Ryuuhei

Fumetsu no Anata e patří mezi něco, co jsem si oblíbil od první epizody a co se stalo takovou mou osobní srdcovní záležitostí. Hrozně mi sedlo téma hrdiny (Fushiho), který začíná jen jako malá kulička bez vlastního vědomí, nicméně se postupem času dokáže vtělit do nejrůznějších životních forem, až k samotnému člověku. Učí se tomu, co to znamená lidskost, po čase si k ostatním dělá silné vazby a každá smrt takového blízkého člověka znamená, že se dokáže na libovolnou dobu do onoho člověka převtělit a využívat jeho speciálních schopností. Někdo umí lézt po stromě (March), někdo vrhat plameny (Gugu), apod. Skoro mi to připomínalo až nějakou videohru - hrozně super nápad. První série byla až na jeden příběhový ark skvělá, vzhledem k Fushiho nesmrtelnosti brala ohled na smrt ostatních a na toto navázala i ta druhá. Emotivní začátek vystřídal celkem velký časový skok, tedy z období prvních kolonistů, až do fiktivního středověku, kde se objevují i první náboženství a Fushi je jedním z nich považován za démona, kterého je třeba se zbavit. Nokkers se mezitím z celkem řadových monster vyvíjí v parazity, které dokážou napadnout jakéhokoliv živého tvora a proměnit ho v nemrtvého, který dál infikuje a mění ve vlastní druh. Vlastně tu máme relativně originálně pojatou variaci na zombie žánr jako takový. Čas se zpomaluje až v momentě, kdy Fushi potkává výstředního prince Bona, který ho provází takřka po celou sérii. V první polovině se řeší osudy prince a lidí okolo něj, jejich záměry, strasti, i slasti. Druhá polovina se přesouvá na bitevní pole, kde za mě dost upadá i kvalita. Hlavně se díky Fushiho nově nalezené schopnosti absolutně vytrácí smysl číkoliv smrti a byť se s tímto faktem nakládá obezřetně, už tam prostě nefiguruje ten strah o kohokoliv. Dějí se zde občas trochu ujeté věci, děj skáče od jednoho k druhému, vše je vyprávěno tak nějak zkratkovitě a bez důrazu na vážnost situace. Nokkers útočí na celé město, ale člověk nemá pocit, že by se nacházel uprostřed zuřící války, ale spíš zmatečného paskvilu, který nevěděl, kam dřív pohlédnout a které postavě dát prostor. Nevím, jestli má stejný problém i manga, ale na mě už tohle nepůsobilo dobře a byť jsem se stále bavil, stále držel Fushimu i všem okolo palce, oblíbil si postavy a několikrát měl slzy na krajíčku, cítil jsem ten úpadek oproti první sérii, která byla mnohem dynamičtější a smysluplnější. Přes to všechno se těším na třetí sérii, jelikož otevřela nové možnosti i s novou, pro mě díky spoilerům očekávanou dobou. Jsem zvědav, co se bude na základě jinak uzavřené kapitoly dít dál. 7/10

Spíš, než o nějaký detailní náhled do průmyslu jako takového, na jednotlivé lidi, kteří se starají o produkci, jde o výpověď dvou po***herců. Chlápek mi přišel fajn, prostě kluk z vesnice, relativně přemýšlivý člověk, který si nicméně v útlém mládí našel zalíbení v po**u a chtěl se mu věnovat i profesionálně. Společně s ním jsme si prošli veškerými úskalími takové volby, od reakcí samotné rodiny, přes krušné začátky v g*y tématice, až po třeba naprosté zhroucení a případnou závislost na drogách. Holka, s níž se ve výpovědích prostřídával, mi už tolik sympatická nebyla a i přes snahu ze sebe dostat co nejvíc myšlenek a pohledů působila dost vypatlaným dojmem. Společně se nicméně shodli na jednom zásadním - po**o je naprostá fikce, která se neshoduje s realitou. A jeho natáčení není o tom, že člověk přijde na plac a prostě si užije s pohledným protějškem, ale musí především hrát, řídit se scénářem a někdy jít i proti vlastním pocitům a přesvědčením, aby mu nehrozilo vyloučení z branže. Osobně jsem si nicméně sliboval větší zastoupení i dalších členů štábu, mihnulo se tu jenom pár producentů a jeden kameraman, ale zajímala by mě třeba výpověď obyčejných uklízeček, které po scénce naběhnou a musí vyčistit všechen ten sajrajt, co po aktérech zbyl. Jinak koukatelný dokument, který přiblížil alespoň základní myšlenky, nijak po**o neglorifikoval a od něhož jsem i přes to málo odcházel nabit zajímavými informacemi. Ani zpracování nebylo špatné, cílilo na uměleckost a artistické, či jinak upravené záběry přímo z aktů, až k archivně pojatým scénám odkazujícím na minulost aktérů. Jen bych toho klidně uvítal po této stránce míň, občas to zbytečně zdržovalo a odbíhalo od rozjetého poutavého tématu.

Jak nejlépe zakončit dohrání remaku mé oblíbené vizuální novely ONE, než tečkou ve formě anime adaptace? Resp. tedy mého vůbec prvního „hentai“, které jsem poprvé zhlédl před víc než 10 lety. Proč onen žánr v uvozovkách? Vše vysvětlím. Na úvod bych chtěl říct, že shrnout ve 30minutových epizodách děj, který v původní vizuální novele dá dobrých pár desítek hodin, pokud se člověk rozhodne pokrýt příběh všech hrdinek, je poněkud složité i u delších sérií. Scénáristi si s tím nicméně u této kratičké OVA poradili po svém. Vzali ústřední téma „světa věčnosti“, hrdiny, který se do něj brzy chystá odejít a tím zmizet i z toho reálného a vzpomínek všech okolo, zasadili jej do rozmezí jednoho týdne, děj obecně přesunuli z konce devadesátek do počátku milénia (vzhledem k vydání titulu to chápu), a nakonec vybrali tři nejzajímavější hrdinky, které původní vizuální novela nabízela. Slepou Misaki, tichou Akane a kamarádku z dětství, Mizuku. S těmito třemi postupně hrdina přichází do kontaktu, snaží se s nimi sblížit a utvořit i silné pouto, které ho, lehký spoiler, může vysvobodit a přimět v reálném světě setrvat. Aby každý díl nefungoval jako alternativní časová linka, figuruje zde trochu zvláštní, ale v rámci možností pochopitelná kontinuita, kde zkrátka po každém sblížení vybraná hrdinka na hrdinu nakonec zapomene a svět se točí dál. Vše obohacují snové sekvence, kde hrdina spolu s tajemnou dívkou rozjímá nad smyslem existence a pomalu se srovnává s tím, že ho věčnost brzy pohltí. První epizodu, zaobírající se Misaki, beru jako tu asi nejvíc věrnou předloze - cokoliv se zde dělo, bylo jako vystřižené z vizuální novely a byla i radost sledovat všechny ty rozpohybované scény, které jsem si dosud jen představoval na základě popisu. Druhá epizoda za mě byla nejslabší, byť se zaobírala Akane, kterou mám jinak ze všech postav v předloze nejradši, nicméně pojala příběh spíš volněji a ten popravdě nezafungoval zdaleka tak dobře. Třetí a finální epizoda, již si ukousla Mizuki, kterou hrdina do té chvíle vesele odmítal, ačkoliv se mu dost vnucovala (což je něco, co jsem v předloze dělaj i já), beru jako takovou sladkou, možná ze všech dílů nejlépe zanimovanou a správnými emocemi zakončenou tečku. Bohužel na nějaké velké rozvíjení charakterů a vztahů nezbyl prostor, každá epizoda měla omezený čas a bylo tedy spoustu věcí třeba přeskočit a vzít to tak trochu z rychlíku. I přesto jsem rád, že se alespoň v openingu mihla např. Mio, Nanase měla rovnou i pár scének přímo v epizodách, nebo se v druhém díle na chvíli objevila Shiina. Pro čtenáře předlohy hezké pomrknutí. Hudební podkres byl přejatý z vizuální novely, takže potěšilo slýchat známé znělky v lehce odlišném podání. Jen ten opening se mi hudebně moc nelíbil, zpěvačka mi tam zněla až skoro znuděně a sem tam falešně - i když můžeme být rádi vůbec za to. Ale teď už k tomu, proč jsem to nazval „hentai“? Ačkoliv jde skutečně o 18+ titul, který obsahuje dané scény, kde se hrdina oddává milostným radovánkám s jednotlivými hrdinkami, celé interakce zabírají maximálně 5 minut - zbylých 25 tvoří naprosto normální děj. Těch 5 minut v každém díle je jinak absolutní vanilka, kde v žádném případě nedochází k jakékoliv dehonestaci dívčích hrdinek, ani k ničemu jinak extrémnímu. Kdyby se navíc těchto 5 minut vystřihlo, vůbec by to nic nezměnilo a následující scény by perfektně navazovaly. Sám jsem to s radostí přeskákal, protože nemám zapotřebí sledovat něco, co sem přidali jen kvůli zvýšení prodejnosti DVD a faktu, že jinak by se titul dostal vyloženě k nepočetným milovníkům předlohy, na něž je tato třídílná OVA nicméně také cílena. Ve výsledku jsem s adaptací relativně spokojen a považuju ji za zdařilou. Animační studio Arms, které má na kontě třeba Elfen Lied, odvedlo velice dobrou práci. Tvůrci si zjevně důkladně nastudovali předlohu a snažili se do 3 epizod vměstnat co nejvíc tak, aby to dávalo smysl i pro případné nové diváky. Tam bych se tedy trochu hádal. Ale mně, jako ohromného fanouška předlohy, snímek přece dokázal pohladit na duši a i teď, po letech, bych na konci tahal kapesníčky. Kvůli možným slzám, můj milý, úchylný čtenáři tohoto komentáře! Možná se žádné jiné adaptace ONE už nedočkáme, proto nešetřím hodnocením a hvězdu uberu jen v případě, že mě vyslyší všichni svatí a přinesou plnohodnotnou sérii. A ano, o tom druhém paskvilu, který nemá s předlohou téměř nic společného a po němž bych si nejradši vypláchl oči Savem, samozřejmě také vím. Bohužel.

„Hrdinka, matka, která se se svou dcerou chystá začít nový život v kalamitou zasaženém Tokyu, trpí ztrátou paměti a nic si z doby před neštěstím nepamatuje. Navíc krátce po příjezdu zjišťuje, že disponuje silou, která ji v kritické chvíli promění v běsnící bojovnici lačnící po destrukci.“ Jak tenhle genericky znějící patos mohl dopadnout? Nakonec mě Witchblade dost mile překvapil. Čekal jsem od něj ujetou fantasy úchylárnu, ale namísto toho dostal příběh, co se předně zaměřoval na rodičovství, respektive mateřství. Vztah ústřední matky (Masane) a dcery (Rihoko) fungoval na jedničku, i když měly bizarně převrácené role - zatímco Masane se chovala víceméně jako nezodpovědné děcko, Rihoko za ní dělala prakticky všechno, od nákupů, po vaření. Celkem výkon na teprve šestiletou dívku, nemyslíte? Ale dobře, tuhle absurditu jsem nakonec přijal, jinak se zase tolik dospěle nechovala a dávala ději takový ten naivní, dětský pohled, s kapkou sebepoznání. Masane byla sice za dost hloupou postavu, které bych se v hlavě těžko dohledal mozku přes všechny ty pyliny, ale zase byla přímočará a schopná si pro odpověď na důležité otázky bezostyšně nakráčet i do šéfovy kanceláře. Díky tomu v seriálu nebylo prakticky nic tajemstvím a postupně jsem se dozvěděl všechno bez chození okolo horké kaše - i to, co jsou doopravdy zač X-Cony, tedy napůl stroje a napůl lidi, proti kterým ze začátku byla hrdinka nucena bojovat, aby mohla dál být se svou dcerou a měla zajištěnou ochranu. Tady se i ukázalo, že to nejsou jen vražedné stroje, co oplývají neskutečnou touhou někoho usmrtit, ale samostatně myslící bytosti, které se svému chtíči vraždit občas brání. Škoda, že se na ně děj nezaměřil víc, z tohoto se bývalo dalo těžit, takhle je smázli během jedné, byť silné epizody. Jednotlivé souboje byly jinak relativně krátké, ať ty proti X-Conům, nebo proti ostatním, stejně spoře oděným bojovnicím, využívajícím zkopírovanou technologii Witchbladu - Cloneblade. Žádné vykecávání, žádné umělé zdržování, prostě ihned k věci, šmik šmik, a hotovo. Což mi nevadilo, osobně nejsem fanouškem soubojů a tak mi zaměření seriálu spíš na postavy a jejich osudy silně imponovalo. Technologie Witchbladu/Clonebladu/X-Conů/I-Conů byla podivná a obecně mi přišlo, že se děj nepáral s logikou a stavěl na vytvoření něčeho z ničeho bez bližšího vysvětlení. Dost námětů zde bylo pojato polovičatě a ani to, jak hrdinka ke schopnostem přišla, nebylo zcela vysvětlené - prostě se tak stalo, Witchblade si ji vybral a tím to haslo. Ale je na druhou stranu třeba všechno vědecky podkládat a rozmazávat? Tady to relativně fungovalo i bez toho. Oblíbil jsem si jinak i další postavy a jejich konfrontace, ať to byl na první pohled vážný šéf kladné organizace, tak třeba pro děj dost důležitý soukromý novinář, celé praštěné osazenstvo ústřední kavárny, nebo některé charaktery ze stran záporáků, které postupem času došly aspoň minimálního osobnostního vývoje. Jen mi tu nesedla jistá záporačka v pozdější fázi, které se rozhodli svěřit důležitou technologii i přesto, že to byla evidentní psychopatka. Ale co už. Animace průměrná, takový ten dozvuk počátku milénia, který se moc nepáral s detaily, ale nepoužil za celou dobu ani jedno CGI - tohle musím vyzdvihnout. Anime nakonec nebylo ani zvlášť úchylné. Úchylnou stránku zde zastávaly jen polonahé bojovnice, jejichž brnění odhalovalo veškeré „důležité“ partie, nebo perverzní děda, který se přímo vyžíval v obdivování ženské krásy. Ale jinak žádné zbytečné scénky navíc, žádné ecchi, prostě normální anime, které se zaměřovalo jen na to podstatné. Celkově bych neřekl, jak mi celý seriál už po pár epizodách sedne. Ačkoliv není kdovíjak do hloubky promyšlený, ani geniální a je vystaven na nesmyslné technologii, mě zkrátka bavil, přišel mi velice sympatický, těšil jsem se na každý další díl a doufal, že všechno v ději nakonec dopadne dobře. 7/10 a jedna hvězda navrch za dobrý požitek.

Konečně se mi podařilo vychytat tento díl, který má pro mě, jakožto pro fanouška anime, nesmírný význam! První část o ničem, vůbec na mě nezapůsobila, nebyla děsivá, ani nápaditá. Druhá část si na paškál vzala lehčí parodii Death Note a dokonce si její animaci vzalo částečně pod křídlo jihokorejské studio, které spolupracovalo i na původním Death Note. Ta mě skutečně potěšila! Jak tím, že až fanservisově vykreslila některé známé postavy do anime formy, tak svůj děj pojala s typickou simpsonovskou odlehčeností - šílené nápady na jednotlivé smrti hovořily samy za sebe. No a poslední část, inspirovaná Westworldem, zazářila svou schopností pomrknout na mnohé události z minulosti a celé to zaobalit neskutečně ironickou tečkou. Jsem spokojen, díl nezklamal!

Úžasná, krásně zanimovaná, vtipná a dokonce i dojemná dokonalost, která propojila všechny více, i méně známé postavičky z dílny Disneyho a uvedla je do nějakého menšího příběhu spojeného se společným focením. Za jedno zhlédnutí člověk rozhodně nepostřehne všechno - já třeba přehlédl Tarzana, který se tam určitě také mihnul. Je nicméně super, jak tvůrci dokázali do detailu zachovat původní esenci všech postav.

Nakonec celému seriálu udílím „jen“ 4 hvězdy za to, že mě některé série vyloženě nebavily. Dokážu říct, že jsem to měl prakticky pokaždé na přeskáčku - úžasnou se samými skvělými momenty a zvraty střídala slabší, která byla vyloženě o ničem a nikam děj neposouvala. Jsem rád, že jsem vytrval, protože zejména po časovém skoku, kde konečně zmizel Rick a další, které jsem od začátku nemusel, se z toho stal jeden z mých vůbec nejoblíbenějších seriálů, kde jsem si oblíbil jak postavy, tak i děj. Ten sice pracoval se stereotypem - někam přijít, tam udělat bordel, rozložit nějakou komunitu, narazit na záporáky, porazit je, a takhle pořád dokola. Ale tím, jak se zejména v posledních sezónách snažil děj o zajímavější zasazení a interakce, mě dokázal udržet u obrazovky a 24dílný závěr jsem hltal minutu po minutě. Ve světě zombie žánru jednoznačně nic lepšího neexistuje. Máme pár dobrých filmů, ale žádný ze seriálů nedokázal to, co Živí mrtví. Těším se na další příspěvky z této série! Má stále co nabídnout. 8/10

Ať si říká kdo chce, co chce, za mě to bylo úžasné zakončení už tak kultovního zombie seriálu. 24 epizod napěchovaných napětím, zvraty a jen málo hluchými místy, které by můj požitek jakkoliv kazily. Přesun do tajemného Společenství, které se vymanilo ze stereotypu post-apo světa a snažilo se i ve zničeném světě navázat na způsoby moderní civilizace, byl příjemný a i když tradičně ukázal, že i sebedokonalejší společnost může mít ve skutečnosti ohromné kostlivce ve skříni, fungoval jako dokonalá orná půda pro další hutné dějství. Líbil se mi taktéž další vývoj na poli postav. Napjatá dynamika mezi Maggie a Neganem nás provázela napříč sérií a nutila tyto dva spolu vyjít i navzdory tomu, co se mezi nimi kdysi událo a jak to jednoho z nich poznamenalo do konce života. Negan se postupně vyvinul v ultimátního klaďase, zatímco Maggie si opět ukousla trochu toho záporáckého sousta. Stejně tak mě bavil Eugene a jeho zatraceně zamotaná romantická linka týkající se tajemné Stephanie, s níž to nakonec dopadlo trochu jinak, než by si kdo myslel. No a nesmím opomenout ani kreativní scénáristické hrátky, které jednu epizodu pojaly pozpátku, tedy události se děly od samotného konce k začátku, což v každé části vrhalo zcela jinou perspektivu na všechny vyobrazené situace. Samotný závěr seriálu byl přímo napěchovaný zvraty a totálními „WOW“ momenty, po nichž jsem si sám nebyl jistý, kdo nakonec přežije a kdo se naopak přidá k armádě mrtvých. Kteří, mimochodem, prošli také vývojem a z bezduchých chodících mrtvol se dosud nevysvětleně staly téměř až myslící entity, které namísto bezduchého potácení dokázaly otevřít dveře, rozbít sklo za pomocí kamene, nebo přímo šplhat. Možná nástavba dalšího děje? Tajemný epilog naznačil, že má svět Živých mrtvých stále co nabídnout. Za mě zkrátka úžasná série, kde mě bavil téměř každý díl a který mě dokázal upoutat k obrazovce tak, jak to nedokáže skoro žádný seriál. 10/10

Taková klasická vánoční blbina devadesátkové estetiky. Z hrdinky se důsledkem traumatu spojeným s Vánocemi stane arogantní markeťačka, které jde jen o kariéru a kouzlo Vánoc jí nic neříká. No a do toho se vloží skutečný Santa, který hledá svého nástupce a hrdinka je shodou náhod jedinou zbývající adeptkou. Hodně na pozadí je tu pak skutečnost, že pokud se mu jí nepodaří přesvědčit, roztají ledovce a nastane konec světa (mimochodem, hezké přímé pomrknutí na Vodní svět). Nic víc, nic míň. Jedna obrovská hvězda za Nigela Hawthorna, který dokázal oblbnout nejen všechny v rámci příběhu, ale i mě - asi ten nejlepší filmový Santa, jakého jsem kdy viděl. Whoopi Goldberg si opět zahrála roli hláškující baby, bohužel zde vše, co vypustila, bylo takové suché a popravdě to jako hlavní humorná složka netáhla. Film se obecně nebál hrát na fantasy strunu, sem tam přišel s jemným sarkasmem na hlavu Vánoc a všeho okolo nich, ale jinak se držel naivity a pohádkovosti, která nicméně s Vánocemi souvisí. Mohlo to být humornější, velkolepější, trochu víc zabředávající do nějakého toho rodinného dramatu, které zde bylo jen lehce nakousnuto a zbytek se vyloženě zabýval jen tím, že Santa hrdinku ukecával do té doby, dokud se sama nerozhodla, že by bylo dobré upustit ze své zapšklosti. Na druhou stranu se to i okolo mě momentálně hemží lidmi, kteří Vánoce přímo odmítají a baží si v tom, jak je nemají rádi, protože si s nimi spojují jen to špatné, a tak mi film svou pozitivitou a vnímáním těch lepších aspektů svátků zahrál na notu. Téma konce světa zde bylo taky jen naťuknuté a ve výsledku nehrálo až tak významnou roli - nulový pocit hrozby. Jak říkám, je to nedotažená vánoční blbina, kterou rozhodně nezařazuju na seznam svých vánočních filmů, jaké si jinak pouštím každý rok a tvoří mou nedílnou součást sváteční kinematografie. Líbilo se mi zpracování, které se nebálo v rámci četných praktických zakomponovat i třeba skutečné soby, Santa byl úžasně přesvědčivý a pozitivita z filmu jen sálala. Ale tohle všechno stačí sotva na podprůměr.

V některých ohledech lepší, než Stvořitel. Skupina farmářů je donucena sloužit záporákům pod pohružkou smrti, něco se semele, zakročí hrdinka, která je čistou náhodou bývalou bojovnicí, no a už přichází na řadu klasické skládání týmu z dalších vyvrhelů, kteří by pomohli utvořit armádu rebelů bojujících proti celému impériu. Nic víc, nic míň. Začátek slibný, ale už u jednotlivých členů týmu jsem se musel pousmát - samozřejmě nesměl chybět indián, číňanka a černoch. Vše ku spokojenosti našich barevných přátel! Ale dobře, multi-kulti beru, ať si to tu je. Horší bylo, že většina postav byly vlastně jen figurky bez nějakého zajímavého charakteru, nebo příběhu. Dozvěděli jsme se vyloženě jen něco o hrdince, zbytek se neobtěžoval ani protestovat, či vyjednávat, jak to jinak bývá zvykem - jedna věta, příslib laciné odměny a najednou byli všichni na jedné lodi. Záporák fajn, s ničím se nekadil a šel z něj respekt - zejména scéna na farmě překypovala napětím. Děj nás uvedl do světa plného rozličných planet, kultur, ale i ras, byť představil jen pár nepříliš zajímavých planet, jež spojovala stejná, až archaická tématika. Ne nadarmo tento film měl být původně ze světa Star Wars, z téměř každé scény bylo cítit, jak byl nakonec z tohoto vesmíru vytržen a násilně uveden jako originální dílo - škoda, teoreticky to mohl být chromý, byť drsnější bratr třeba takového Rogue One. Vizuálně místy podmanivé, jinde trochu laciné. Zpomalovačky úplně nefungovaly a později mi přišlo, že byly hrozně nahodilé a leda zdržovaly jinak svižné akční pasáže. O až takový extrémní děs ve výsledku nejde - koukat se na to dá, byť jen jako na jednohubku, která místy lehce nudí a věci úplně nedotahuje. Je to zkrátka prostoduché sci-fi se standardní premisou, které možná v druhé části ještě něco nabídne, ale jsem momentálně spíš na pochybách.