by se u toho člověk celkem slušně bavil.
Souboj Titánů (2010)
Jedna hvězdička pro Buba, který skončil odhozený na zem nechápavým Leterrierem.
Kladivo na čarodějnice (1969)
Skvěle vykreslené charaktery, často běhá mráz po zádech. Jen ke konci se to nějak uspěchalo.
Discopříběh (1987)
Mě ten první díl nakonec nepřijde tak strašný. Jde spíš o úhel pohledu. Výpověď o osmdesátých letech skvělá (alespoň o určité stránce té doby), scénář naivní v mezích filmu pro teenagery. Je to asi tak dobré jako svého času Snowboarďáci...trefilo se to do potřeb určité generace, a to byl od začátku i cíl. Pak lze výsledek hodnotit v podstatě kladně, i když váš štvou písničky a celková stylizace (ty tanečky před kamerou jsou vážně moc). Ale je to dobrý žánrový film.
Čtyři pokoje (1995)
Robert Rodriguez za plný počet, ostatní (včetně Tarantina) žádná sláva. I když po těch letech získali Čtyři pokoje takovou zvláštní, šestákovou patinu. Tim Roth ve své Chaplinovské variaci skutečně exceluje (pokud na lehce anachronický výkon přistoupíte).
Zrození Planety opic (2011)
Zrození planety opic je super, a tím bych měl skončit, protože to je pravda, a jestli někdy nějaký remake, reboot nebo prequel stál za to, je to tento. Ale pokud neskončím a budu hledat stíny na jinak perfektním překvapení tohoto léta (dělí se o něj s Thorem), byly by to scénáristické berličky a závěr, který končí v momentě, který zdaleka neodpovídá velkorysému názvu. Ale i tak, animace je takřka dokonalá a když se píše o posunutí technologických hranic zas o kousek dál, není to žádná nadsázka. A digitální Ceasar má charisma jako nikdo jiný...
Princ a pruďas (2011)
I přes mnoho sympatických momentů je v Your highness až překvapivě málo vtipných momentů. Dokonce jako by chyběli i pokusy o ně. Tvůrci se soustředí na odvyprávění příběhu v jakž takž logickém sledu scének, které ctí "vážný" žánr fantasy, a bojí se přitlačit na pilu absurdity.
Captain America: První Avenger (2011)
Příjemné retro skutečně evokuje Indianu Jonese, ale neobsahuje zdaleka tolik humoru, režijního mistrovství, ani tak charismatického hrdinu. I když Chris Evans za to zase tak nemůže. Captain America je totiž morálně naprosto dokonalý, a tudíž naší realitě mnohem vzdálenější než zhýralý Tony Starck a neotesaný Thor. Avšak v podstatě přiznaná papundeklovost a naivita rodokapsových sešitů dělá z tohoto filmu celkem zábavně strávené dvě hodiny.
Světáci (1969)
Světáci jsou buď jednoduchou, době poplatnou komedií s několika skvěle napsanými a zahranými scénami, a nebo geniální, možná až příliš zakrytou alegorií na to, co se stalo v Československu 60.let. Snaha tří dělníků o dobytí vyšších společenských příček (a je tu v podstatě zrovnoprávněno vzdělání s vlastnictvím většího obnosu peněz), jako by symbolizovala obrození během Pražského jara (vesničtí zedníci jedou do Prahy, nakouknou do velkého světa, o kterém tak dlouho snili). Jejich závěrečné prozření, a odevzdaný návrat k rodinám na vesnici, kam patří (bez peněz a bez vzdělání, ale tak to přece má být...), jako by značilo situaci Čechů po příjezdu sovětských vojsk... Jako by ten film říkal "je správné být průměrný, není se za co stydět... vraťte se domů, žijte dál své životy, hlavně se do ničeho nemotejte." Tenhle film prostě nedokážu vnímat příliš jednoduše. Zvlášť když vím, že scénář má na svědomí ten samý člověk jako Tři přání Kadára a Klosse...film s mnoha podobnými motivy jako Světáci, mnohem kritičtější (přiznaně) a přitom takřka zapomenutý.
Tajemná vražda na Manhattanu (1993)
Spíš než Výstřely na Brodwayi (kam by mohl vzdáleně zavádět název), to jsou Manželé a manželky. Neučesaná kamera, konverzace ze života...a do toho jen tak mimochodem vražda, která trochu promíchá karty ve vztazích hlavních hrdinů. Klasický Allen míchající ty nejlepší ingredience ze svých dřívějších filmů.
No Distance Left to Run (2010)
Pěkně natočené, kapela, zdá se, nic netají...v některých momentech velkofilmově dojemné...
První muži na Měsíci (1964)
Ne tak zábavné jako Palův Stroj času, ale pořád fajn. Harryhousenovy triky v druhé půlce filmu vyvažují trochu křečovitý humor v první půli.
Všemocný (2011)
Chytrý, originální příběh, nápaditá vizuální stránka. Něco málo tomu ale chybí - štval mě Cooperův znuzený voiceover (jakoby voiceovery obecně pomáhaly tam, kde se to neumí říct obrazem), nebo až příliš dokonalá výtvarná stylizace brání přirozenějšímu diváckému zážitku (jako by ta chladná promyšlenost jednotlivých záběrů škodila postavám)... I tak ovšem nadprůměr.